Daň za hrdinství 08 - Povinnost
Povinnost
Chodba před kabinetem Dr. Connorse
byla plná studentů, kteří nervózně podupávali, potichu se mezi sebou bavili a
horečnatě listovali výpisky v naději, že si ještě něco vryjí do paměti.
Zkouškové období znamená pro studenty i kantory moře stresu, nejistot a
povinností. Tento hlouček žáků měl štěstí, jednalo se o ty, kteří již prošli
písemným testem. Přesto ještě stále nebyli za vodou a čekala je finální ústní
zkouška.
Peter Parker seděl jako mnozí
ostatní z daného hloučku studentů na schodech vedle dveří do kabinetu. On
sám do výpisků z přednášek nehleděl, místo toho upíral pohled na svého
spolubydlícího, jenž stál u stěny naproti němu. Jeho mysl nebyla zaměstnána
biochemií, stále dokolečka si přehrával rozhovor s Furym. Ten sice
potvrdil Alexovu spolupráci s CIA, vyjádřil ovšem jisté překvapení, že je
tento konkrétní člověk ještě stále dostupný. Z nějakého podivného důvodu
měl šéf S.H.I.E.L.D.u dojem, že Pleasure, nebo též agent Rider, již svoji
špionážní kariéru ukončil. „Kdybych
věděl, že s jeho odchodem to není zas tak horké, rozhodně bych se ho pokusil
přesvědčit, aby přešel k nám,“ řekl mladému superhrdinovi, ale Peter
si nebyl jistý, jestli ho tyto informace nějak zvlášť uklidnily.
Dveře Dr. Connorse se otevřely a
z nich vyšel Harry Osborn. Všichni spolužáci na chodbě se kolem něj
shlukli a začali s výslechem. „Tak co?“ „Na co se ptal?“ „Dal jsi to?“ „V
jaké je náladě, je hodný?“ zahltili ho otázkami.
Na to syn slavného podnikatele
jen pokrčil rameny. „Jo, je celkem milej, ale i tak mi to nevyšlo. Holt budu
muset jít na třetí pokus, nebo zkusit na studijním oddělení jedinou fintu: kredity budou stačit,“ mávl rukou a
imitoval tak scénu ze známé filmové série. Harry nebyl ten správný studijní
typ. Patřil mezi ty, kterým je škola více volná, ale alespoň se jevil uvolněně
s neustále dobrou náladou a jeho neúspěchy ho nerozházely. To bylo celkem
příjemné, na druhou stranu nikoho tedy zvlášť nepřekvapilo, že zrovna mladý
Osborn musí na zkoušku ještě jednou.
„Takový trik by se na vejšce
vážně šikl,“ souhlasil s Harrym brunet stojící vpravo tři kroky od Petera.
„Jo, nebo umět číst mysl jako Scarlet Witch,“ prohlásila
zas jedna z dívek.
„Nebo schopnost vytvořit si dvojníky. Byla by to neskutečně
dobrá úspora času, jedno já by četlo skripta, zatím co druhé by se dívalo na
oblíbený seriál,“ mínil další.
„Ti superhrdinové to maj hrozně jednoduché, ani si to
neuvědomujou. Polovinu věcí mohou vyřešit svýma schopnostma,“ znovu promluvil
brunet.
„To si nemyslím. Možná mají hrdinové lehčí náš obyčejný
život, na druhou stranu musejí čelit všem těm strašným zločincům. Já bych byl
posranej srachy, kdybych se měl postavit Lokimu, nebo Thanosovi,“ přiznal se
smíchem Harry.
Diskuze na chodbě se zatím odvíjela spíše s přátelským
nevážným tónem, ovšem jen do chvíle, než promluvil Alex. Na hloubce jeho hlasu
bylo znát, že debatu vzal poměrně vázaně. „Ne, já se nedomnívám, že lidé se
schopnostmi mají povinnost pomáhat druhým a jít proti stejně mocným zločincům
jen proto, že můžou. Nemají rozhodně povinnost větší, než my všichni ostatní.
Nicméně proč se nezeptáte odborníka?“ Peter po Pleasureovi švihl varovným
pohledem, ale špion pokračoval dál. Ostatní zmateně zamrkali. „Co nám
k tomu řeknete, pane Parkere, bývalý zaměstnanče a blízký příteli Tonyho
Starka?“
V tu chvíli se na Petera všichni šokovaně ohlédli a on
měl tak akorát chuť svého spolubydlícího uškrtit. Možná to, že pracoval pro
Stark Industries a znal se s Iron Manem, nebylo žádné tajemství, ale neměl
v úmyslu to rozhlašovat po celé univerzitě. Musel však zachovat chladnou hlavu
a klidně na Alexovu otázku odpovědět. „Pan Stark by s tebou nesouhlasil.
Možná se jednalo o miliardáře s bohémským přístupem k životu, ale byl
to také člověk, který se obětoval pro ostatní. Zavírání očí před zlem, které je
v našich silách zastavit, je stejným hříchem, jako kdybychom tyto zločiny
schválili. Logicky, člověk s nadpřirozenými silami zvládne a má větší
potenciál zabránit zlu než běžný smrtelník. S velkou silou tedy jde ruku
v ruce i veliká odpovědnost.“ To je
to, co si namlouváš a proč jsi dle Furyho již v důchodu. Myslíš, že
neneseš zodpovědnost za to, co se kolem tebe děje!? Chtěl ještě k tomu
celému dodat a pořádně vyslechnout onoho špiona, se kterým sdílel pokoj. Teď
však nebyla ta správná příležitost. Ne před tou řadou svědků.
Komentáře
Okomentovat