Daň za hrdinství 07 - Jizvy

 

Jizvy

                „Kde jsi byl?“ uvítal ho Pleasure, když konečně stanul na prahu jejich pokoje. V duchu si musel připomenout, že Alex nemá ponětí o jeho utajené identitě a pokud ho chce dopadnout, mělo by to tak zůstat.

                „Udělal jsem si menší volno. To víš, halloweenská party, přátelé… také bys to mohl někdy zkusit,“ odrecitoval svoji připravenou výmluvu.

                Blondýn na to nic neřekl, jen si ho změřil podezíravým pohledem. Bylo jasné, že si o tomto prohlášení myslí své a Peter se nedokázal ubránit srovnání, že jeho takzvaný přítel je jako nebezpečný pes čichající všude kolem sebe. Raději už dál nic neřekl a jen se svalil na postel. Noha ho stále dost bolela. Alex se vrátil ke čtení knihy, kterou držel před tím, než Peter vrazil do jejich pokoje.

Zraněný hrdina chtěl usnout, ale to se mu přes bolest a stres, který byl jasně dán přítomností vraha v místnosti, nedařilo. A tak prostě jen ležel a koukal do zdi, než se rozhodl, že se půjde alespoň umýt. Zvedl se, dobelhal se do koupelny a stačil se ještě svléknout do trenek, než s hlukem a sprostým zaklením uklouzl na mokré podlaze. Za chvilku poté se otevřely dveře a zpoza nich vykoukla Alexova hlava.

„Jsi v pořádku?!“ vyhrkl Pleasure a Peter chtěl utrousit něco o slušnosti zaklepání, ale Alexovy oči okamžitě zakotvily na postřelené noze. Nepohnul jediným svalem na své tváři a hrdina si dovolil na malý okamžik zadoufat, že vrah před ním si nespojil jeho zranění se Spider-Manem. Avšak Alexova další věta tuto naději rychle uhasila. „Proč jsi nepočkal v té uličce? Policie i záchranka byly na cestě.“ Tolik k utajení a přetvářce!

„Jako by ses staral!“ odsekl zahořkle zraněný hrdina.

Jeho spolubydlící však nevraživost očividně ignoroval. Vešel do koupelny a se slovy: „Ale já se starám,“ uchopil Petera za paži a ramena, aby mu pomohl zpátky na nohy a to i přes Pakerovy protesty. Posadil ho na vanu a natáhl se do skříňky nad umyvadlem pro lékárničku. „Ten obvaz chce vyměnit.“ Vybalil potřebný materiál a rozstřihnul krví nasáklou látku.

„Proč se tak chováš? Co chceš?“ vysoukal ze sebe Peter pochybovačně. Vždy, když zloduši znali jeho identitu a stejně se k němu chovali přátelsky, nevěštilo to nic dobrého.

„Protože navzdory tomu, co si teď myslíš, nejsme nepřátelé,“ řekl Pleasure a vydezinfikoval ránu. Jeho prohlášení se sotva dalo věřit.

„Zabil jsi přede mnou dva lidi,“ podotkl Peter a zamračil se při té vzpomínce.

„Dealeři drog a obchodníci se zbraněmi. Jeden z těch mužů tě postřelil. Snažil jsem se tě chránit,“ opáčil Alex.

„Jsem superhrdina.“

„Což z tebe nedělá nesmrtelného ani nezranitelného. Po té kulce budeš mít ošklivou jizvu,“ zhodnotil jeho stav blondýn a začal mu nohu obvazovat čistým obvazem.

„Nebude to horší šrám než ten, který jsi vytvořil ty,“ zabručel stále dost nevrle Peter.

„Rozumím, je mi líto,“ pokýval hlavou Pleasure a na chvíli přestal obvazovat nohu. „Jizvy na duši jsou vždy ty horší. Pokud to však pomůže, měl bys vědět několik zásadních informací. Ti dva byli Jacob Walker a Thomas Taylor, dva významní vědci Oscorpu, kteří si buďto po večerech přivydělávali nezákonnou činností, nebo má tato nadnárodní společnost vazby na New Yorkské podsvětí a Zeleného goblina. Jako agent CIA jsem je měl sledovat. Doufali jsme, že nás zavedou k daleko větším rybám. Když ses však objevil ty, trvalo mi chvilku se rozmyslet, jestli udržím utajení, nebo ti pomohu.“ Alex konečně dovázal Peterovi nohu a hrdinovi neuniklo, že onoho ošetření se jeho takzvaný přítel zhostil se zručností, která musela vyjít z letité praxe.

„To je tvoje hra? Mám uvěřit, že jsi špion?“ stále pochyboval hrdina o Pleasurových slovech.

„Nemusíš mi věřit. Vím, že je to obtížné. Jsem si však jistý, že mě Fury bude znát.“


>> předešlý díl

>> další díl

Komentáře