Daň za hrdinství 07 - Jizvy
Jizvy
„Kde
jsi byl?“ uvítal ho Pleasure, když konečně stanul na prahu jejich pokoje.
V duchu si musel připomenout, že Alex nemá ponětí o jeho utajené identitě
a pokud ho chce dopadnout, mělo by to tak zůstat.
„Udělal
jsem si menší volno. To víš, halloweenská party, přátelé… také bys to mohl
někdy zkusit,“ odrecitoval svoji připravenou výmluvu.
Blondýn
na to nic neřekl, jen si ho změřil podezíravým pohledem. Bylo jasné, že si o
tomto prohlášení myslí své a Peter se nedokázal ubránit srovnání, že jeho
takzvaný přítel je jako nebezpečný pes čichající všude kolem sebe. Raději už
dál nic neřekl a jen se svalil na postel. Noha ho stále dost bolela. Alex se
vrátil ke čtení knihy, kterou držel před tím, než Peter vrazil do jejich
pokoje.
Zraněný hrdina
chtěl usnout, ale to se mu přes bolest a stres, který byl jasně dán přítomností
vraha v místnosti, nedařilo. A tak prostě jen ležel a koukal do zdi, než
se rozhodl, že se půjde alespoň umýt. Zvedl se, dobelhal se do koupelny a
stačil se ještě svléknout do trenek, než s hlukem a sprostým zaklením
uklouzl na mokré podlaze. Za chvilku poté se otevřely dveře a zpoza nich
vykoukla Alexova hlava.
„Jsi
v pořádku?!“ vyhrkl Pleasure a Peter chtěl utrousit něco o slušnosti
zaklepání, ale Alexovy oči okamžitě zakotvily na postřelené noze. Nepohnul
jediným svalem na své tváři a hrdina si dovolil na malý okamžik zadoufat, že
vrah před ním si nespojil jeho zranění se Spider-Manem. Avšak Alexova další
věta tuto naději rychle uhasila. „Proč jsi nepočkal v té uličce? Policie i
záchranka byly na cestě.“ Tolik
k utajení a přetvářce!
„Jako by ses
staral!“ odsekl zahořkle zraněný hrdina.
Jeho
spolubydlící však nevraživost očividně ignoroval. Vešel do koupelny a se slovy:
„Ale já se starám,“ uchopil Petera za paži a ramena, aby mu pomohl zpátky na
nohy a to i přes Pakerovy protesty. Posadil ho na vanu a natáhl se do skříňky
nad umyvadlem pro lékárničku. „Ten obvaz chce vyměnit.“ Vybalil potřebný
materiál a rozstřihnul krví nasáklou látku.
„Proč se tak
chováš? Co chceš?“ vysoukal ze sebe Peter pochybovačně. Vždy, když zloduši
znali jeho identitu a stejně se k němu chovali přátelsky, nevěštilo to nic
dobrého.
„Protože
navzdory tomu, co si teď myslíš, nejsme nepřátelé,“ řekl Pleasure a
vydezinfikoval ránu. Jeho prohlášení se sotva dalo věřit.
„Zabil jsi
přede mnou dva lidi,“ podotkl Peter a zamračil se při té vzpomínce.
„Dealeři drog
a obchodníci se zbraněmi. Jeden z těch mužů tě postřelil. Snažil jsem se
tě chránit,“ opáčil Alex.
„Jsem
superhrdina.“
„Což
z tebe nedělá nesmrtelného ani nezranitelného. Po té kulce budeš mít
ošklivou jizvu,“ zhodnotil jeho stav blondýn a začal mu nohu obvazovat čistým
obvazem.
„Nebude to
horší šrám než ten, který jsi vytvořil ty,“ zabručel stále dost nevrle Peter.
„Rozumím, je
mi líto,“ pokýval hlavou Pleasure a na chvíli přestal obvazovat nohu. „Jizvy na
duši jsou vždy ty horší. Pokud to však pomůže, měl bys vědět několik zásadních
informací. Ti dva byli Jacob Walker a Thomas Taylor, dva významní vědci Oscorpu,
kteří si buďto po večerech přivydělávali nezákonnou činností, nebo má tato
nadnárodní společnost vazby na New Yorkské podsvětí a Zeleného goblina. Jako
agent CIA jsem je měl sledovat. Doufali jsme, že nás zavedou k daleko
větším rybám. Když ses však objevil ty, trvalo mi chvilku se rozmyslet, jestli
udržím utajení, nebo ti pomohu.“ Alex konečně dovázal Peterovi nohu a hrdinovi
neuniklo, že onoho ošetření se jeho takzvaný přítel zhostil se zručností, která
musela vyjít z letité praxe.
„To je tvoje
hra? Mám uvěřit, že jsi špion?“ stále pochyboval hrdina o Pleasurových slovech.
„Nemusíš mi
věřit. Vím, že je to obtížné. Jsem si však jistý, že mě Fury bude znát.“
Komentáře
Okomentovat