Děsivé hlubiny internetu – Několik kratších témat III.

Děsivé hlubiny internetu - Několik kratších témat III. (Proč vraždit postavy a depresivní příběhy)

Tento článek je již třetí díl Děsivých hlubin internetu zaměřených na kratší témata. Dnes jsem vybrala pouze dvě zajímavé látky z oblasti tvůrčího psaní, a pro tentokrát je více uvedu pomocí přímé otázky členů FB skupiny určené pro amatérské pisálky Wattpad stories CZ/SK.

Proč vraždit postavy

V poslední době se často seriály, filmy i knihy točí kolem násilí a je pomalu až zarážející, kolik i amatérských pisálků se na FB a celkově na internetu vyjadřují o "vražděních svých postav v jejich dílech." Bez ohledu však na nějakou šílenou mravnostní policii a to, jaký vliv má násilí znázorněné/popsané v knihách, seriálech, filmech na čtenáře/diváka, pojďme se zamyslet nad otázkou, kterou nám specifikovala jedna členka, zmíněné FB skupiny.

Dotaz:

V poslednej dobe sa tu ľudia podivne vyjadrujú o tom, ako každú postavu v príbehu mučia, zabíjajú, atď.
Mňa by zaujímalo, koľko z tých ľudí, čo také veci píšu, sa zamyslelo nad smrťou ich postavy. A to myslím ako vážne zamyslelo. Má smrť vašej postavy nejaký zmysel? NEJAKÝ NAOZAJ DOBRÝ ZMYSEL?

Komentář:

Já osobně jsem spíše ke svým postavám taková necitlivá bohyně, která si udržuje od nich odstup (což ještě neznamená, že nedokážu procítit nějakou dojemnou scénu), nedělá mi žádný problém postavu "zabít", nebo ji jakkoliv trápit. Vše ve veliké míře podmiňuji premise, pointě celého díla... avšak když se ovšem podívám do své knihovny na těch 129 děl, "nemrzačím a nevražím" postavy mnoho.

Je spoustu důvodů k úmrtí nějaké postavy v příběhu. Například důvody tematické (obecně téma smrti, téma ztráty bližního a psychologické vypořádání s tím... ), žánrové (detektivky, horory...), pro zvýšení napětí (rozdělení úmrtí postav na červená trička, bílá trička a hlavní postavy), důvody dějové (Proč Rowlingová zabila Siriuse? Protože by chtěl pak Harrymu v 7. díle pomoci a ona pravděpodobně chtěla, aby celé viteály zvládla plus mínus nová krev sama. Byla by to dle mého názoru nuda, kdyby za naší trojku ten těžký úkol zvládl někdo ze starší generace kouzelníků. Neměli bychom tam tak veliký posun postav, vývoj a zároveň to souvisí i s tím zvýšením napětím - toto je pouze jen moje teorie, do hlavy J.K. Rowlingové pochopitelně nevidím. Jen to bylo to první, co mě na toto téma napadlo.), či dodání do příběhu jisté "opravdovosti" (tematický důvod, či důvod "opravdovosti" může mít paradoxně i vykreslení "zbytečné smrti" jako takové).

Samozřejmě, že občas je vidět... hlavně u těch začínajících autorů, že dávají do svých povídek hodně násilí jen tak, bezdůvodně, či že k tomu mají pouze jen povrchní důvod: "že když to tam bude, jejich povídka bude oblíbenější"... No jo no, snad se z toho vypíší.

Ano, násilí a sex... věci, které utočí na ty nejprimitivnější lidské pudy bohužel většinou dost dobře fungují. Neveselým důkazem toho je ono veškeré populární nekvalitní bahno na Wattpadu. Čím někdy si příběh více zaslouží nálepku "pro dospělé" a šokuje, tím někdy více na sebe poutá pozornost. Samozřejmě nechci říct, že kdykoliv autor do svého příběhu něco takového vloží, je to špatně. Ne, někdy k tomu je důvod, někdy se to tam hodí a někdy zase ne... a vědět kdy jo a kdy ne, to je to umění a řemeslo.

Nevím sice jakou FF AU píšeš, ale "vraždění" původních hlavních postav z canonu není ničím neobvyklým. Na Ao3 tam na to mají i kolonku: "Major Character Death", která je předvolená v tegách (či jak se tomu říká). Jistě, nějaké fanoušky to může odradit: "Když tam není má oblíbená postava, tak mě to nezajímá." Nicméně takový postoj mají i třeba u jiných věcí... Autor se nikdy de facto nezavděčí všem, proto je výhodnější vymezovat svoji cílovou skupinu. Když odstraníš nějakou postavu, může to dát zase jiné zajímavé podněty a spojení... otevřít nová témata v příběhu a tak.

Depresivní příběhy

Mohlo by se zdát, že se nejedná ani moc o nějaké téma vhodné k probrání. Máme přeci svobodu slova. Autoři mohou psát cokoliv a o čemkoliv, pakliže to není nezákonné a "závadné" (jako je třeba propagace dětské pornografie… fuj!). Proč se zlobit nad tvůrci, jejichž hlavní hnací motor je deprese a duševní nevyrovnanost, což je vede k motivům jako je smrt, utrpení a podobné věci? Když si to tak vezmeme kolem a kolem, většina slavných autorů to v životě neměla jednoduché. Umělci jsou citlivé duše, které cítí, co se ve společnosti děje, předjímají a občas je "krutost světa" sežere.

Na první pohled se přirozeně může zdát, že pakliže autor píše samá těžká témata, nikdy si nezkusil žádnou komedii, satiru, něco o veselejšího, není dostatečně flexibilním. Čtenář může nabýt dojem jednotvárnosti. Nicméně tvůrce je tvůrce, je to jeho volba. Sice často nabádám mladé začínající pisálky, aby si vyzkoušeli všechno, aby zjistili, co jim skutečně sedí a zamysleli se nad tím, o co mají zájem. Nicméně pakliže se autor do něčeho vyloženě nutí a psaní se díky tomu pro něho stává více povinností nežli činností, která ho naplňuje, je to špatně. Z takové tvorby nevznikají většinou dobrá díla.

Dotaz:

Len taká otázka :D prečo sú skoro všetky príbehy v poslednej dobe také.. negatívne depresívne? Myslím že keby že sme v 3. Svetovej tak nie sú také :D ako viem že je ťažké vymyslieť nejaký námet ale aj tak.. niekto bol šťastný, potom sa niečo stalo, teraz je smutný, zrazu niekto príde a buď budú smutný spolu alebo budú o pár dní šťastný, lebo sa zmenia... xD tým nechcem nikoho "hejtovať". Tu mi vzniká nová otázka, nepoznáte niekto nejaký zaujímavý, kvalitne napísaný príbeh, dajme tomu aj v angličtine, ktorý fakt stojí za to prečítať? :D žáner, to je jedno

Komentář:

Ufff, chtěla bych napsat nějaký předlouhý "chytrý" komentář, jak mám ve zvyku. Avšak místo toho se mi okamžitě z tohoto příspěvku vybavil takový bordel v hlavě, který dostatečně dobře neumím uspořádat do nějakého rozumného celku. Takže ti asi tentokrát bude muset stačit ten na sebe nenavazující blázinec různých faktů a volných asociací.

A) Každý spisovatel/pisálek může psát více méně to, co je mu blízké, tématem... žánrem... a není žádným tajemstvím, že i u některých profesionálních spisovatelů jsou hnacím motorem jejich špatné zážitky, deprese a píší, protože se z toho potřebují vypsat.

B) Dle Aristotela přichází katarze (očištění, zušlechtění duše, které by mělo dílo přinést svému publiku) přes strach a soucit.

C) Komedie a tragédie se od sebe liší především koncem... každé dílko má zápletku. Zápletka je problém, který se řeší po dobu celého díla... a problémy jsou vždy ve své podstatě depresivní, ne? Já to mám spojené s komplikacemi, prací, špatnými situacemi, s únavou a tím bolestným pocitem v žaludku, když mě něco trápí.

D) Zápletkou však může být i to, že někdo neumí upéct koláč a má to za úkol, nebo že si někdo chce namazat máslo na chleba, ale máslo je ztuhlé a nejde ukrojit. Nemusí to být jen vraždy, únosy, zachraňování světa od apokalypsy, zlomená srdíčka a podobně.

E) Kdybychom žili v Indii tak například tam tuším, že v jejich tradičním umění neznají tragédii jako takovou. Divadelní hra vždy musí skončit kladnou rasou (divák nesmí odcházet z představení se zápornou emocí). Také se neměla zobrazovat smrt přímo na jevišti... (To si protiřečí trochu s bodem A, že? No jo, v dějinách byly různé mantinely, co psát a nepsat. Jiný kraj jiný mrav.)

F) Jestli máš ráda komedie... humorné povídky/fejetony/romány a tak... nedomnívám se, že by tu bylo nějak málo takových pisálků, jen dle mého názoru to bylo teď několikrát za sebou dotazů po něčem smutném, protože holt po tom je asi z nějakého důvodu větší poptávka. Proč? Nevím, je asi taková nějaká nálada. Je to podobná otázka jako: proč více lidí v této skupině čte fantasy nežli detektivky?

Upřesnění dotazu:

V každom príbehu musí byť samozrejmosťou zápletka a veci okolo toho, tento typ problémov som nemala na mysli.. ide mi o tie klišé smutné (často nekvalitne napísané) príbehy kde každý pije a reže sa lebo.. boh zna čo sa mu stalo a neviem čo ešte.

Odpověď:

Pokud jsi myslela takový "tragicky sladký" styl, "ubrečené klišé"... tak to je spíše otázkou zkušenosti autora a mnohdy i věku. Nechci být nijak předpojatá, i mezi hodně mladými pisálky se najdou velmi talentovaní, ale pravdou je, že takový styl jistým způsobem trošku patří k věku, kdy člověk dospívá. (Obávám se, že holt tak mozek mladých slečen prostě funguje.).... Ale jak jsem napsala, je důležité si uvědomit bod A s tím, že velmi záleží na tom KDO a JAK.

>> předešlý díl

>> další díl