Blog neznámé umělkyně

Smlouva mezi hadem a lvem Hrdina kouzelnického světa se hnal chodbou druhého patra přímo ke kanceláři Alexandra Frosta. Několik kolegů mu muselo uskočit. Než však stihl vehementně vplout do požadované místnosti, zarazil ho odtamtud křik. "Že je to v šetření! V Salazarově jménu, již jsem vás na to upozorňoval nejméně tisíckrát, ale vy jste pro to ani nemávli hůlkou!" rozeznělo se po celé chodbě přes pootevřené dveře Frostovy kanceláře. Harry ten hlas velmi dobře znal, co tu však, u Merlina, dělá Draco? "Pane Malfoyi, já vás ubezpečuji, že jsme tím pověřili našeho nejtalentovanějšího a nejlepšího člověka, kterého máme k dispozici," pravil klidně Frost. "Jo! O tom pochybuji. Jestli tomu tak je, kde jsou, sakra, výsledky," nedal si Draco říct. "Tento případ je velmi komplikovaný…" začal zase medovým tónem Frost. "Ne, to jsou jen kecy. Víte, co si myslím, že si hrajete na ty čestné a spravedlivé, prosazující rovnost, ale vždy je někdo rovnější, ž...

A je to tady… … Vánoce. Jako každý rok jsou tu Vánoce... a i já se svou tradiční básničkou. Přeji všem šťastné a veselé svátky, hodně dárečků pod stromečkem, lásky, zdraví a úspěchů ve škole i v práci. Vánoční pohoda Spím až do půl dvanácté a ulehám do postele ve tři. Vánoce jsou tak krátké, jen se, Jani, neudři! Zabal dárky do papíru, naanimuj pět postav, nepij alkoholu nadmíru a to vše bez hloupých obav. Měl by to být čas svatý, pro odpočinek, mír a rodinu. Byly nám však tyto svátky vzaty, stres a práce na tom nesou vinu. Já na to však kašlu, ať si říkají, co chtějí, nepodlehnu tomu zlu, zůstanu u svých idejí.

Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory Na ministerstvu kouzel jako téměř vždy panoval činorodý ruch. Davy kouzelníků spěchaly hlavní halou do práce, z práce, či něco zařídit a tlačily se dvěma směry v nekonečně dlouhé hlavní aule s modrým pavím stropem. Na Fontáně kouzelných bratří zrovna probíhala rekonstrukce, a tak z ní netryskala žádná voda. Byla obestavěna lešením a zahalena černým suknem, pod kterým pracoval tucet horlivých skřítků. Harry se procpal až k výtahu. Nastoupil dovnitř a zmáčkl čtvrté patro Odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. V malé kabince s ním uvízli ještě dva lidé. Drobná hnědovlasá čarodějka s velikým špičatým kloboukem, která mírně zapáchala po psím jídle, a ten druhý byl evidentně Dean Thomas, ale svého bývalého spolužáka z nějakého důvodu nepoznal. Bystrozor za to byl jen rád, i když to bylo poměrně překvapivé. Celý kouzelnický svět ho zná, denně se k němu hlásí zástupy kouzelníků a jeho starý přítel si ho ani nevšimne? Nebo se k němu prostě jen nechce přih...

Kouzelnické kratochvilné kejkle Lahvičky, spousta různých lahviček od lektvarů evokujících Snapeův kabinet. Modré, červené, černé a zelené košíčky laskominek, hrnek s štěbetajícími si brky, police s klobouky, plášti a umělými nosy, klícka s trpaslenkami, krabice s dalekohledy, bedna s bombami hnojůvkami, bedna s dřevěnými panáčky, kteří se snaží z ní, seč mohou, vyskočit, všudypřítomný hluk a smích. Harry se probudil žíznivý s úděsnou bolestí hlavy na tvrdé dřevěné lavici. Jeho mozek nebyl schopen dát jednotlivé podměty dohromady, vlastně nebyl schopen vyhodnotit skoro vůbec nic. "Na, vypí to," přikázal mu kdosi nad ním a do ruky mu strčil lahvičku s lektvarem. Bystrozor zamžoural na ruku, která mu lahvičku podala. Byla štíhlá, zahalená v dlouhém černém rukávu. "Merline, asi umřu," zachraptěl zoufale Harry. "Co to je?" zeptal se té druhé osoby. "Něco, co ti udělá dobře, tak už to vypij," odpověděl ten někdo a hrdina ho prostě poslechl. Po pár mi...

Rudý večer Hrdina kouzelnického světa se pomalu šoural domů. Západ slunce zbarvil do ruda nejen oblohu, ale i fasády domů a cestu. Ulice byla téměř prázdná až na pár stejně unaveně ploužících se kouzelníků. Právě míjel výlohu Medového ráje, která jen hrála všemi barvami a nabízela neskutečnou spoustu cukrovinek: kyselé bonbóny, polévka z netopýří krve, Bertíkovy fazolky tisíckrát jinak, ledové myšky, čokoládové žabky, výbušné bonbony, šumivé bzučivky, dýňové paštičky a mnoho dalších. Harry se na chvíli zastavil a zavzpomínal, jak si poprvé, když jel do Bradavic, koupil ve vlaku celou náruč těchto sladkostí. Společně je pak s Ronem labužnicky ochutnávali. Byl to neuvěřitelný čas. Všechno mu přišlo tak nové a… magické. Pousmál se. Odtrhl své smaragdové oči od výlohy a pokračoval ještě několik metrů, než před Džinem v láhvi uhnul do postranní uličky. Už brzy bude doma. Těšil se, až projde dveřmi a objetím pozdraví svoji ženu. Děti vypísknou a vybalí na něho okamžitě tucet informací. Navz...

Mohyla U čtyř chrličů Má kamarádka a její rodina dělají nádherné mini zahrádky do bytů a pokojů. Jsou to takové bonsaje a zároveň modely, vypadá to vážně kouzelně. Dokonce nedávno vytvořili jednu, která z několika míst je schopna vypouštět kouř, takže může fungovat jako kadidlo. Na tyto překrásné zahrádky se můžete podívat i si je koupit. Více informací naleznete zde na jejich stránkách: http://www.ikeniva.cz/ Jak do toho však zapadám já? Byla jsem požádána, abych vytvořila propagační video. Výsledek můžete posoudit zde:

Hon na Zmijozela Poté, co Harry vyšel z domu pana Sharpa ještě celý zpocený a unavený z boje se smrtipláštěm, užuž se chtěl přemístit na ministerstvo, když zaslechl něčí rozhořčené výkřiky a duté rány. Jeho nebelvírská zvědavost a odvaha mu nedaly, a tak zamířil po zvuku do vedlejší ulice. Tam na špinavé zemi plné listí v louži ležel muž a kolem něj stálo pár dalších vesničanů. Někteří do něho kopali, jiní na něj křičeli. Někteří dokonce vrhli několik kleteb. "Furnunculus!" "Rictusempra!" "Žer slimáky!" "Jak se ti líbí tvá medicína, ty ubohej Smrtijede smrtijedská!" křikla žena napravo a kopla do toho nebožáka. "Já nejsem…" pokusil se muž ohradit, ale vysloužil si jen další hulákání a údery. "Jasně, že jsi, ty Zmijozele zasranej!" "Co se to tu děje?!" vstoupil do celého dění Harry. Na to se hlouček lidí otočil a pohlédl na něj. Změřili si ho důkladně od hlavy ke kotníkům a pak to mezi nimi zvědavě zašumělo: "To ...

Book the film 2018 Stejně jako minulý rok i letos se konal festival Book the Film. Pro ty z vás, kteří nevědí oč se jedná: BTF je festival krátkometrážních filmů, který pořádá Městská knihovna v Praze. Zatím se konal letos a loni, takže to je poměrně nový projekt, ale já doufám, že se to usadí a čeká nás ještě mnoho ročníků. Ačkoli festival nepoutá tolik pozornost jako jiné akce podobného druhu, má velmi příjemnou komorní atmosféru, ve které není hlavní vyhrát, ale především zúčastnit se a moci prezentovat svoji práci, protože zde nezáleží na tom, jestli jste začínající autor studující na nějaké filmové škole, nebo naprostý amatér. Tento rok bylo přihlášeno 14 soutěžních snímků, promítalo se v prostorách kavárna Liberál a to dne 3.11. První místo získal film Promítač, na druhém místě se umístila Armáda Spásy a třetí místo dostal Psychopompos. Minulý rok jsem v rámci tohoto festivalu měla přednášku o 3D animaci, tak letos jsem byla zase za fotografku. Zde odkaz na oficiální stránky Měst...

Godrikův důl Na návsi v poměrně malé vesničce, ležící ve West Country v Anglii, stála socha mladého muže. Znázorněnému muži, nebo spíše chlapci, mohlo být něco málo pod dvacet let. Sotva byl plnoletý. Nejednalo se ovšem o monument nějakého prince, nebo umělce, který přišel o život příliš mlád, ani o pomník nějaké tragédie. Ne, bylo tomu právě naopak, jednalo s o upomínku vítězství dobra nad zlem. Daný hoch měl rozčepýřené vlasy na všechny strany, kulaté brýle a na čele se mu rýsovala zvláštní jizva ve tvaru blesku. Nápis dole pod ním hlásal: Harry Potter (*1980), přemožitel černokněžníka Lorda Voldmorta. "Protože je potřeba se postavit proti násilí, strachu a bojovat za své blízké pro jejich i pro naši budoucnost." Samotná skulptura ovšem nebyla tak zajímavá jako osoba, která právě stála před ní. Také se jednalo o muže, oproti ovšem vyobrazenému chlapci mu bylo zhruba kolem třiceti. Dlouhé černé vlasy měl již teď svážné do drdolu a hranatou bradu mu částečně skrývaly vousy. ...

Místní štamgast V baru bylo ticho a též poměrně prázdno. Až na jednoho muže sedícího u stolu v koutě a obsluhy nikdo jiný neměl tu čest ocenit ten ranní klid. Kdo by to také chtěl v půl šesté ráno, že? Přítomný zákazník byl evidentně místní štamgast, který tu s láhví ohnivé whisky trávil veškerý volný čas. Hrál si se sklenkou a pozoroval, jak první paprsky z protějšího okna procházejí jantarovou tekutinou a vrhají tak zlatavé odlesky na desku stolu. Číšnice znuděně utírala jeden z půllitrů, zatímco druhý se jí sám myl ve dřezu, a svého hosta si příliš nevšímala. Moc dobře věděla, že mu potrvá ještě jednu hodinu, než se mu podaří dopít zbytek láhve, který mu nechala na stole, a požádá ji o další alkohol. Náhle zavrzaly dveře a do místnosti se přiřítil rozčilený zrzek s tváří posetou nepřeberným množstvím pih a s pronikavýma modrýma očima. Dle draze vypadajícího hábitu, pravděpodobně zakoupeného v obchodě U Keprníka a Frivolitky, to byl někdo z vyšší společnosti, asi hrdina války, někdo...

Podzimní procházka Není nad podzimní procházku po Prokopském údolí s překrásným západem slunce. Sunset 02 Sunset 03 Autumn leaves on trees Tree Autumn leaves Prokop lake Rose Darts

Sbohem Dobrý den, mé jméno je Dominika Nováková, jsem ve znamení ryby a je mi 26 let. Mám snoubence Vladimíra a studuji v Praze konzervování a restaurování uměleckých děl. Na mém oboru jsem v ročníku sama. Ano, čtete správně, má jediná kolegyně, spolužačka Jaroslava Kladková alias "Jaruš" mě opustila. Začal nový semestr, v pořadí již pátý, a ona se neukázala ve škole. Říkala jsem si, že je třeba nemocná, či tak něco. Jenže dny plynuly, pak i týdny a ona jako by se do země propadla. I vyučující se po ní ptali, a tak jsem jí zavolala. "Kladková," představila se. "Ahoj, prosím tě, kde seš, už dlouho ses neukázala ve škole?" zeptala jsem se jí rovnou. "Ach Domčo, nekoukla jsem se na volajícího. Promiň, já... já už se tam nevrátím," špitla a její hlas zněl tak trochu nakřáple. Zlomeně. "Teď se hlásím na obor Mediální studia. Rozhodla jsem se, že půjdu za tím, co jsem si vždy přála a... Co doufám, že se pro mě hodí víc." "Dobře," k...

Balada o Smrti a Životě Povím vám jednu baladu, o přírodě a starém řádu, o Smrti a Životě, o přátelství a samotě. Byla jednou jedna Smrt, a to není jen nějaký drb, za samotné zlo byla brána, údajná služebnice Satana. Ničím takovým však nechtěla být a čirý smutek jen sít, nechtěla se v samotě topit, a na hřbitovech mít svůj pobyt. Toužila po dobré společnosti, přes staletí věků její nesmrtelnosti. Koho by však měla oslovit, aby ho svou činností nemohla ztratit? Byl jednou jeden Život, a nebyl to žádný idiot, věděl, že rozdává smích i pláč, a že v řádu země je silný hráč. Smrt ho jednou potkala, věděla, že se na něj pěje chvála, avšak i to jí nemohlo připravit, na krásu jeho kvalit. Okamžitě se do Života zamilovala, a tak hned vypadla z ní lež neskonalá. Věděla, že nemůže přiznat svou pravou tvář, ztratila by možnost přátelství a tu krásu, zář. Zeptal se jí se zájmem: "Kdo seš?" A ona na to: "Oproti tobě jen chabá veš." I přesto stali se přáteli, aniž by pravdu si řek...