Balada o Smrti a Životě
Balada o Smrti a Životě
Povím vám jednu baladu,
o přírodě a starém řádu,
o Smrti a Životě,
o přátelství a samotě.
Byla jednou jedna Smrt,
a to není jen nějaký drb,
za samotné zlo byla brána,
údajná služebnice Satana.
Ničím takovým však nechtěla být
a čirý smutek jen sít,
nechtěla se v samotě topit,
a na hřbitovech mít svůj pobyt.
Toužila po dobré společnosti,
přes staletí věků její nesmrtelnosti.
Koho by však měla oslovit,
aby ho svou činností nemohla ztratit?
Byl jednou jeden Život,
a nebyl to žádný idiot,
věděl, že rozdává smích i pláč,
a že v řádu země je silný hráč.
Smrt ho jednou potkala,
věděla, že se na něj pěje chvála,
avšak i to jí nemohlo připravit,
na krásu jeho kvalit.
Okamžitě se do Života zamilovala,
a tak hned vypadla z ní lež neskonalá.
Věděla, že nemůže přiznat svou pravou tvář,
ztratila by možnost přátelství a tu krásu, zář.
Zeptal se jí se zájmem: "Kdo seš?"
A ona na to: "Oproti tobě jen chabá veš."
I přesto stali se přáteli,
aniž by pravdu si řekli.
Smrt byla šťastná i smutná zároveň,
třímající ve lži sváru pochodeň.
Bála se, že Život jednou pochopí,
a její přítomnost se svojí pak nestrpí.
To se nakonec jednoho dne stalo,
když dítě na svět boží se rvalo.
Oba byli pozváni do domu
což byl onen bod zlomu.
Obava zachvátila jezdkyni na bílém oři,
byla si jistá, že toto její vztah zboří.
Však není omluvy vzít matku od dítěte,
jen s hrůzou na to pomyslete.
Přesto nemohla se vyhnout své povinnosti
ke své ubohosti, zoufalosti, cnosti a zlosti.
Přírodní řád světa je nelítostný,
a kdokoliv proti němu je bezmocný.
K velikému překvapení,
nedošlo k jejímu zatracení.
Život měl rozum,
a ubránil se předsudkům.
"Nepředstavila ses ze strachu,
já to však dobře chápu.
Ty Smrt a já Život, jsme protiklady,
které si těžko představit dohromady.
Avšak patříme k sobě
a to v každé době.
Jin a jang se nevylučují,
naopak vzájemně se podporují.
Proto nemusíš se bát
a za svoje poslání se kát,"
pravil Život laskavě
o jejich skutečné podstatě.
Komentáře
Okomentovat