Bystrozor 01 - Místní štamgast

Místní štamgast

V baru bylo ticho a též poměrně prázdno. Až na jednoho muže sedícího u stolu v koutě a obsluhy nikdo jiný neměl tu čest ocenit ten ranní klid. Kdo by to také chtěl v půl šesté ráno, že? Přítomný zákazník byl evidentně místní štamgast, který tu s láhví ohnivé whisky trávil veškerý volný čas. Hrál si se sklenkou a pozoroval, jak první paprsky z protějšího okna procházejí jantarovou tekutinou a vrhají tak zlatavé odlesky na desku stolu. Číšnice znuděně utírala jeden z půllitrů, zatímco druhý se jí sám myl ve dřezu, a svého hosta si příliš nevšímala. Moc dobře věděla, že mu potrvá ještě jednu hodinu, než se mu podaří dopít zbytek láhve, který mu nechala na stole, a požádá ji o další alkohol.

Náhle zavrzaly dveře a do místnosti se přiřítil rozčilený zrzek s tváří posetou nepřeberným množstvím pih a s pronikavýma modrýma očima. Dle draze vypadajícího hábitu, pravděpodobně zakoupeného v obchodě U Keprníka a Frivolitky, to byl někdo z vyšší společnosti, asi hrdina války, někdo z ministerstva nebo bystrozor. Barmanka na něj rošťácky mrkla, doufala, že upoutá tak jeho pozornost. Získat takového pohledného a bohatého mládence by pro ni bylo skutečně terno. Jenže nový příchozí si jí ani nevšiml. Jen se rychle rozhlédl kolem, a pak neomylně zamířil k druhému muži v rohu.

Byli skoro stejně staří, ale zrzek vypadal mnohem svěžeji a energičtěji. Bez jediného pozdravu hodil před druhého muže složku v ošoupaných kožených deskách. "Tohle ti posílá šéf," pravil.

Místní štamgast se ušklíbl a s pohledem upřeným na složku do sebe kopl dalšího panáka. "Neříkej, že se po mně chce práce? To je mi změna! Já se domníval, že jsem tak akorát dobrý na mediální obraz našeho úřadu," ušklíbl se hořce a rukou si prohrábl dlouhé havraní vlasy.

"V tomhle stavu nejsi dobrý pro nic. Frost si zřejmě myslí, že když tě pošle do terénu, přijdeš na jiné myšlenky a přestaneš chlastat," poznamenal jeho kolega. "A shodou okolností to je asi první věc, na které se shodneme."

"Jo? Tak to jste vedle. Já totiž nemám v plánu vystřízlivět," upozornil ho druhý muž a probodl ho svýma smaragdovýma očima. "Už nikdy," dodal.

Zrzek si povzdechl. "Je v pořádku truchlit, zvláště v tvém případě. Nicméně nemyslíš, že je už ta chvíle, kdy to člověk má nechat za sebou a jít dál?"

"Víš co, Ronalde Weasley… naser si," zavrčel na oplátku jeho bývalý nejlepší přítel, ale ze svého hábitu vyndal placatku s hůlkou a jedním máchnutím přikázal zbytku whisky, ať se přelije do ní, což v jistém ohledu znamenalo, že je na odchodu.

Ron předstíral, že jeho vulgární prohlášení neslyšel a rozhodl se okomentovat spíše ochotu druhého muže pustit se do případu. "Dík, jsem rád, že si rozumíme. Bál jsem se, že budu muset použít daleko drastičtější metody, abych tě přiměl to vzít," usmál se.

"Jasně, cokoliv. Tak už mě nech pracovat a zmiz," zasyčel na zrzka, který ho poslechl a se slovy: "taky jsem tě rád viděl," zamířil ke dveřím. "Pozdravuj svou ženu," stihl zakřičet ještě černovlasý muž, než mu jeho kolega zmizel z dohledu.

Otevřel složku a očima přelétl hlavní informace. Zhnuseně si odfrkl.

>> další díl