Bystrozor 05 - Kouzelnické kratochvilné kejkle


Kouzelnické kratochvilné kejkle



Lahvičky, spousta různých lahviček od lektvarů evokujících Snapeův kabinet. Modré, červené, černé a zelené košíčky laskominek, hrnek s štěbetajícími si brky, police s klobouky, plášti a umělými nosy, klícka s trpaslenkami, krabice s dalekohledy, bedna s bombami hnojůvkami, bedna s dřevěnými panáčky, kteří se snaží z ní, seč mohou, vyskočit, všudypřítomný hluk a smích. Harry se probudil žíznivý s úděsnou bolestí hlavy na tvrdé dřevěné lavici. Jeho mozek nebyl schopen dát jednotlivé podměty dohromady, vlastně nebyl schopen vyhodnotit skoro vůbec nic.

"Na, vypí to," přikázal mu kdosi nad ním a do ruky mu strčil lahvičku s lektvarem. Bystrozor zamžoural na ruku, která mu lahvičku podala. Byla štíhlá, zahalená v dlouhém černém rukávu.

"Merline, asi umřu," zachraptěl zoufale Harry. "Co to je?" zeptal se té druhé osoby.

"Něco, co ti udělá dobře, tak už to vypij," odpověděl ten někdo a hrdina ho prostě poslechl. Po pár minutách začal lektvar účinkovat. Hučení v jeho hlavě ustalo a vše tak nějak nabralo ostřejších kontur. Bolest hlavy se vytratila a do končetin se mu vrátila energie. Byl zase po několika týdnech při smyslech.

"Je to už lepší?" zeptal se ho známý hlas a tak pohlédl na jeho majitele. Na obličeji se mu mihl lehký úsměv, když spatřil známého zrzka v černém.

"U Godrica, jasně že jo. Co jsi mi to dal?"

"Říkáme…" začal Weasley, pak se ovšem zarazil a smutně se opravil. "Tedy říkám… říkám tomu Střízlík. Už bezpočetkrát mě to uchránilo před nepěkným ránem," pousmál se.

"Jak jsem se sem dostal?" zeptal se Harry a znovu se rozhlédl pookolí, teď už byl schopen dobře identifikovat místnost. Nalézal se ve skladu krámku Kouzelnických kratochvilných kejklí.

"Ty si nepamatuješ?" nevěřícně zavrtěl hlavou.

"Vím, že jsem byl v Děravém kotli, a pak jsem měl v úmyslu jít sem, ale tu cestu si nepamatuji, jestli jsem se přemístil, nebo šel po svých," povzdechl si bystrozor a protřel si své zelené oči.

"Páni, tomu tedy říkám dálnice," prohlásil uznale George.

"Cože?" nechápal černovlasý kouzelník.

"Dálnice - dál nic," vysvětlil starší čaroděj.

"Aha," hlesl Harry. Otázku, jestli jeho přítel má alespoň tušení, co znamená slovo dálnice v mudlovském světě, nechal plavat. Dokázal si dobře představit odpověď: ano, tohle mám od Hermiony, prý to mudlové tak říkají. Je to slovní hříčka s nějakým dopravním prostředkem.

"Pronásledoval tě sem houf nadržených fanynek," poznamenal zrzek.

"Došel mi mnoholičnej," přiznal jeho přítel.

"To jsem pochopil," pokýval hlavou George. "Ale to se hodí, mám pro tebe nové zboží," rozzářil se majitel Kouzelnických kratochvilných kejklí a sklonil se k jedné z beden, ve které se začal zuřivě prohrabovat. Harry ho s pobavením pozoroval. Od doby, kdy v tom obrovském výbuchu ztratil celou svoji rodinu, se George stal jeho nejoblíbenějším Weasleym. Jako kdyby je ztráta milované osoby spojila. Zrzavý Willy Wonka, jak mu někteří mudlorození také přezdívali, se snad nikdy nevzpamatoval ze smrti svého bratra. Celkově byl smutnější a mnohem vážnější, což narůstalo i s jeho věkem, nikdy ovšem nepřestal s žertíky a snahou rozveselit lidi i v těch nejčernějších dobách. Nikdy ho neodsuzoval za jeho přístup. Panovalo mezi nimi tiché porozumění.

"Tady to je!" zajásal Weasley a vyndal malou černou krabičku. "Vyrobil jsem to speciálně pro tebe," řekl a z krabičky vytáhl jakousi kapsli. "Tohle, Harry, je instantní vylepšený mnoholičný lektvar. Stačí si dát kapsli do úst, rozkousnout ji a automaticky se ti změní podoba. Pokud nepřidáš žádný genetický materiál, tvá vizáž se promění na směs neutrální podoby lidí, které znáš a na které často myslíš. Je ovšem také možné kapsli rozkousnout, a pak si vložit do úst genetický materiál někoho, do kterého se chceš proměnit, přičemž na rozdíl od normálního mnoholičného lektvaru genetickým materiálem nemusí být jen vlasy. Sám jsi mi popisoval, jak tragicky může dopadnout, když si chomáč vlasů spleteš s chlupy kočky. Takže může to být i kus kůže, sliny, moč, krev, či sperma."

Při posledním slově se jeho černovlasý přítel zakřenil. "Dík, ale nemusel si zabíhat do detailů."

"Vždy se šikne vědět rozsah možností užití. Nikdy nevíš, co se ti může hodit," pokrčil rameny George. "Navíc jsme dospělí."

"Jo, to ještě neznamená, že potřebuji obrázek," odfrkl si mladší čaroděj, ale krabičku s kapslemi si od Zrzavého Willyho Wonky vzal.

Poté přeživši dvojče ulovilo jeden z hašteřivých brků. Byl se zeleným peřím s drobným melírem do červena. Patrně patřilo nějakému vzácnému magickému tvoru, jakému však Harry již nevěděl. Buďto si na to ze školy nepamatoval, nebo to byl tvor vcelku mírumilovný a tak Hagridovi nepřišel až tak zajímavý. "Další věc, kterou určitě oceníš, tentokrát ne jako slavný davy pronásledovaný hrdina, ale jako bystrozor. Předpokládám, že víš, co je veritasérum?"

"Jasně, že jo."

"Dobře, tak tedy, představ si rychlobrk pod vlivem veritaséra. Brk, který zaznamená výpověď vyslýchaného, ale jen když říká pravdu. Lživé informace vynechá. Není to tak spolehlivé jako lektvar a nemůžeš od toho člověka dostat informace, které můžou být zcestné, pokud bude dotyčný přesvědčen, že mluví pravdu a přitom to tak nebude. Avšak, je to novinka a ministerstvo to ještě nemá v hledáčku, což znamená, že jeho užití bez souhlasu vyslýchaného je naprosto legální, na rozdíl od nitrozpytu a veritaséra. Říkám tomu Pravdomluv," pravil vynálezce té pozoruhodné věcičky a brk se mu v ruce neposedně zavlnil. "Budeš si muset dát pozor, aby ti neulétl."

Harry přikývl. "Už jsem si pořídil speciální pouzdro," řekl a z bezedné kapsy vyndal malý dřevěný futrál. Jedním švihem hůlky ho zvětšil a převzal od svého přítele brk. Opatrně ho uložil dovnitř a bezpečně zacvakl. Poté futrál zmenšil a schoval ho zase v kapse.

"A do třetice všeho dobrého mě napadla ještě jedna věc, kterou bys mohl využít," pravil George a obrátil se ke svému kamarádovi zády. Přešel místnost a chvíli studoval polici s lahvičkami. Tentokrát to trvalo pár minut, než našel, co hledal. Když se vrátil zpět k Harrymu, držel něco, co nevypadalo příliš poživatelně. V lahvičce byla tmavě hnědá až černá blátivá hmota. "Protilék na většinu druhů nápojů lásky. Od klasického Amorova šípu po naše výrobky," zrzek se odmlčel a uhnul pohledem kamsi k špičkám svých černých bot. "Chci říct mé výrobky," povzdechl si starší kouzelník a zamračil se. "Jediný Pravdomluv vypadá přitažlivě. Neumím ty výrobky dát do tak hezké a nenápadné formy. Na tohle byl vždy expert Fred," posteskl si.

Jeho přítel se také zasmušil, ale hned na to mu tvář projasnil náhlý nápad. "No, těm mnoholičným kapslím bys mohl dát podobu Bertíkových fazolek a lektvar proti nápoji lásky zase do čokoládových muffinů."

"Možná," přitakal George, jemuž ten nápad zase zvedl náladu.

"Dobře, dík, určitě to využiji. Kolik za to budeš chtít?"

Na to se Weasley rozesmál. "Samozřejmě že nic, kamaráde. Ty jsi náš investor. Nebýt tebe, žádný takový krámek by tu nestál. Navíc, vždy jsi byl jako můj další brácha. Možná i blíž, když si vezmu nafoukance Percyho a Ronaldynu, citlivou jak pařez. Nechci nic, nesnaž se mi něco podstrčit."

"Fajn, tak moc dík," poděkoval Harry, ale i tak si připadal špatně, že za ty úžasné vynálezy zrzkovi nic nedá.

"Co teď plánuješ? Děláš na nějakém případu, nebo ses jen bezcílně bloumal po Příčné?" zajímal se George a efektně tak odvedl řeč jinam.

"Momentálně řeším zmizení Braidena Sharpa, z kterého se teď vyklubala vražda," odpověděl mu bystrozor.

"Aha, takže je to pravda. Sharpa se někdo zbavil a k tomu i ti hráči obžalovaní z dopingu. Někdo se skutečně snaží toto mistrovství zmanipulovat?" užasl Weasley.

"Ne, to zatím nevím," zavrtěl hlavou hrdina kouzelnického světa. "Musím na ministerstvo. V Sharpově domě straší smrtiplášť. Je nutné, aby někdo zjistil, jaké kouzlo ho tam drží, a pak ho přesunul zpátky do jeho přirozeného prostředí. Také mě zajímá, kdo a jak získal tu nebezpečnou bytost a povedlo se mu ji podstrčit tam, kde teď je. Bylo to legální cestou, nebo si ji koupil na černém trhu?"

"Takže hodně práce," shrnul to zrzek.

"Jo, hodně práce," přikývl Harry.

"Buď opatrný," popřál mu George.









Komentáře