Rodinná záležitost 04

Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)

Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580

Fandom: Sherlock (TV)

Na pár: Sherlock Holmes / John Watson

Mohlo by vadit: Slash

Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

"Dobré ráno," zamumlal nezřetelně Sherlock a promnul si oči. Upravil si modrý župan, tiše zavřel za sebou dveře od ložnice a pomalu se šoural chodbou.

"Dobré ráno," pravil John a vrátil se do obývacího pokoje, kde už úplně oblečený seděl na křesle a četl si noviny.

Když Sherlock přišel do místnosti, okamžitě si všiml absence své drahé kmotřenky a vyvodil si, že ještě spí v ložnici nahoře. Sudě podle Jonových kruhů pod očima ho musela v noci vzbudit a on pak nebyl schopen v noci poté usnout. Sice se Sherlock nemusel starat o pravidelný rozruch ohledně probdělých nocí a nepravidelného spánku Rosie, ale i tak asi byla řada na něm, aby dívenku nechal spát ve svém pokoji a dal tak příležitost svému příteli si trochu odpočinout.

"Čaj?" nabídl Johnovi a mávl přitom rukou směrem ke kuchyni.

"Kávu, prosím," odpověděl John.

Sherlock popadl několik hrnků ze dřezu, opláchnul je a pak zapnul konvici. Přitom si zpíval chytlavou melodii, která mu uvízla v hlavě z předchozí noci. Když se však otočil a položil hrnky na stůl, všiml si i toho, co již předtím leželo na stole a on celý ztuhl.

"Co to má znamenat?" zeptal se Johna ostře a ukázal na stůl, kde ležely listy papíru. Byly to již předem vyplněné formuláře, na kterých se rýsovalo jen několik ručně psaných slov, čekající již jen na jeho podpis.

John pomalu natáhl nohy, vstal a přešel do kuchyně ke svému příteli. "Je to formulář pro registrované partnerství," odpověděl mu s kilem a jemně mu stiskl levou ruku.

"To vidím," odfrknul si Sherlock, "ale proč na něm jsou naše jména?" Měl pocit, jako by si z něho někdo chtěl vystřelit, ale on to v nejmenším neshledával nijak zábavným. Jeho vztah s Johnem nebyla věc, ze které by si kdokoliv mohl utahovat.

"No, napsal jsem je," usmál se John a doufal, že se detektiv na něj přestane mračit. "Je třeba to vyplnit a podepsat, než se to odevzdá, víš to, že jo?"

"Ty… ty jsi… ty jsi je napsal?" zamrkal několikrát zmateně Sherlock.

"Jo," zasmál se doktor, "ale pořád potřebuji, abys to podepsal. Pokud to chceš."

Sherlock znovu rychle zamrkal a nepohnul jinak ani svalem. Jen se nehybně díval na svého nejlepšího přítele.

"Myslel jsem, že bychom mohli přinést formulář na úřad někdy ve čtvrtek," navrhl John a doufal, že tak přiměje Sherlocka konečně k nějaké reakci.

Jenže slavný detektiv mlčel dál a jen pozdvihl překvapeně obočí.

"Sherlocku, řekni něco," zabručel John.

A slavný detektiv konečně přerušil ticho. Polkl, trochu přimhouřil oči, s velikým soustředěním se zadíval na doktora a zašeptl: "Takže skutečně…"

"Ano," pravil John povzbudivě.

"Ptáte se mě na…"

"Ano," opět přikývl John.

"Ty-myslíš?" pronesl detektiv v šoku.

"Ano."

"To myslíš vážně?"

"Samozřejmě."

Sherlock se na chvíli zamyslel a pak se ohromeně zeptal: "Proč?" Znělo to jako od dítěte, které zrovna dostalo pamlsek a neví, čím si ho zasloužilo. Byl to hlas muže, který se příliš bojí probudit z nádherné iluze. "Chápu, pokud ses tak rozhodl kvůli bezpečné budoucnosti pro Rosie, bylo by to logické rozhodnutí," snažil se to celé racionalizovat a udržet rodinný přístup, "ale existují i jiné možnosti, které…"

"Ptám se tě, protože to je to, co opravdu chci," potvrdil rozhodně John.

"Proč tedy?" stále nechápal Sherlock. Vzhledem k tomu, že John vypustil tak všechny logická vysvětlení a on tak musel přemýšlet nad city, což pro slavného detektiva nebylo zrovna známé území.

Doktor se narovnal a poté zpříma pohlédl do světle tyrkysových očí. "Já jen chci formálně uvézt to, co již skutečně existuje," vydechl John. Poté si povzdechl a dodal, tak aby to mohl pochopit i Sherlock, "Žijeme spolu. Pomáháš mi vychovávat Rosie. Staráme se o sebe a jeden pro druhého bychom obětovali i svůj život… Vlastně to se skutečně stalo několikrát. Jsme partneři v každém smyslu toho slova už léta. Dívám se na tento zanedbaný byt a mám pocit, že jsem sem vždy patřil, a vždy sem patřit budu. Jsme rodina Sherlocku."

Sherlock hleděl na Johna a jeho oči se zalily slzami. "Seš si jistý?"

"Jsem," potvrdil mu jeho přítel.

"Tak brzy po Mary…" Sherlock se pousmál, zoufale se snažil potlačit náhlý příval emocí, který se rval na povrch.

"Pamatuješ si, co řekla ve svém posledním videu na rozloučenou?" zeptal se ho John. "Řekla, že ví, čím bychom se mohli stát, až tu nebude. Myslím, že je na čase, abychom zkusili prozkoumat tuto možnost."

Detektivovi rty se zachvěly a jejich majitel se nervózně rozhlédl po místnosti. "Myslím, že to vidím stejně," přihustil Sherlock nakonec.

"Dobře," pravil John a také se usmál.

"Upřímně řečeno myslel jsem si, že dáš přednost se vrátit ke svým starým zvykům a pozveš nějakou slečnu na rande," přiznal detektiv v marné snaze trochu odlehčit atmosféru.

"Řekněme, že nejdříve jsem takový úmysl měl, ale pak jsem si uvědomil, že jsem již našel osobu, se kterou sdílím byt," zavtipkoval doktor a olízl si rty. "Jen chci vědět, jestli sis jistý, že to tak chceš. Jsi ochoten vzdát se šance si najít někoho jiného, kdo by z tebe učinil lepšího člověka?"

"Oh, John, netvař se jako bys ty sám nebyl na něco takového dost otravný," Sherlock zavrtěl hlavou a začal se pohihňávat. "Johne Watsone, už dávno vím, že ty jsi na to ten pravý."

John úlevně vydechl a trochu se z té lichotky začervenal. Oba muži chvíli nemotorně stáli naproti sobě a jen v tichosti si zvykali na náhlou změnu v jejich vztahu, když se náhle Sherlock probral a téměř až vykřikl: "On bude také obřad, že?! Napadlo tě to? Myslím, tohle je vážné! Co sakra budeme dělat a kdy to bude?!"

"Myslím, že červenec bude ideální," prohlásil klidně s úsměvem John a poplácal svého přítele po zádech, "ale ubrousky určitě ještě skládat nemusíš, jo."

<< předešlý díl

>> další díl