Rodinná záležitost 03

Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)

Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580

Fandom: Sherlock (TV)

Na pár: Sherlock Holmes / John Watson

Mohlo by vadit: Slash

Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

John a Sherlock seděli v kuchyni naproti sobě a sluneční paprsky přicházející z vedlejší místnosti osvětlovaly jejich tváře.

Slavný detektiv zoufale na svém mobilu projížděl jejich webové stránky (Johnův blog) a hledal nový případ jako narkoman, který potřebuje svoji dávku. Téměř nemohl fyzicky snést několik dní nečinnosti.

John právě krmil Rosie, která mu jako vždy seděla na klíně a dávala jídlo kamkoliv jinam, kromě svých úst. Přesto však její otec neměl sílu jí za to vynadat.

Byla neděle brzy ráno a oni si mohli dovolit líný den, jejich však dočasný klid přerušil náhle snad ten nejvíce nevhodný zvuk. SMS od Irene Adler.

John při tom erotickém sténání sebou škubl. "K jaké příležitosti? Je dnes zvláštní den?" zeptal se téměř uraženě.

Sherlock ignoroval zprávu a okamžitě odložil telefon se spíše lhostejným pohledem. "Pravděpodobně Čínský Nový rok, nebo tak něco. Pošle zprávu vždy, když je nějaký, jakýkoliv svátek," pokrčil rameny.

"Stále ji odpovídáš?" zajímal se John.

"Ani náhodou," olízl si jeho spolubydlící rty.

"Proč?"

"Myslím, že se začínáš opakovat," postěžoval si Sherlock a zvedl zrak od mobilu, přitom však si dal pozor, aby se vyhnul Johnovým očím. "Jak jsem vám již několikrát vysvětlil, nevidím smysl v nějakém romantickém vztahu. Sentiment je vada, která se dostane do čistého logického úsudku. Emoce mě děsí."

"Ne, to není pravda. Nevěřím ti," odsekl detektivův nejlepší přítel a úsměvem. "Ne, všechny emoce."

"Opravdu je tento rozhovor za potřebí?" povzdechl si Sherlock.

"Ano," odpověděl mu John smrtelně vážně. Přestal krmit svoji dceru a odložil lžíci, kterou dosud držel v ruce. "Protože sice mluvíš, ale ve své podstatě nic neřekneš."

"Snažíš se mě přinutit té ženě odpovědět?" opět si hluboce Sherlock povzdechl.

"Ne, pochopil jsem, nepotřebuješ romantický vztah," zavrtěl John hlavou. "Ale vydedukoval jsem si ještě jednu věc."

"Ano, jakou?"

"Nechceš být sám," prohlásil John sebejistě. "Je to zřejmé, je tu nespočet důkazů."

Sherlock se mu zadíval do zpříma očí. Byl odhalen. Nikdy se necítil zranitelnější, ale nebyl to nepříjemný pocit, byla to téměř úleva.

"A já půjdu ještě dál a řeknu," pokračoval John sebejistě, "že vím, co potřebuješ. Nepotřebuješ romantický vztah, ale rodinu."

Slavný detektiv byl najednou bezmocný, všechny jeho dosavadní stěny kolem něj se zhroutily a on bezmocně otevřel ústa, aby udělal nějakou chytrou poznámku, ale nic z nich nakonec nevyšlo. Jen němě zíral na Johna, celý vyděšený k smrti. Nebylo nic, co by na to mohl říct, John naprosto správně odhalil jeho srdce.

Rosinin otec položil malou holčičku na podlahu a vstal. Přistoupil k Sherlockovi a potlačil úsměv. Věděl, že tuto bitvu vyhrál, avšak nepociťoval z toho radost, jen prostě chtěl být u druhé osoby, kterou miloval a záleželo mu na ní.

Když přecházel kolem stolu k detektivovi, na okamžik zaváhal, ale nakonec k němu přistoupil a postavil se vedle něho. Detektiv zůstal stále celý šokovaně zmrzlí bez jediného pohybu. John opatrně položil ruku na Sherlockovo rameno a začal si pomalu jemně hrát s fialovou košilí.

"Co ode mě chceš?" požádal ho John tiše. "Chceš, abych byl tvá rodina?"

"Tomu nerozumím," zamumlal Sherlock nejistě přes zuby.

"Nezapomněl jsi na chvíli, kdy tady na židli pro klienty seděl Mycroft a líčil to, co se stalo s vaší sestrou?" připomněl John svému příteli.

"Jak bych mohl zapomenout," pokýval hlavou Sherlock.

"Chtěl, abych odešel, protože se jedná o soukromou záležitost a já nejsem součást rodiny," pokračoval dál John poté, co se hluboce nadechl. "Ale ty jsi chtěl, abych zůstal zejména proto, že to byla rodinná záležitost."

"Ano," připustil Sherlock.

"Víš, že je obtížné tohle to vyjádřit," zamumlal John a odvrátil se od svého nejlepšího přítele.

"Ty a já," pravil Sherlock stále dost škrobeně.

John sklopil oči k podlaze a stiskl rameno svého spolubydlícího ještě pevněji. "Hele, jsi jediná rodina, která mi zůstala - ty a Rosie, takže je to v pořádku."

"Ano."

"Je to všechno v pořádku."

"Ano."

"Takže… ?"

"Ne poslouchej, já snad, ano," Sherlock se opět pokusil říct několik smysluplných vět, ale pořád se mu nedařilo se správně vyjádřit. Zvedl tedy raději ruku a umístil ji na Johnovo rameno. Byl to strnulý těžkopádný pohyb, jako by se proměnil na kámen. "To je to, co chci. Chci být se svoji rodinou, všichni spolu pohromadě."

"Jasně," vydechl John. "Dobře."

Chvíli spolu oba muži sdíleli letmé pohlazení, než zase odtáhli své ruce a kontakt mezi nimi se přerušil. John sundal ruku z Sherlockova ramene, mírně se na nohách zakýval a odkašlal si. Detektiv ztěžka polkl.

"Mimochodem, našel jsem vlastně zajímavý případ na internetu," oznámil nakonec slavný detektiv a ukázal svůj objev na mobilu svému příteli. "Chtěl bys…"

"Ach bože, ano," vychrl John.

"Dobře," zaradoval se Sherlock, celí již nadšený z další akce. "Budeme si muset zavolat taxi," oznámil a začal si sbírat své věci.

John celý ovlivněn Sherlockovím nadšením udělal totéž. Jejich pohledy se na chvíli střetly a to byla jako pochodeň v jejich hrudi. Intenzivní pohled se přetvořil do šibalského úsměvu.

"Přinesl bys mi bundu," objednal si John od Sherlocka. "Zavolám Molly a požádám ji, jestli by nepohlídala Rosie."

<< předešlý díl

>> další díl