Rodinná záležitost 01

Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)

Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580

Fandom: Sherlock (TV)

Na pár: Sherlock Holmes / John Watson

Mohlo by vadit: Slash

Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

Rodinná záležitost

Mladá žena vstala a její židle, která se nacházela ve středu neuklizené místnosti, se přitom pohybu mírně zatřásla. Otřela si několik slz z obličeje a pak si vzala i svůj plášť, přičemž si dala pozor, aby neshodila fotografii, kterou ji Sherlock podal. Prohrábla si vlasy a pokusila se uklidnit.

John si nemohl pomoci, ale musel ze svého křesla tupě civět na její blonďaté vlasy, které mu tolik připomínaly Mary. Kromě vlasů, bylo na ní ještě něco, co mu připomínalo jeho zesnulou manželku. Možná to byl postoj, nebo smutek… kdo ví. Okolnosti jejího případu, také mohly přispět k tomuto dojmu.

Když poprvé přišla do Baker Street, chtěla jako mnohé jiné vědět, jestli jí manžel podvádí. "Případy", které Sherlock obvykle bere za triviální, bezvýznamné a nudné, tentokrát ho ovšem zaujala jistá anomálie v chování, a tak případ přijal. Ukázalo se, že muž nemá tajnou milenku, ale utajovanou dceru.

Definitivním důkazem, který Sherlock dal blondýnce, bylo několik fotografií. Na první byl její manžel držící v náručí spící dívku, které bylo sotva tři roky, a na té druhé předával toto dítě starší ženě - pravděpodobně matce a bývalé manželce, odvodil slavný detektiv. Toto odhalení pro blondýnku bylo složitější a zneklidňující, než očekávala. Uvědomila si, že žije s mužem, o kterém v podstatě nic neví. Její manžel ji lhal o své minulosti, měl tajný život, který mohl ovlivnit celou jejich budoucnost. Svět jak ho znala, se jí zhroutil. Byla v šoku.

John přesunul svůj pohled od mladé ženy ke své dceři Rosie. Ta seděla na Sherlockově klíně a hrála si s chrastítkem, jako by úplně zapomněla, co se děje v místnosti. Pokaždé, když se na ni podíval, cítil se hrozně provinile, za to jak ji zanedbával v prvních měsících jejího života.

"Jednám jako idiot," blondýna vstala s nuceným úsměvem. "Neměla bych být z toho rozrušená. Děti jsou požehnáním, nebo ne?"

"Máte právo být z toho rozrušená," odpověděl ji Sherlock, jako by si to nacvičoval. Vyhnul se Rosininomu chrastítku a zvedl k Johnovi oči, ve kterých se zaleskl střípek viny. Pohladil svoji kmotřenku po hlavičce a zopakoval: "Máte plné právo být rozrušená," jako kdyby teď mluvil spíše k Johnovi, než ke své klientce. "Je to těžké a to, že potřebujete trochu času, abyste si vše urovnala, to z vás nedělá špatného rodiče. Jsme tady, abychom vám s tím pomohli."

Rty blondýnky se mírně zachvěly. "Přesto vaše dcera má veliké štěstí," řekla se zlomeným hlasem. "Mít takové dva brilantní tatínky, jako jste vy dva, to je více, než si může většina dětí přát. Doufám, že jednoho dne také budu mít rodinu jako je ta vaše."

"Ne, ne, nejsme… já jsem její otec…" zakoktal se John a podíval se na Sherlocka.

"Rosie není moje dcera," upřesnil detektiv okamžitě. Na jeho hlase nebylo nic k poznání, ale John měl pocit, že se Sherlock přeci jen trochu začervenal. "Jen se prostě zdá, že raději má moji společnost než společnost jiných dospělých," pravil detektiv s jemným úsměvem, "možná proto, že jsem nikdy sám tak úplně nevyrostl."

"Je to moje dcera. Jen má," pokusil se to John neobratně vysvětlit. Sám vlastně dost nejistý, co by měl říct.

"Omlouvám se, prostě jsem předpokládala… Nechtěla jsem…" zamumlala blonďatá žena příliš zmatená a zahlcená svými problémy, než aby byla schopna sestavit celou větu.

"Mám ji z předchozího manželství," John cítil, že to musí celé vysvětlit, jen litoval, že to z něho leze, jak z chlupaté deky.

"Předchozí?" Sherlock se zamračil. "Předchozí naznačuje, že jsi v současné době ženatý, což nejsi."

Vojenský doktor byl překvapen svými vlastními slovy. "Myslel jsem-"

"Já vím," přerušil ho detektiv.

"Raději půjdu," pravila klientka a zároveň vykročila ke dveřím. Viditelně potřebovala uniknout z toho stísněného prostoru, aby si srovnala své vlastní emoce a popřemýšlela nad tím, jak bude pokračovat ve svém životě. "Děkuji vám, pane Holmesi, doktore Watsone."

Jakmile byla pryč, John vstal a šel zavřít za ní dveře, ale zaváhal a rozhodl se, že je nechá nakonec otevřené. Nervózně přešel místnost ve snaze setřást své rozpaky a pak se podrážděně rozesmál.

"Bože, lidé teď určitě budou mluvit. Žijeme spolu s dítětem," řekl a stále se nervózně, křečovitě usmíval.

"Tobě to opravdu vadí, že?" Sherlock vstal a stále přitom držel malou holčičku u své hrudi.

"Prostě nemám rád pomluvy," pokrčil rameny Rosin otec.

"Jako bychom jim nikdy nedali podnět," poznamenal tmavovlasý muž.

"Jak to myslíš?" zamračil se John.

Sherlock udělal několik kroků ke svému doktorovi, až byl témě v Johnově intimní zóně. "Nikdy jsi neuvažoval… o jiné možnosti? Nikdy, ani v soukromí své hlavy?"

"Co?"

"Opravdu nikdy… zázrak!"

Detektiv své oči odvrátil od Johna a zamířil na chodbu.

"Sherlocku, počkej," zavolal za ním zmateně jeho spolubydlící. "Co? Co tím myslíš? Ty jsi… přemýšlel jsi?"

"Rosie je třeba přebalit," vymluvil se detektiv, aby zamezil další otázce, a vstoupil do jeho pokoje, nechaje tak Johna v jeho myšlenkách.

>> další díl