Děsivé hlubiny internetu – Dodatek k tvorbě fikčních světů
Děsivé hlubiny internetu - Dodatek k tvorbě fikčních světů
Vytvořit nějakou "odbornou publikaci" o tvůrčím psaní není vůbec jednoduché. Co ovšem je jednoduché, že? Člověk neustále musí přemýšlet nad tím, co podstatné je a co již méně, co musí svým žákům/čtenářům určitě sdělit, v čem lidé dělají chyby a co vyplývá z toho či onoho faktu. Přitom ač člověk nad tím dumá jakkoliv zevrubně, často se nakonec ukáže, že stejně něco podstatného vynechal, opomněl, či nepokládal to za zas tak důležité a přitom to důležité safraporte je.
K tomuto zamyšlení mě vedl jeden komentář na FB:
"Tak by mě zajímala jedna věc - když píšete příběh, dáváte si tam nějaké své fiktivní město, nebo tam picnete třeba NY? A když tam dáte nějaké existující, zjistíte si třeba ulice, nebo vymýšlíte vlastní?
Píšu totiž příběh z pohledu záporáků a docela by se mi tam hodil Gotham, ale pak by to byla ff. A to já nechci. Původně to mělo být v Harlemu, ale nechce se mi prostě hledat ty ulice atd."
Chtěla jsem oné autorce tohoto dotazu poslat odkaz na soubor článků "Než tě nakopne múza… aneb tvorba fikčních světů 01-07", který vešel zde na blogu v rubrice Odborné práce. Avšak po opětovném přečtení, jsem si uvědomila, že tímto tématem jsem se tolik ve článcích nezabývala, jak by asi bylo záhodno… Proto to tedy zde ještě trochu rozvedu.
Komentář:
Je několik variant. 1) Buďto děj zasadíš do naprosto fiktivní lokace, 2) nebo děj zasadíš do lokace, která je kopií skutečného reálného místa z našeho světa, 3) či děj zasadíš do lokace, které se tváří jako kopie místa z našeho světa, ale nejedná se o přesnou kopii, ale je to alternativní svět, něco v této lokaci je stejné jako ve skutečnosti a něco je odlišné.
Pokud se rozhodneš pro variantu 2) a dobře se na ní připravíš a nastuduješ (trochu googlit nikomu neuškodí), diváci/čtenáři to dokáži patřičně ocenit. Tato varianta jim přijde přitažlivá, protože se mají o co opřít, o již své předešlé znalosti a fiktivní příběh zasazen do skutečného reálného místa, jim pak sám přijde daleko více uvěřitelněji, reálněji.
Stejně malý problém přijetí fikčního světa mají v případě 1). Pokud lokaci autor nepojmenuje (jedná se o jakési neznámé městečko), divák/čtenář je schopen pokrčit rameny a říct si, že neznámé městečko může vypadat různě, jeho obyvatelé se můžou chovat jinak než je zvykem a co on ví, kde a kdy se příběh ve skutečnosti odehrává. (Stejně tak tomu je u žánru sci-fi a fantasy.) Čtenář/divák je schopen přistoupit na kombinaci smyšlený příběh + smyšlený svět, pokud autor neudělá chybu a neprotiřečí si v díle v informacích o tomto jeho světě.
Zjistila jsem ovšem však, že s 3) variantou někteří čtenáři/diváci mají občas problém, jako kdyby bylo více správné si vymyslet celou lokaci a ne jen její část, jako kdyby bylo přirozenější a akceptovatelnější celý smyšlený svět, nežli smyšlená a pokroucená odlišná realita toho našeho. (Možná je to tím, že na tuto variantu se vymlouvají někteří nezkušení autoři, kteří původně psali 2), ale byli líní ony reálie zjistit. Problémem je, že chyba se většinou pozná a i tato varianta má své pravidla a zákonitosti.)
Všechny tři varianty jsou ovšem správné a regulérní. Je třeba si uvědomit, že fikční svět bude vždy smyšleným světem tak či tak, i když se rozhodneme jako autor pro variantu 2) a dokážeme skvěle vylíčit potřebné reálie. Proč? Protože vždy záleží na úhlu pohledu samotného vypravěče a protože příběh a postavy jsou smyšlené, pakliže tedy nepíšeme nějaký životopis či obecně prostě naučnou literaturu.
Komentáře
Okomentovat