Rodinná záležitost 02

Autor: faithfulviewer (malfoytheunanxious)

Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/9472580

Fandom: Sherlock (TV)

Na pár: Sherlock Holmes / John Watson

Mohlo by vadit: Slash

Anotace: Malá holčička jim oběma říká "tati", což způsobí, že Sherlock s Johnem se zamyslí nad jejich vztahem a usoudí, že skutečně jsou rodina.

*****************************************************************************

"T… ta…" zamumlala Rosie a zachichotala se.

Zrovna byla ve fázi, kdy děti začínají navyšovat svůj repertoár zvuků, a byla za posledních několik dní neuvěřitelně upovídaná. John čekal, že co nevidět pronese své první slovo a jako každý rodič byl nadšený i vyděšený z toho, co nakonec řekne.

"Ta… ťa… ta…"

Rosie se bezstarostně blábolající plazila na podlaze mezi křesly a nakonec skončila u nohou Sherlocka, kde si začala hrát s jeho tkaničkou. John očekával, že jeho přítel zareaguje na to svojí obvyklou podrážděností, ale nestalo se tak. Možná že si toho nevšiml, protože byl příliš zabrán do té chemické knihy, kterou zrovna studoval.

"Uh… t…"

Mimochodem Sherlocka a Rosie nebylo těžké přistihnout spolu. John se pokradmu na ně v pravidelných intervalech podíval z druhé strany místnosti schovávaje se za svým notebookem, když zrovna psal další článek na svůj blog. Byl neskonale rád, že jeho dcera s Sherlockrem tak dobře vychází, ale nežárlil na jejich vztah, jen ho to jistým způsobem stále překvapovalo.

"Ta… taťka…"

"Co to říkala?" John vyskočil z křesla a přitom si shodil svůj laptop.

Slavný detektiv už svoji knihu přestal číst a pravil: "Myslím, že se snaží říct…"

"T… ta.." bublala si Rosie a oba muži ji pozorně naslouchali. "Taťka," řekla nakonec jasně a hlasitě.

"Rosie," oslovil ji její otec a přistoupil k holčičce, aby ji zvedl, ale ta znovu promluvila, než se ji vůbec stačil dotknout.

Obrátila se přímo na Sherlocka, zvedla k němu buclatý prstík a znovu zřetelně opakovala: "Taťka."

John i Sherlock ztuhli samým překvapením.

Poté se však detektiv rozhodl zasáhnout a objasnit to nedorozumění. "Ne, Rosie, chápeš to špatně," opravil ji a ukázal směrem k Johnovi, přitom se však na něho neodvážil ani pohlédnout. "Tvůj táta je támhle."

Holčička obrátila svůj pohled k Johnovi, zvedla prstík na něj a pronesla: "Táta". Johnovi se ulevilo, jako kdyby najednou vyhrál přízeň své dcery. Teplo naplnilo jeho hruď a na rtech se mu objevil úsměv.

Rosina ruka se ovšem za chvíli přesunula zpět k Sherlockovi a řekla: "Taťka," ještě jednou. Teď už bylo nad slunce jasné, že neudělala chybu, byl v tom úmysl.

Sherlock musel potlačit nával emocí. Nemohl určit ten pocit, ale byl si jistý, že si tohle nemůže dovolit cítit. Začal panikařit a přerývaně dýchat.

"Nejspíš je jen zmatená," vykoktal ze sebe. "Četl jsem, že může trvat až několik měsíců, než děti začnou rozpoznávat tváře rodičů z dálky, takže je to normální, že…"

"Ale ona se nespletla," přerušil Sherlocka John jemně. Detektiv se zamračil, že by nepochopil něco, co bylo jasné i pro šestileté batole?! "Myslím, že má naprostou pravdu."

Oba muži se na sebe podívali. "Cože?" špitl detektiv.

"Ty ses vždy staral o Rosie už od doby, kdy se narodila, i když ne vždy obvyklým způsobem," začal s vysvětlením John a pečlivě přitom volil slova. "Pomáháš ji vychovávat už od doby, kdy Mary zemřela. Velmi ti na ní záleží. Si pro ní stejně otcem, jako jsem já. Myslím, že mohu říci, že jsme teď oba její otcové."

John si najednou vzpomněl na jednu jejich blonďatou klientku, která již něco podobného před časem zmínila, tenkrát tomu nevěnovali moc velikou pozornost, ale teď když sama jeho dcera vlastně navrhla tuto myšlenku, zdálo se mu to tak přirozené a správné.

To bylo možná snad poprvé v životě, kdy velký Sherlock Holmes oněměl, zmítán v pocitech pro jeho srdce a mysl tak příliš abstraktních.

John zvedl Rosie a pomalu ji položil na pohovku. "Asi bychom se měli o prvním Rosieniném slovu zmínit," pravil.

"Hmmf?"

"Myslím, na blogu. Lidi si to rádi přečtou."

<< předešlý díl

>> další díl