Z celého srdce

Z celého srdce

"Merline, já si pamatuji," špitla tiše Gwen, jako by se snad za to až styděla. Byl chladný večer, když už byli na cestě spět domů od jezera a oni seděli v tichosti u ohně. Arthur s Mordredem již dávno spali, Merlin si vzal hlídku a Gwen po tom všem nemohla usnout. Něco královnu velmi trápilo.

"Ne, to je v pořádku. Nemůžeš za to, co se stalo. To jsi nebyla ty to všechno Morgana, nemohla jsi s tím nic dělat. Vzpomínáš, já také byl jednou pod jejím kouzlem a pokusil se Arthura zabít," pravil Merlin klidně a vyrovnaně. Královna se zahleděla na profil svého nejlepšího přítele, jenž ji asi nikdy nepřestane udivovat. Merlin se hrbil u ohně, jeho ostré rysy v plápolajícím světle mu teď v té atmosféře dávaly až záhadný zjev. Pan tajemný Merlin, to by bylo vzhledem Merlinové povaze za normálních okolností k smíchu, ale jak Gwen řekla, ona si pamatovala!

"Já vím, ale i tak, co jsem dělala, si nikdy neodpustím," řekla Gwen a na chvíli se odmlčela. Merlin na to nic neřekl, nebylo co, on na jejím místě byl a je jistím způsobem stále. "Ty jsi to věděl!" prolomila opět ticho Gwen. "Celou tu dobu."

"Měl jsem podezření," kývl čaroděj hlavou.

"Ne, ty jsi neměl jen podezření. Ty jsi věděl, aktivně jsi proti Morganě projil, věděl jsi, vždy víš! Morgana, Agravaine a teď já… Ona má na tebe vztek, větší než na mě, větší než na Arthura. Ona se tě bojí! Já jsem se tě bála, když moje mysl patřila Morganě a ty jsi stál na druhé straně, viděla jsem tvoji moc. Jako bych potkala jiného člověka," vydechla sklíčeně Gwen.

"Jsem stále to hloupé nemehlo, které jsi před lety potkala. Víš, že pro tebe a Arthura bych udělal cokoli," upozornil ji.

"Ano, a to mě právě děsí."