Taxikářův vrah

Taxikářův vrah

Lestrade si unaveně promnul oči. Bylo něco málo po půlnoci a všichni byli již doma se svými bližními, jen ještě on tady musel tvrdnout a spisovat zprávu. Paráda! Ten případ mu byl čert dlužen!

Pět mrtvých, média je pěkně smažila, Sherlock sice nakonec na viníka přišel, ale nebýt Johna přišel by určitě o nohu, ruku a jeden z Lestradových podřízených by byl mrtev. John Watson hrdina dne!

Lestrade se pousmál, když si vzpomněl na toho milého, staršího, ohleduplného a upřímného muže. Upřímného, ale ne hrubého jako byl jeho geniální přítel. Poprvé, když ho Lestrade poznal, to bylo, zrovna když se nastěhoval k Sherlockovi a řešili "Studii v růžové", jak ten případ posléze trefně John nazval. Tehdy mu Lestrade nevěřil a ptal se Sherlocka, proč ho vzal sebou, ten mu na to však nehodlal dát odpověď, jen řekl, že je s ním. John na Lestrada tenkrát působil trochu jako patolízal, jen taková rychlá Sherlockova známost, poblouznění, ale to se náš inspektor zatraceně spletl. John byl a je mnohem víc. Jak se později ukázalo, tak tento doktor se stal prvním skutečným Sherlockovým přítelem. Přítelem, který byl ochoten vydržet Sherlockovi nálady a urážky, ochoten jít za ním do jakéhokoli nebezpečí. Byl to onen pravý muž, který dokázal velkého detektiva alespoň částečně "usměrnit" a jak se dnes přesvědčil, tak byl užitečný, nejen v tomto ohledu, jenže za pár minut se měl Lestrade přímo zděsit nad tím, co je vlastně John Watson zač.

Lestrade byl ohromen, jak si dnes tento vojenský doktor dokázal v krizové situaci zachovat klid. S naprostou přesností na milimetry trefil toho psychopata přímo mezi oči a hned bez jediného zaváhání, či dalšího pohledu na zesnulého, se vrhl k Sherlockovi a začal ho léčit. To bylo ohromující, ale také zvláštní, a tak trochu děsivé. John musel mít tvrdý výcvik, patrně být skvělý voják, ale i tak by od vojenského doktora nečekal Lestrade takovou skvělou mušku, a to ještě ani nebral ohled na to, že ho do onoho ramene ruky, ve které držel zbraň, postřelili.

Inspektor se zamračil. Střelba dnešního dne mu něco připomněla. Vyskočil ze židle na nohy, přešel k šuplíku se starými případy a začal se tím prohrabovat, než našel "Studii v růžové." Vytáhl složku ze šuplíku a přenesl jí ke stolu, kde měl rozevřený ten dnešní případ. Chvíli ve "Studii v růžové" listoval a nakonec z ní vyndal fotku mrtvého taxikáře, který také usiloval o Sherlockův život a rovněž skončil s kulkou mezi očima. Přiložil ji hned vedle fotky dnešního vraha. "Kulka, kterou vyndali ze zdi, je z ruční zbraně. Smrtelná rána z takové zbraně na takovou vzdálenost, to chce výborného střelce, ale ne tak ledajakého. Ruka se ani nezachvěla, zřejmě je zvyklý násilí. Vystřelil až v nebezpečí mé smrti, takže silné morální zásady. Hledáte člověka, který pravděpodobně sloužil v armádě a… s nervy z oceli…" vzpomněl si na Sherlockova slova, které mu tehdy řekl o pachateli, než se začal vymlouvat a říkat, že mele nesmysly a je v šoku.

"Kristova noho!" prošlo Lestradovi přes rty, když to viděl. Bylo to tak jasné, ne tenkrát, ale teď… Přeběhla mu mráz po zádech, a pak nebohého Inspektora přemohla další myšlenka. Co si s tím vědomím počne? Odpověď na tuto otázku nenašel. Jen věděl, že si tohle tajemství bude muset nechat sám pro sebe, a že se na Johna už nikdy nebude dívat tak, jako dřív.