Špatné dny Johna Watsona - Pátek

Pátek

Přikrčil jsem se za skálu a zaměřil. Stiskl kohoutek zbraně a vypálil. Muž stojící v rezavém večerním svitu se skácel k zemi. Rozhlédl jsem se, a když jsem uvážil, že je to relativně bezpečné, vyskočil jsem na nohy a přeběhl k němu. Rychle jsem mu šáhl na krk. Mrtvý. Spokojeně jsem kývl a pak se obrátil k drahému muži, který z mého ukrytu předtím vidět nebyl.

Jedním pohledem jsem ho zhodnotil. Hrudník se mu nadzvedal a zase klesal. Ještě dýchal, ale ne na dlouho. Někdo to do něj pěkně našil. Vesta od nás. Napadala mě jediná myšlenka. Když ho tady takhle nechám, zemře a bude to hnusná a bolestivá smrt. Když se ho pokusím zachránit, bude to ještě horší.

Nejsem za to na sebe moc hrdý, abych byl přesný, byl jsem znechucen, ale bylo to, to co ten člověk potřeboval. Sevřel jsem v ruce zbraň, natáhl ruku s ní směrem k němu a vystřelil.

>> předešlý díl

>> další díl