Otec

Otec

Castiel to cítil, cítil celým svým tělem, celou svou bytostí. Čas se chvěl, prostor se chvěl, někdo přicházel. Někdo velmi mocný.

"Jsi v pořádku, chlape?" zeptal se ho Dean.

"Ano," odpověděl nepřítomně.

"Fajn, protože tak vůbec nevypadáš," prohlásil jeho přítel se starostí. "Víš co, dojdu ti pro zmrzlinu," ukázal na žlutou dodávku přes ulici. "Zůstaň tady, za chvíli jsem zpátky." Anděl přikývl.

Dean odběhl a Castiel osaměl, ne však na dlouho. Když se Dean vrátil, anděl byl sám, ale v ruce držel jakousi stříbrnou věc.

"Co to je, Casi?"

"Já…" Castiel se odmlčel. "Myslím, že jsem potkal otce."

"Myslíš Boha!"