Šaty dělaj člověka

Šaty dělaj člověka

"Dlouho uvažuj, než někoho učiníš přítelem. Pak-li se pro někoho rozhodneš, přijmi jej celým srdcem. Mluv s ním otevřeně jako sám se sebou." - Seneca

Morgan

"Týme, je mi ctí vám představit naší novou posilu doktora Spencera Reida," představil nám Hotch vysokého, štíhlého, nervózního, ale zvědavě vyhlížejícího mladíka, který stál vedle něj. Mladík se pokusil o úsměv a něco zamumlal, zřejmě to mělo být "Ahoj".

Mírně jsem se zamračil, tahle práce byla mnohdy psychicky náročná i na mě, rozhodně nic pro děti jako on. Nechápal jsem, jak mohli Hotch s Gideonem někoho v jeho věku přijmout s čistým svědomím, ale snad nakonec věděli, co dělají. Na tom mladíkovy bylo přeci jen něco zvláštního.

Chlapec nervózně stočil rty do úsměvu, jeho hnědé oči se však nesmály. Byly oproti tělu staré, unavené, přímo utahané, hnědé, tmavé a smutné, jako bolest celého vesmíru, a přeci jen v nich byla jiskřička dětské hravosti. Nehodily se k jeho mladé tváři, jako se k ní nehodilo jeho oblečení. Vypadalo jako z jiného prostoru a času. Byl oblečen, jako by nevěděl, co se nosí, nebo jak se vůbec má obléci.

"Hmmm, košile, kravata, příliš volné kalhoty s páskem a k tomu svetrová vestička… Víš nic proti, ale je to trochu zvláštní kombinace," navázal jsem s ním řeč, abych ho mohl blíže poznat. Čekal jsem, že ho tou narážkou na oblečení ještě více rozhodím, ne že bych to chtěl, jen mě jeho vzhled zaujal.

Mladík ovšem překvapeně zamrkal, a pak se křečovitě zasmál. "Jo, no, asi máš pravdu, a to ses ještě nezmínil o mých barevně neodpovídajících ponožkách."

"Nosíš různě barevné ponožky?" nevěděl jsem, co mě udivilo víc, jestli fakt, že se někdo tak může obléci, nebo to, že to tak lehce přizná.

"Jo, je to cool," zašeptal mi do ucha spiklenecky, přitom na mě nervózně mrkl. Musel jsem se hlasitě rozesmát. Poklepal jsem ho přátelsky po zádech, ještě netuše, že jednoho dne bude tenhle podivín mým nejbližším přítelem.

"Fajn, Fešáku, mimochodem já jsem Morgan," představil jsem se a podal jsem mu ruku.

"Těší mě, já jsem Doktor, Dr. Spencer Reid," zvláštní, většina lidí řekne nejdříve své přímení, nebo křestní jméno, když se představují, ale Reid použil nejprve svůj titul.

"Nejkrásnější ze všech tajemství je být géniem a vědět to jen sám." - Mark Twain

>> další díl