Než tě nakopne múza… aneb tvorba fikčních světů 03

Vztah: Postavy x Děj x Svět

V minulé kapitole jsem se zmínila o chápání vztahu fikčního světa, děje a postav, ale co to vlastně je? Asi i jako pouhý čtenář chápeme, že mezi těmito třemi složkami je nějaká pevná vazba. Vlastně je to přibližně takový vztah jako u želvy a jejího krunýře, jedno bez druhého nejde, ale přejdeme na začátek k samotné tvorbě prozaického díla.

Každé prozaické dílo, či příběh je z těchto tří částí. Musíme mít nějaký děj (to o čem to bude, protože když prozaické dílo nemá děj, tak to není prozaické dílo, neexistuje příběh bez děje a pokud napíšete něco, kde není zřejmé o čem to je, čtenář nevidí potřebu to číst), postavy neboli subjekty kolem kterých se děj točí (protože pokud tam nejsou tak tam není ani děj, je to zhruba stejný vztah jako predikátu/přísudku se subjektem/podmětem, všimněte si, že jsem záměrně využila slova "subjekty", protože jich zaprvé může být více a za druhé také to nemusí být lidé ani osoby, můžete psát klidně o neživé věci, jako je židle, vtom však případě se židle stává hlavní postavou) a když pak máte děj a postavy tak je jen logické, že postavy a příběh někam musíte umístit, čili si určíte náš fikční svět.

Samozřejmě, že nemusíte při vaší tvorbě hned postupovat přesně tímto způsobem za sebou. Můžete založit své dílo na charakteru hlavního hrdiny nebo postav, či na fikčním světě. Jde vlastně o to, že pokud si určíte jednu z těchto tří složek, například charaktery postav, tak už jen na základě toho můžete usuzovat v jakém prostředí fikčního světa se bude zhruba nacházet, nebo děj, či jaké konflikty mezi nimi budou. A dokonce tyto linie, co samy ze sebe vyplývají, čtenář je očekává a bude vyžadovat, protože pokud je nedodržíte, vaše dílo se bude zdát nerealistické a nezáleží na tom, jestli píšete sci-fi/ fantazy nebo něco z fikčního světa podobné naší realitě, a přestane číst.

Teď jsem vysvětlila jaká závislost je mezi těmito třemi složkami a že nemůžete žádnou z nich opomenout, ale to ještě neznamená, že naše trojnožka jménem prozaické dílo nemůže mít jednu nohu delší nebo menší. Dokonce bych se dost divila, kdyby se vám podařilo všechny tyto tři složky ve vašem díle vyvážit. Pro připomenutí ze školy či z vašich čtenářských deníků pár příkladů: John Ronald Reuel Tolkien - zaměření na fikční svět, K. Čapek - zaměření na filozofii, děj, Arthur Conan Doyle - zaměření na hlavní postavu, Clive Barker - děj… a takhle bych mohla pokračovat.

Podobně jako postavy, děj a fikční svět příběh určuje také žánr.

Cvičení:

Zkuste z následující podrobné charakteristiky navrhnout podrobný děj a fikční svět:

Muž kolem 30, ne moc vysoký spíše podprůměrný, hnědé oči a krátké hnědé vlasy (které udržuje na účesu "je mi jedno jaký mám účes") štíhlý s vypracovanou postavou (spíše však z dobré genetické výbavy, neustálého cestování a bojů, než z toho, že by své tělo nějak udržoval), na kluka dlouhé řasy, úzké rty, velký nos. Rád nosí černé džíny, kraťasokalhoty, někdy maskáče, volná trika s oblíbenými rokovými a metalovými kapelami nebo čistá bez vzorku, tenisky Nike a sportovní bundy.

Sarkastický se smyslem pro humor. V tom největším srabu vykouzlí úsměvnou hlášku. Nepije, nekouří (jen o zvláštních příležitostech z vodní dýmky), černý čaj si nesladí, kafé nepije, nemá rád omaštěná jídla. Rád však si dá sladké či tradiční česká jídla například palačinky, svíčkovou, krupicovou kaši, rajskou, kachnu s knedlíkem a se zelím, vepřo-knedlo-zelo. Neustále se něčím cpe. Nesnáší nakupování. Vystudoval vysokou, ale k praxi svého oboru se nikdy nedostal. Velmi dobře ovládá různé sporty, ale nejraději lyžuje, nebo jezdí na kánoi. Oblíbené roční období je zima, zbožňuje sníh, ale nenávidí Vánoce (až příliš mu připomínají dětství a doby, kdy bylo vše vpořádku). Bisexuál. Má rád děti (ne jako pedofil), ale představují pro něho něco čistého. Sám po dětech, rodině a normálním životu touží, zároveň ho však to co dělá baví. Naučil se velmi úspěšně lhát lidem. Lže každému a cokoli, jen dětem vždy řekne laskavě pravdu. Těm lhát nedokáže. Vydává se za různé osoby nikdy nepoví své pravé jméno. Jezdí starou felícií, přespává ve stanu v táborech. Vše převáží na túry ve velkém batohu.

Nemá již rodinu kromě matky a otce, ti nevědí, co dělá. Tvrdí jim, že pracuje pro vládu jako voják a že je teď v zahraničí na misi. To samé tvrdí i rodinným kamarádům, zvláště Honzovi, který vede armishop a u kterého si kupuje různé zbraně. Honza na Něho má podezření, že všem lže a několikrát se snaží to z něho dostat, bez valného však úspěchu. Vojenskou techniku a zbraně si tedy kupuje u Honzy, střílet ze zbraní se trochu učil již v dětství, ale jen tak na táboře. Skutečně bojovat a používat tyhle věci se naučil až během svého dobrodružství. Své schopnosti, "výcvik" má tedy od rodičů, kteří ho už od mládí brali na vandry a jiné akce, byl také zálesák, několik let chodil do skauta, kde se naučil přežít za blbých podmínek a ledacos snést, ostatní schopnosti pobral za pochodu.

Byl citově závislý na své mladší sestře, která mu zemřela na vrozenou vadu srce. Od té doby se z něj stal chladný ironik. A právě ona to byla, která mu v závěti odkáže své deníky. Deníky do kterých vložila svoji duši i srdce. Díky tomu deníky dostávají neskutečnou moc, cokoli je v nich napsáno nebo se napíše, stává se skutečností. Díky pověsti o denících, však byly druhý den po smrti sestry z jeho domu deníky ukradeny.

Zkuste z následujícího nastínění děje nastínit charaktery postav a fikční svět:

Žánr: Komedie, fantasy

Premisa: Každý zdánlivě obrovský problém není tak velký, když ho člověk řeší s klidem a rozvahou.

Hrabě Káčula žije na svém malém panství se svými věrnými poddanými. Jednoho rána jeho dva poddaní najdou na jeho rozlehlém panství v zahradě Velké vejce. Přinesou ho pánovi, celý vystrašení: Co to je? Vejce, zabije nás to, až se to vylíhne? Co s tím mají udělat? Hrabě chvíli zapřemýšlí a pak si pozve svého věštce. Ten ze všech možných fantazy knih vyčte, že je to pravděpodobně dračí vejce a odrecituje, co se s takovým dračím vejcem obvykle dělá. Nechá se vylíhnout, vychová se drak, naučí se s ním komunikovat a pak s jeho pomocí se musí zabít zlý dračí jezdec. Hrabě však tuto variantu odmítne a rozhodne, že pokud jeho dokonale potrhlá služebná to vejce umí uvařit, dá si ho k večeři.

Zkuste z následujícího fikčního světa napsat, co můžeme z něho usoudit o ději a hlavních postavách:

- Sci-fi, umístěno, ale částečně umístěno do naší doby

1. realita

- Česká republika, Praha

- Psychiatrická léčebna Bohnice

- popis budovy: komplex budov, bílá prostorná, z dálky vypadá jako nějaký zámeček s velkou dobře upravovanou zahradou, před budovou je velké parkoviště, vevnitř bílé stěny, socialistický interiér, zápach desinfekce, zamřížovaná okna = dojem vězení, deprese jen z prostředí,

- popis nemocničního zařízení: jehly, mříže na oknech, postele s klecí nebo na přivázání, podávají hnusné "nejedlé" jídlo, bílé kelímky v nich léky, svěrací kazajka, oblečení lékařů - bílé kalhoty a modrá pytlovitá košile, pacienti - bílý kytičkovaný hadr nebo podobné oblečení, co lékaři.

2. realita

- vesmírná loď kopánů

- popis kopánů:

- podobnost v závislosti na podobě s tím, či oním ošetřovatelem, zlí, pitvají lidi za živa a pak je ovládnou, dostávají se do myslí aby lidi ovládaly, snaží se vnutit jejich představy o realitě, chtějí z nás udělat sluhy a naši planetu vytěžit, mají bílou pokožku, některé kosti jen tak vyčuhují z těla, jinak humanoidní, podobni lidem, oči čiře modré bez bělma nebo panenky = spanilí, ale strašidelní, víte, že to nejsou lidé a tak se vám hnusí, voní po mandlích

- vesmírná loď kopánů: podobá se strukturou chodeb nemocnici i zařízení v ní se podobají těm z nemocnice, ale nejsou pro uzdravení ale pro trýznění