Blog neznámé umělkyně

Pan profesor Ječoun vešel do třídy, tedy vešel, asi není ten pravý výraz. Spíše se provalil dveřmi učebny. Na malých hubených a droboučkých nožičkách se neslo vcelku velké břicho, které se po každém kamenném schodu, vedoucí na vyvýšené místo ke katedře, zatřáslo. Přicupital takto celou tou zaprášenou šumící třídou, osvětlenou pouze několika gotickými okny po jedné straně a smrdící různými chemikáliemi, div se nepřerazil, až ke staré černé tabuli a svému stolku s knihami, pergameny, chemikáliemi a kotlíkem. "Je jako soudek vína s rukama a nohama," špitl k Brejlimu Rom a již si vzal kus usmoleného pergamenu, na který začal kreslit povedenou karikaturu jejich profesora. "Vidíš, takhle je to jeho tělíčko…" kreslil sud, "tak a tady je hlava a hubené nožičky a ručičky…" přikreslil zbývající části těla. "Kluci tohle byste panu Ječounovi neměli dělat," zavrtěla šprtka Heroina hlavou. "Klid Heroino, my nic neděláme, to je jen takové sranda." ...

Brejli Kmotter Dokončeno Podle předlohy: Harry Potter Žánr: Komedie, Parodie Popis: Moje drobná parodie na Harryho Pottra a Kmotra. No, nemohu být pořád vážná. Nevhodné pro děti, mladistvé nebo abstinenty Člověk pochází ze švestky... ...Protože za švestky je slivovice , ze slivovice je opice a z opice je člověk... Přeji příjemné počtení... ************************************************************* Mary Sue Dokončeno Podle předlohy: Bleach Žánr: Love, Bojové, Dobrodružné, Komedie, Parodie Popis: Bláznivá parodie o jednom dni obyčejného řádového shinigamiho psaná ve formě divadelního představení. No počkat, ONA přeci není obyčejná... ************************************************************* Tom Raddle a tajemná komnata Dokončeno Podle předlohy: Harry Potter Žánr: Dobrodružné, Drama, Hororové, Záhadné Popis: První otevření tajemné komnaty. Co zažíval Tom Raddle? Proč ji otevřel a jaký byl jeho celkový pohled na situaci? Skutečně Voldemort byl tak čistě zlý, jak nám to vyložila J....

Najednou slunečnice přede mnou oživla. Otočila se na mě svým květem. Shýbla se k zemi a svým listem utrhla několik stébel trávy. Ta se pak změnila na listy papíru. Podala mi je a já je vděčně přijala. Na slunečnici přestala působit síla, která ji obživla, a už zase byla pouhou slunečnicí. Papíry v mé ruce se zvětšily a já poznala lehký Madarův rukopis. Jala jsem se do čtení. I když textu bylo hodně, nakonec obsahoval jen pár důležitých informací. Byla to odpověď na mé hlášení. Madara tvrdil, že za jednání Saskeho on nezodpovídá, a že Saske-níchan jedná takto na vlastní pěst. Pravděpodobně chce získat větší moc, zničit Konohu i Naruta, a tak pátrá po moci jeho bratra. Díky tomu narazil na mě, dozvěděl se o Nekropoli a rozhodl se toho zneužít. Spočítal si, že když napadne Nekropoli, tak je pravděpodobné, že jí poběžím na pomoc, a také že nebudu sama, že se mnou poběží i lidé z Konohy a koho Tsunade pošle? Buďto rovnou Naruta-níchana, nebo někoho z jeho přátel, tak či tak se k Narutovi le...

"Modrý chlad," odpověděla jsem klidně a pozorovala Kakashiho údiv. "Ty, ty dokážeš vyléčit něco takového?!" "Zklamala jsem," řekla jsem a uhnula pohledem "nebyla jsem dostatečně pohotová, kdybych vysála toho jedu více." "Jak to myslíš?" skočil mi do řeči Kakashi. Vypadal vystrašeně a měl proč. Dokázala jsem ho jak takž vyléčit, ale kdybych předtím na záchodkách byla pohotovější, nemusela bych teď řešit to, že Kakashi potřebuje jít se mnou kvůli jednomu z léků do Nekropole. Což jsem teď musela zabudovat do svých plánů a výpočtů. "Myslím to tak, že máme jen drobný problém. Budeme si muset pospíšit a ty se se mnou zdržíš ještě nějaký ten čas. Dokázala jsem tě jakž takž vyléčit, ale aby to bylo úplně, potřebuješ ještě něco, co se nachází jen na jednom místě. Nemusíš se však už bát, ve smrtelném ohrožení už nejsi, přesto bych radila jít se mnou a doléčit se, jinak bys mohl přijít o ninža schopnosti." "Co potřebuješ k mé léčbě?...

Itachi zasténal. Hlava ho bolela jako cep, měl v ni neskutečný chaos. Cítil se na pokraji svých sil, ale zároveň znovuzrozen. Konečně se mohl znovu svobodně nadechnout. Přitáhl si po hmatu k sobě něco měkkého a hebkého, můj starý, vytahaný svetr a vděčně se jím přikryl. Přistoupila jsem k němu, násilně jsem mu dvěma prsty otevřela oko a posvítila jsem si na to baterkou. Jemu přímo do oka. To Itachiho okamžitě probralo z jeho rozčarování. Trhl celým tělem a impulzivně mu vyletěla ruka a sevřela můj krk. "-Sama!" vyjekla Kimin a chtěla mi pomoct, nevěděla však jak, ani mi nikterak pomoci nemohla. Itachi okamžitě otevřel obě oči a ty se mu krvavě zableskly. Aktivoval svůj sharingan a vtáhl mne do svého genjotsu. Seděla jsem spoutaná na černé zemi ve zvláštním světě s oranžovou oblohou a všude byla pouze pustina. Itachi ke mně přistoupil s jakýmsi mečem v ruce a napřáhl ke mně. "Kdo jsi a co to děláš? Snažíš se mi snad vypálit oči?!" vyjel na mě. "To, prosím, bych ...

"Tady se konečně rozdělíme. Hodně štěstí. Ten nepřítel minule byl na hlídce sám. Odteď, ale bude bojovat s týmem. Buďte opatrní…" "Tak jdeme kapitáne." "Dobře … jděte." "Ano." "Rozchod." ------------------------------------------------------------------- "Hej … Maniru se ještě nevrátil." "Snad nemyslíš, že ho tihle malí šmejdi zabili, co?" "Dobrá tak se jich zeptáme. Maskovací technika." "Katon: Goukakyou no jutsu!" "Aáá!" "Tuhle bereme sebou." "Počkat." "(Puf)" "Ks**ru." "Obito, nechoď za ním!" "Cože, uvědomuješ si co říkáš?!" "Jo, my dva budeme pokračovat v misi." "A Rin. Co bude s Rin?" "Rin přijde na řadu později. Nepřítel chce zjistit, po čem jdeme. Nezabijou ji hned. Neštěstí je Rin lékařský ninža. Takže pokud skončí jako válečný zajatec budou s ní nejspíš zacházet dobře… Pokud tedy bude ošetřovat ...

Já jsem na tom místě už nestála. Stačila jsem uhnout a pak mu chytnout tu ruku za zápěstí. Škubla jsem s ní k zemi a tím jsem ho přinutila, aby poklekl. Zkroutila jsem mu ji do nepřirozené polohy, až zaječel bolestí. "Je mi líto, ale zdá se, že na pár minut tyhle záchodky budou moje. Má snad někdo s tím ještě nějaký problém?" zeptala jsem se a škubla mužovou rukou. Muž znovu bolestivě zařval. "Ne, ne to je v naprostém pořádku," kývali vystrašeně ostatní. "Fajn, tak co tu ještě děláte, vypadněte!" štěkla jsem na ně a všichni se s děsem ze záchodů vytratili, včetně muže, kterému jsem málem zlomila ruku a kterého jsem po těch slovech pustila. Když jsem se ocitla sama, unaveně jsem si povzdechla. To skutečně Akasuki musí být tak jednotvární. Tvořeni především z mužů? Kdyby to umístili na dámské toalety, neudělala bych tolik povyku. Rozhlédla jsem se po záchodech. I když se celá hospůdka změnila k lepšímu, o záchodech se to moc říci nedalo. Sice byly nově vykac...

"No tak, no tak," poklepala jsem ji na rameno. "Jak vidím, tak špatně ses tu zase neměla, Noi." Noi se ode mne odtrhla a utřela si slzy z očí. "Ne, to ne, měla jsem se výborně, ale bez vás, -Sama, je život jen bledým stínem. Jen chabým odrazem v zrcadle," špitla Noi a uhnula pohledem kamsi z okna na ulici. "Je tu ještě něco," začala. Zavřela sem oči. "Dobrý den, objednáte si?" "Ano, jeden ramen a tvoji hlavu, když mi neodpovíš na několik otázek." "Heee…" "Tak odpovíš mi, kde bych mohl najít tuhle ženu." "(Zvuk šoupání něčeho po stole.)" "…" "Tak odpovíš mi nebo…" "Hik … fňuk … pane prosím! Tohle říci nemůžu, nevím a kdybych to věděla … Ne, prosím nenuťte mě!"¨ "Pche, obětuješ kvůli téhle ženě i svůj vlastní život!?" "(Zvuk vysunutí meče z pochvy)" "Ano, klidně i za můj bezcenný život, pane." "Přestaňte děsit tu holku." "Co ...

S trhnutím jsem se probudila a ztěžka oddechovala. Tížil mě nepříjemný, dusivý pocit, který jsem nedokázala popsat. Něco se dělo, něco bylo špatně. Pálily mě oči a v těle jsem se cítila, jako bych tam měla něco shnilého. Vztekle jsem bouchla do země na uklidnění, což pomohlo jen zčásti. Až teď jsem si uvědomila, že po celou dobu mě pozoruje Kakashi. Seděl u ohně přesně tak, jako předtím, než jsem ho opustila a šla do říše snů. V ruce držel knížku. Vstala jsem a přehodila si plášť přes sebe. Kakashi sevřel pevněji knihu, nic však neřekl. Přistoupila jsem, sedla si vedle něho a zadívala se do ohně. "Špatné sny?" zeptal se. "Ne, jen špatný pocit." Zavřela jsem oči. Tentokrát jsem však nehodlala spát. Soustředila jsem se, ale nic. Zamračila jsem se a zkusila to znovu, ale k ničemu to nevedlo. "Podej mi ruku!" rozkázala jsem Kakashimu. Ten překvapeně zamrkal. "Co, cože." Já však neměla nervy na otálení a tak jsem mu chytla ruku a otočila ji dlaní naho...