Merlin "Myslím, že je to vše, sire," oznámil jsem s trochou veselí, z dobře odvedené práce. "Působivé, velmi působivé. Nikdy jsem takovou práci neviděl. No, vlastně od tebe," pochválil mě Artuš se svým typicky spratkovským způsobem a tím mi ještě trochu pozvedl náladu a odvahu, pro to, co jsem musel říci. Stejně však vyhlídka na to samotné nebyla vůbec růžová. "Děkuji, sire," usmál jsem se, ale Artuš mé nadšení z tak dobré práce nesdílel. Tušil, že je za tím něco, co se mu nebude líbit. "Tak, co chceš?" zeptal se, pochodujíc na druhý konec komnaty ke svému pracovnímu stolu. "Chci?" zopakoval jsem překvapeně. Pravda blokoval jsem naše spojení od doby, kdy jsem byl nucen to kouzlo použít, abych ho vyléčil a jemu se pak zdál ten děsný sen o naší lásce, mém čarodějnictví a svlékání, víte, co myslím… nemohl číst mé myšlenky nebo pocity, ale skutečně tomu tak bylo? Bylo to přeci jenom kouzlo, které jsem po tom incidentu, kdy jsem spletl naše ...