Daň za hrdinství 11 - Únava
Únava
Černé vdovy
byly zničené, plán Zeleného goblina na krádež století a podmanění si celého New
Yorkského podsvětí nevyšel. Padouch byl odhalen a dopaden, přesto Peter necítil
hřejivý pocit úspěchu. Ukázalo se, že goblin byl celou dobu Norman Osborn, Harryho
otec. Muž, který při jedné nehodě v laboratoři jednoduše zešílel a teď
v bitvě proti Spider-Manovi ztratil paměť, což ho vrátilo zpátky
k jeho původnímu já, které chtělo jen vidět svého syna, na jehož bezpečí
předtím ve svém zlodušském záchvatu nepomyslel. Možná tedy měl Peter cítit
soucit a smutek se svým spolužákem i se zbitým člověkem, kterého přinesl na
svých pavučinách do Osbornovic vily. Pravdou ovšem bylo, že jediné, co
pociťoval, byla únava. Bolely ho snad všechny svaly v těle, víčka měl
těžká a hlava mu třeštila. Prostě se už jen hrozně těšil, až si bude moci ze
sebe svléknout superhrdinovský kostým a stulit se na postel do měkkých peřin.
Když Normana
položil na gauč v obývacím pokoji, Harry byl u toho. Vlasy měl rozcuchané,
žluté značkové tričko špinavé a džiny na jedné nohavici roztržené. Zmateně
pohlédl nejdříve na svého otce a poté zpátky na Spider-Mana. Peter
předpokládal, že mu bude trvat pár vteřin, než se vzpamatuje, všechno mu dojde,
začne zuřit a přísahat mu krvavou pomstu. To se ovšem nestalo. Místo toho se
klidně zeptal: „Bude otec v pořádku?“ Možná byl též moc unavený na
jakoukoliv jinou reakci.
„Ano, ale bude
potřebovat pomoct,“ kývl hlavou hrdina.
„Nechám školu
a postarám se o něj. Není to tak, že by mi studium nějak šlo a rodina je
přednější,“ slíbil mladší Osborn.
„Dobře,“ řekl
Parker a užuž se chystal jít. Sice se sotva držel na nohou, ale věděl, že není
ještě konec. NE! I když tu Harry byl živý a relativně zdravý, což znamenalo, že
Alex se o Černé vdovy, které byly na party, musel postarat, než je na dálku
Peter vypnul, a rovněž se mu podařilo zachránit civilisty, nebo alespoň Osborna,
tak si nemohl být jistý, jak to celé špion zvládl a jestli je v pořádku.
„Měl bych jít.“
„Počkej,“ zarazil
ho jeho spolužák, když došel k oknu. „Já... Já přísahám, ž-že jsem to
nevěděl,“ pravil a pak se na chvíli odmlčel, než pokračoval. „Nevěděl jsem, ale
i tak se omlouvám.“
Peter se na
Harryho smutně usmál. „Já vím,“ zašeptal, než se zhoupl na pavučině do studené
noci.
Komentáře
Okomentovat