Daň za hrdinství 12 - (Ne)vděk
(Ne)vděk
Když se
konečně přiblížil ke kolejím školy, ve kterých se konala Harryho party, už
z dálky viděl oranžovou záři a slyšel houkání sirén. Světlo plamenů z
požáru! Zatraceně, to nebylo dobré znamení. Peter sprostě zaklel a pokusil
ještě zrychlit navzdory svému bolavému tělu. Za pár vteřin přistál na náměstí
před školou u hasičských aut. Rozhlédl se kolem. Pobíhalo tam mnoho lidí:
policisté, hasiči a záchranáři. Několik studentů sedělo v sanitkách, jinak je
však nikde jinde nezahlédl. Zdálo se, že většina nevinných již byla evakuována.
Alex postával u jednoho z policejních aut. Nikdo si výrazně příchozího
pavoučího muže nevšímal, a tak prostě zamířil ke svému příteli.
„Je mi líto,
nemohl jsem přijít dřív. Musel jsem dopadnout Zeleného goblina, který tohle
všechno naplánoval,“ vydechl, když doběhl k špionovi. Ten beze slova
přikývl. Superhrdina si Alexe pečlivě prohlédl. Pleasure měl levou nohu
obvázanou, paže a hlavu mu zdobilo několik škrábanců a vypadal dost vyčerpaně,
ale jinak v pořádku. Přesto se Peter neudržel a musel se zeptat: „Jsi v pohodě?
A co ostatní?“
„Všichni
studenti přežili. Někteří se jen mírně popálili a nadýchali kouře, stejně jako
já. Obávám se však, že tu jedinečnou technologii pocházející z Oscorpu už
asi nikdo nedá dohromady,“ odpověděl, a tak si Spider-Man mohl úlevně
oddechnout.
Chvíli tam
jen tak v tichosti stáli a pozorovali, jak hasiči kropí již poslední
plameny olizující budovu, než Alex znovu promluvil. „Budu vyloučen,“ prohlásil
zničehonic.
Peter
překvapeně zamrkal. „Za co?!“
„Zničil jsem
školní majetek, polovina školy lehla popelem,“ vysvětlil jeho přítel s hnědýma
očima stále zakotvenýma na hořící budově.
To Parkera
pobouřilo. „Za to mohou černé vdovy a Zelený goblin, ty jsi jen chránil ostatní
studenty a civilisty,“ zavrtěl nad tou nespravedlností hlavou.
„Na tom
nezáleží, čí je to vina,“ mávl nad tím špion rukou.
„To není
fér!“ vyhrkl hořce superhrdina.
Alex však dál
zůstával letargicky klidný. Jako by mu to snad ani nevadilo, nebo byl moc
unavený se nad tím hněvat. „Je to daň za to, kým jsme. Ač jsme si hrdinství
zvolili, nebo ne.“
„Zeptej se
Joea nebo Furyho, ty by měli umět vše urovnat,“ nevzdával se dál Peter.
Konečně špion
odpoutal své oči od shořelé budovy a pohlédl na svého společníka. Hořce se
usmál. „Těm se bezpochyby má situace bude hodit. Mé vyloučení pro ně bude
znamenat, že budu k dispozici a jistě mají v záloze mise, kam by mě
s radostí poslali… a já jsem už moc unavený na to se jich doprošovat.
Nevěš však hlavu, příteli, koneckonců, není to poprvé, co kvůli mně hořela
škola, a také to znamená, že se zas setkáme.“
Peterovi se
to nelíbilo, ale sotva s tím mohl cokoliv udělat. Byly věci, se kterými
ani superhrdinové nemohli pohnout. Jak řekl jeho přítel. Lepší svět něco
stojí a největší daň za to zaplatí ti, kteří o něj usilují. Přesto si však byl
jist, že bojovat za něj stojí, a tak se nakonec rozhodl, že svého přítele
povzbudí vtipem. „No, rozhodně to jednu výhodu má. Alespoň si nemusíš balit,“
zažertoval. Bylo totiž dost nepravděpodobné, že se požár vyhnul i jejich
pokoji. Na to se oba sarkasticky rozesmáli.
Komentáře
Okomentovat