Daň za hrdinství 10 - Chyby
Chyby
Možná měl
Pleasure pravdu. Člověk má zodpovědnost za své rozhodnutí a volby, ale bez
ohledu na to, jak mocný může být a jaké má schopnosti, nemůže za vše, co se
kolem něj děje. Nemá zodpovědnost za činy jiných a někdy, ač jedná dle svého
nejlepšího svědomí a vědomí, ukáže se to jako to nejhorší, co mohl udělat.
Peter věděl, že o tom výhružném dopisu měl Alexovi povědět, ale přeci jen tak
neučinil a místo toho ho poslal na Harryho party. Věděl, že pokud by mu to
řekl, špión by mu nepovolil jít místo něj. Koneckonců on by na jeho místě
jednal stejně, protože to je to, co hrdina dělá. Pere se za své bližní a
nenechá svého přítele jít do pasti, která byla původně nastražená na něj. Takže
se zdálo přirozené a rozumné, že si výhružný vzkaz nechá pro sebe, Pleasura
pošle na party a padouch zbyde na hrdinu, který má superschopnosti. Což se
evidentně ukázalo jako naprostá hloupost.
Devatenáctého
března byla poměrně na ono roční období teplá noc, za což se dalo obvinit snad
a pouze jen globální oteplování. Za to ostatní ovšem tento jev již nemohl. Když
Peter doskočil na vrchol „Žehličky“, jak
se tomu mrakodrapu přezdívalo, už na něj čekala osoba v černých riflích,
mikině s kápí přes hlavu a černou brašnou přehozenou přes pravé rameno. To
nebyl moc originální převlek a Spidey měl chuť toho zlouna přivítat trefným
vtipem o jeho zvoleném kostýmu, ale padouch ho oslovil jako první.
„Ach, zdravím Spider-Mane,
i když přiznávám, že nejsi ten, koho jsem tu čekal,“ prohlásil a Parker při
těch slovech pocítil, že někde dole v žaludku se mu začala tvořit jakási
ledová koule, která naznačovala nepříjemnou předtuchu. Ten hlas znal, jen kdyby
si vzpomněl, komu patří. Maskovaná postava však pokračovala: „Jste s agentem
Riderem přátelé, nebo ses tady objevil jen tak náhodou, jen protože jsi otravný
hmyz?“
„Tak trochu od
obojího,“ přiznal ledabyle superhrdina. „Je mi líto, ale obávám se, že Alex je
na jedné společenské akci. Holt si budeš si muset vystačit s mojí
maličkostí.“
„To je škoda,“
protáhl líně muž v kápi. „Nicméně předpokládám, že pokud je to Osbornova
party, pak si užije stejnou legraci jako ty.“
Ledová koule
v Peterově břiše narostla ještě o dalších několik centimetrů. „Co tím
myslíš?“
„To, co jsem
řekl, že nebude nakonec až takový rozdíl, jestli je tady, nebo tam,“ řekl
padouch a Spider-Manův šestý smysl se rozezněl na poplach. Což bylo jedině
dobře, protože jinak by se nezvládl vyhnout fialovému kluzáku, který tak často
používal Zelený Goblin, a který se mu tentokrát pokusil podrazit nohy. Takto
však jen vyskočil a kluzák prolétl prázdným vzduchem.
„Co to jako
mělo být, aprílový žertík?“ křikl superhrdina.
Maskovaný muž
na tu létající věc naskočil a až poté odpověděl: „Ne, to jsem si jen přivolal
svůj oblíbený dopravní prostředek. Mám na spěch, teď když vím, že ty jsi tady a
Rider je na té oslavě, oba jste zaměstnáni, mám čas na uskutečnění svých
plánů.“
„Jo, a to je?“
zeptal se Peter v marné naději, že Zelený Goblin udělá tu nejohranější
chybu padouchů vůbec.
„To ti
neřeknu. Považuješ mě snad za hloupého komiksového zločince?“ Škoda, arogantní prozrazení zlotřilých
úmyslů, aby mohly být zmařeny, se tentokrát konat nebude. No, za zkoušku to
stálo, pomyslel si superhrdina.
„Já tu nevidím
nic, co by mi zamezilo tě pronásledovat a zastavit tě v čemkoliv, co máš
v úmyslu,“ podotkl Peter.
„Ach ano,“
povzdechl si maskovaný muž a rukou se uhodil do hlavy v předstíraném
gestu, jako by si právě na něco vzpomněl. „Rád bych ti představil novou hračku
z dílny Oscorpu P273, nebo jak já jim osobně říkám: Černé vdovy,“
prohlásil muž v kápi a vytáhl z brašny železnou kouli o velikosti dýně,
kterou mrštil o zem. Na to se okamžitě z toho zařízení začal valit dým a
spolu s ním i drobní robůtci tvarově podobní pavoukům, nebo medúzám. Spider-Manovi
se podlomila kolena, ale zatím ne kvůli Černým vdovám, ale kvůli plynu, který
evidentně obsahoval silné sedativum, které mu omámilo smysly a stěží tak
dokázal zpozorovat, že roboti se po něm vrhli a začali po něm střílet jakási
lepivá vlákna podobné jeho pavučinám. „Jak vidíš, tyto maličké potvůrky útočí
na všechny živé větší organismy, které u sebe nemají speciální detektor.
Nejdříve je polapí, pak do nich vstříknou jed, který způsobí rozklad
následovaným úmrtím a pak, když se z dané oběti stane jen beztvará
rozměklá hmota, použijí ji jako své palivo. Tento celý proces zvládnou za čtvrt
hodiny a s každým tvorem, kterého vstřebají, jsou rychlejší a odolnější
proti jakémukoliv poškození,“ kasal se Goblin. „Škoda, že sebou nemám i jejich
sestřičky, které takto pojídají okolní technologii. Vsadím se, že s těmi
by sis užil také pěkné trable, ale holt jsem čekal, že to bude naopak. Že to
Alexe budu muset sem vylákat, kdežto na tebe bude stačit, když udělám na party
veliký rozruch a ohrozím několik civilistů. No, hádám, že ne vše může vždy jít
tak, jak člověk čeká,“ rozchechtal se na celé kolo šíleným smíchem. Obkroužil
dvakrát Petra, aby se pokochal nad jeho trápením. „Sbohem, Spidey,“ křikl ještě
a pak si to zamířil někam směrem k řece. Bez toho, aby věděl o malém
lokátoru, který mu superhrdina přilepil na kluzák.
Komentáře
Okomentovat