Daň za hrdinství 05 - Ztráty
Ztráty
Chvíli jen
tak mlčky seděli v modrém svitu měsíce, který pronikal do jejich pokoje
oknem, než se Alex uklidnil a uvědomil si, kde je.
„Promiň, vzbudil
jsem tě?“ řekl to s intonací, jako by se ptal, ale ve své podstatě to zkonstatoval.
Peter však na
to energicky zavrtěl halovou. „Ne, ne. To je v pohodě, byl jsem vzhůru
ještě předtím. Také jsem měl noční můru.“
„Aha,“ hlesl
blondýn.
Poté nastalo
dalších několik minut tíživého ticha. Přestože celá ta scéna byla nepříjemná až
trapná, ani jeden z nich neměl evidentně náladu znovu hned zkusit zabrat.
„Zjistil
jsem, že někdy, když nemohu usnout, nebo mám zlé sny, pomůže se svěřit,“
prolomil ticho Pleasur. Jeho spolubydlící si nervózně skousl ret. Nechtělo se
mu moc svěřovat s tím, o čem byl jeho noční běs. Příliš to souviselo
s jeho tajnou identitou Spider-Mana, ale Alex pokračoval, aniž by si snad
jeho reakce všiml. „Zdálo se mi o smrti mé hospodyně Jack. Bral jsem ji jako
starší sestru. Starala se o mne po smrti mého strýce a rodičů.“
„Myslel jsem,
že pan a paní Pleasurovi žijí. Nedávno jsem v novinách od pana Pleasura
četl skvělý článek o technologii nanovláken vytvářenou v Oscorpu,“
přerušil ho Peter.
„Nejmenoval
jsem se vždy Pleasur. Jsem adoptovaný. Vzal jsem si jejich příjmení, to staré
v sobě má moc bolesti,“ vysvětlil a v jeho slovech Parkerův mimořádný
pavoučí sluch zaznamenal ten neidentifikovatelný přízvuk, který jeho příteli
čas od času proklouzl. Peter to přikládal množství jazyků, které Alex ovládal,
ale teď ho napadlo, že možná vůbec nemusí být rodilý mluvčí. „Snažila se mě
chránit a za to zaplatila životem,“ pravil a v oněch slovech se mísila
hořkost se smutkem. „Co se zdálo tobě?“
Parker
nejdřív zaváhal, potřeboval chvilku, než si rozmyslel odpověď tak, aby svoji
tajnou identitu neprozradil. Nakonec však došel k názoru, že ty nejlepší
lži jsou ve své podstatě polopravdy a také, že to ze sebe prostě potřebuje
dostat. „Zdálo se mi o smrti pana Starka.“
„Myslel jsem,
že jsi říkal, že nejsi Spider-Man,“ ušklíbl se jeho spolubydlící.
„Nejsem, ale
byl jsem Starkovým stážistou. Znal jsem ho osobně, byl pro mě mentorem a otcem,
kterého jsem nikdy nepoznal. Někdy si říkám, že kdybych byl lepší, možná to
dopadlo úplně jinak,“ přiznal brunet a pak si položil hlavu do dlaní.
Alex
s jeho sebeobviněním ovšem nesouhlasil: „To je hloupost. Jaké si tenkrát
mohl mít možnosti? Co bys mohl udělat? Dodat do jeho obleku štít proti gama
záření? Kolik ti tenkrát bylo? Třináct? To, že jsi byl jeho stážista a mohl jsi
na nějaké té jeho technologii pracovat, jen ukazuje, jak moc ti to pálí… ale
dost pochybuji, že umíš vidět do budoucnosti. Nemám takový přehled toho, co se
konkrétně stalo. Vím jen to, co se dostalo do médií, ale hádám, že někdo se
pravděpodobně obětovat musel.“
„Možná ne.
Vždy je jiná možnost,“ hlesl Peter.
„O tom
pochybuji. V tom boji byla řada silných superhrdinů s nadpřirozenými
schopnostmi a žádný z nich tomu nedokázal zabránit,“ podotkl blondýn a
jeho přítel na něj překvapeně pohlédl. „Být hrdinou má svoji cenu a troufám si
říct, že Stark ani nezaplatil tím nejcennějším. Přeci jen ve svém snažení
nakonec uspěl. Sice zemřel, ale ochránil životy svých milovaných.“
Komentáře
Okomentovat