Blog neznámé umělkyně

Podezíravost Ačkoliv krátké setkání s Harrym Petera nakonec nijak zvlášť nepotěšilo a ani ho nenaladilo na "nový úspěšný začátek na vysoké škole" , v něčem měl Osborn junior pravdu. Být na pokoji sám mělo rozhodně několik výhod. Zaprvé se nemusel před nikým plížit v kostýmu, nikdo ho nerušil při učení a ráno mu nikdo nezacláněl v koupelně. Na to si to užít měl ovšem jen bezmála týden. Pracoval zrovna na svém úkolu z předmětu Cvičení z organické chemie, když mu náhle jeho pavoučí instinkt začal bít na poplach. Následovalo zavrzání dveří a poté jeho nový spolubydlící vstoupil a za sebou táhl kufr, podobně jako on sám před pár dny. "Ahoj. Promiň, že jsem sem tak vrazil, ale na mém minulém pokoji nešlo topení, a tak mě přidělili sem, prý že tu máš volné místo," vysvětlil a podal Peterovi ruku. "Alex Pleasur," představil se. Peter ruku stiskl, ale neubránil se zamračení. Jeho instinkt se stále neuklidnil a přitom evidentně žádné nebezpečí nehrozilo. Že by to b...

Loki's world He was driven out, punished for his pride. He didn't like that the inhabitants of the planet, which was entrusted to him, were killing themselves and their hearts were ruled by uncertainty. He wanted to rule them. He thought a firmer hand would help them. Tragically, however, he was wrong. He should have understood it much earlier. Midgardans love freedom and cannot be bound. They are by nature much closer to him than to any Asgardian. Now, under the guise of a new identity, knocked down to one of them, he finally saw true. Evil on Earth can only be fought in one way - from within. "Oh, you're too bloody perfect, Jonathan Pine," said Agent Burr, and Loki resisted the sudden impulse to grin. He's not perfect, he's a god! He still is, though he lost most of his power. "That's your trouble. I don't want you perfect. Go on, have a biscuit. Eat it," she said, handing him a wholemeal something that was more of a biscuit parody, but...

Očekávání Peter byl nadšený a nervózní zároveň: nová škola, začátek, spolužáci, výzvy, studium a možnosti. V těle jako by mu poskakovaly neposedné plamínky, když procházel areálem Empire State University a za sebou táhl kufr s věcmi. Budova kolejí byla až na samotném konci. Jednalo se o cihlový věžák s černými dveřmi, nad kterými se skvěl v bílém mramoru nápis "Lipton Hall". První, co uviděl po vstupu, byla veliká uvítací hala s turnikety. Naštěstí si vyřídil všechny formuláře a platby předem, takže teď již měl svůj studentský průkaz v kapse, dokonce věděl i číslo kolejního pokoje a jméno svého spolubydlícího: Harry Osborn, syn slavného podnikatele. Jaký asi bude? Snad si padnou do oka a budou přátelé. Protlačil se přes přepážku a minul recepci, u které se hádal nějaký blonďák, jenž měl těžko identifikovatelný přízvuk. Peter se zastavil. Těsně vedle byla tabule s výpisem všech pokojů. Jeho se dle ní nalézal v posledním patře. Usmál se, to se pro Spideyho bude hodit. Teď však ...

Deset let s JAJAFILM Již vás bavím deset let. Kdo by to byl řek! Ano, slavím dnes takové skromné výročí. Abyste mi správně rozuměli. Dnes to není deset let, kdy vznikl můj nick "jajafilm", nebo deset let od toho, kdy jsem začala psát, či snad deset let tohoto blogu. Ne. Dnes je deset let od toho, kdy jsem poprvé publikovala nějakou svoji povídku na internetu. Jednalo se o fanfiction na Naruta "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry.", kterou dnes tuším můžete zde také nalézt, ale prvně jsem ji zveřejnila na webu anime-manga.cz. Co si budeme povídat, prvotiny často stojí za zlámanou grešli a tato má FF byla povídka jednoduše o Mařce jak hrom. Nicméně člověk někde holt začít musí a já ráda upozorňuji na to, že tvůrčí psaní je sice umění, ale také z veliké části řemeslo. Od této mé povídky jsem se snad výrazně posunula nejen ve své tvorbě, ale i v životě. Tímto bych chtěla poděkovat všem mým čtenářům, betařům, korektorům a lidem, kteří se mnou během t...