Jen stěží mrtev 04

Autor: Howland, (HeadlessMollyMalone)

Povídku v originále můžete nalézt zde: https://archiveofourown.org/works/2255766

Fandom: Harry Potter a Smrtonosná past (Die Hard)

Věci, které by mohly vadit: vulgarismy, AU

Postavy: Severus Snape|Hans Gruber, John McClane, Lucy McClaneová, Matt Farrell (zmíněn)

Souhrn: Evan Princ se po válce snaží zapadnout v mudlovském světě a být zapomenut. John McClane chce jen jedno - Vánoce bez zatraceného teroristického útoku. Přesto se potkají v jednom vlaku do Londýna.

Poznámka překladatelky: Povídka je původně jednodílná, ale já ji rozdělila na více částí, jednak pro to, aby se mi to lépe překládalo a jednak pro vás čtenáře, abyste se lépe orientovali a neupadla vám očka.

*****************************************************************************

V Evanu Princi se prala nenávist se zoufalstvím a pomalu prosakovala až skrz jeho tak dobře naučenou zeď sebekontroly. Bylo jasné, že tu byla jen jedna cesta a to poskytnout detektivovi alespoň část vysvětlení. Nakonec to celé vzal s mírnou rezignací, ale stále si tiše zoufal, co má Johnu McClaneovi vlastně říct. Nenáviděl tu jeho část, která občas mluvila Lilyniným hlasem a byla slabou a stálou ozvěnou bolesti. Říkala, že McClane si zaslouží alespoň malé vysvětlení… část pravdy.

Také tu byl fakt toho, že jednoduše neměl rád mladé lidi. Nenáviděl, když musel v Bradavicích učit a Lucy McClaneová se mu vážně nezdála sympatická. Snažil se udržet na uzdě. Ústa pevně zavřená, tak pevně, jako byl Johnův stisk. Pohlédl na McClana, zdál se celkem bezmocný. Lucy se ho chytla a oba je táhla do nejbližší kavárny.

Kavárna byla dle Princova hodnocení: docela ucházející, nikoliv ovšem útulná, a dostatečně plná, aby zde byli svědci jeho útěku, ne však tak, že by jeho a McClaneova hádka vzbudila pozornost. Dívka byla skutečně dcerou amerického policejního důstojníka.

"Posaďte se, strýčku Evane," pravila, když je vedla ke stolu, "přinesu vám čaj, nebo kávu?" dodala a pohlédla na svého otce. Ten se nervózně zašklebil a očima probodával druhého muže, obočí měl svraštěné do písmene "V". Zavrtěla hlavou a odešla objednat pití. McClane se též zvedl a následoval svou dceru, aby si s ní mohl promlouvat mezi čtyřma očima.

Pro prince to byla příležitost nepozorovaně zmizet. Nakonec toho ovšem nevyužil. Místo toho rozbalil tenkou máslově zbarvenou šňůrku, na jejímž konci se nacházelo ucho. Nikdy nebyl příliš velkým příznivcem ďábelských výrobků dvojčat, ale některé věci byly užitečné. Navíc teď, když nemohl sám kouzlit, zůstávaly kouzelné předměty jediným možným využitím magie, které si mohl dovolit. Posunul Ultradlouhé ucho k dvojici McClaneových a zaposlouchal se.

"Lucy, zlato, prosím poslouchej mě," začal detektiv klidně. "Pamatuješ si na ty Vánoce, když jsi byla ještě holčička a tvá matka a já jsme uvízli v jedné budově, kde pracovala?"

Lucy se zhluboka nadechla. "Ano, tati, ale co -"

"Tohle je ten chlap, co nás držel jako rukojmí. Lucy, tohle je Hans Gruber."

"Tati," Lucy položila ruku na Johnovo rameno v důvěrném gestu. Zdálo se, že se obává o jeho zdraví. "Tati, Hans Gruber zemřel, když spadl z třicátého patra. Posaď se a dej si kávu."

McClane chtěl protestovat, ale evidentně svoji touhu potlačil a poslušně si šel sednout. Princ začal rychle smotávat své Ultradlouhé ucho tak, aby až k němu mudla znova dojde, ho měl znovu bezpečně uklizené. McClane přišel k jejich stolu a svalil se naproti němu.

"Dobře, Hansi, takže co -" začal John, ale Princ ho přerušil.

"Pane McClane, věřím, že vám dlužím vysvětlení."

-

John nemohl než souhlasit. Upřímně, zasloužil si velmi dlouhé vysvětlení i se všemi detaily, protože sice se topil v posledních letech v hromadě sraček, ale i tak to byla docela absurdní situace. Však, zatraceně, vždyť seděl právě v londýnské kavárně se zasraným Hansem Gruberem u jednoho stolu.

"Jo, sakra," přikývl, pevně stiskl opěradla židle a posunul se na ní tak, aby mohl sedět s roztaženýma nohama a chodidly pevně na zemi. Narovnal se, a pokud to šlo, pokusil se vypadat větší, než byl. Nikdy neměl talent na výslechy. Chyběla mu jemnost a zastával jednu jedinou metodu, k níž doufal, že se nebude muset uchýlit. V kavárně nebyli natolik anonymní, aby prošlo bez povšimnutí, kdyby Hanse prostě popadl a otřískal mu hlavu o stůl.

"Vše pečlivě vysvětli, Hansi," dodal ještě se zavrčením, "nebo si mě nepřej."

Gruber ho probodl pohledem, než tiše přikývl. Zhluboka se nadechl a ruce položil složené na stůl před sebou. Na židli seděl jako pravítko a na Johna to rozhodně nebudilo dobrý dojem. V Hansových očích ovšem nebyla stále čitelná žádná zloba nebo úmysl ublížit, pouze jen ta únava. To bylo jistým způsobem fascinující.

"Nejsem muž, o kterém si myslíte, že jsem," začal pomalu. Vážnost v jeho očích Johnovi bránila ho okamžitě přerušit. "Nikdy jsem nebyl. Věříte, že Hans Gruber zemřel před všemi těmi lety v Nagatomi? No, máte pravdu. Zemřel."

Johnovi to celé přešlo jako totální žvást, ale stále mlčel. Jen očima zkontroloval Lucy, která se ve frontě pro kávu a čaj zatím moc neposunula a měl přitom neblahý dojem, že je s Grubrem na až příliš stejné vlnové délce. Muž si totiž povzdechl, než se naklonil a začal mluvit rychleji.

"Hans Gruber byl víc i míň, než si myslíte. Ve své podstatě zemřel hned dvakrát. První byla nevědomá a nezaznamenaná, druhá přišla v letadle nad Pacifikem a jeho tělo se nenašlo, většina nákladu se přitom namočila, ale celkem jinak nedošlo k velkému poškození a majetek se mohl vrátit oprávněným majitelům. Ovšem jen jedno úmrtí z těchto dvou je pravdivé. Nechám vás hádat, které.

Tu noc se toho dělo mnohem víc, než jste pochopil, detektive McClane, a já nemám zde čas analyzovat každý jednotlivý detail, než se vaše dcera vrátí. Musíme tuto konverzaci zkrátit, ale věřte mi, že navzdory vašemu vměšování do mých plánů o Hansi Gruberovi již nikdy neuslyšíte."

John svraštil obočí, až se mu na čele vytvořily hluboké vrásky. Na sucho polkl a jen se zhluboka nedechl. V hlavě mu zuřila bitva o tom, jestli má tomu muži věřit, či nikoliv. Znělo to jako totální sračka, ale v tom jak ten muž mluvil, bylo něco, co člověka přesvědčilo o pravdivosti jeho slov. McClane si na okamžik jen prostě přál, aby to celé byla jen noční můra a on se probudil doma v posteli. Nebylo to poprvé, kdy doufal, že jen sní, ale teď alespoň kolem něj nelítaly kulky.

Zatím.

Zavřel oči a posunul se na židli. Ruce přejel po stole až na okraj. Přál si, aby toho chlapa prostě mohl zastřelit a užít si zbytek dne. Jenže život nikdy není tak jednoduchý.

"Kdo jsi?" zeptal se a mírně naklonil hlavou. "Protože pokud mi snad říkáš, že jsi jen hrál teroristu, tak kámo, asi bys za to měl dostat Oskara, protože ani na malý okamžik jsem nikdy nezapochyboval o tom, že jsi mě a moji ženu chtěl vyhodit do povětří."

Hans si povzdechl. "Byl jste na špatném místě ve špatný čas, McClane. Oba jste byli, ty i tvá žena."

John si nemohl pomoct a sarkasticky se ušklíbl. "Nevěřil bys, kolikrát jsem tohle již slyšel."

Gruber zvedl jedno rameno, jako by snad chtěl pokrčit rameny, ale nepovedlo se mu to. "Možná bych měl lepší odhad než jiní."

-----

Podle Prince ředitel firmy Nakatomi nebyl opravdu zlý. Nebyl příliš chytrý, odvážný ani vášnivý, ale jednalo se o skvělého temného čaroděje. Ve své podstatě, pokud by ho měl srovnat s lidmi, se kterými normálně pracoval - lidmi jako Augustus Rookwood a Fenrir Šedohřbet - Nakatomi byl ve své podstatě velmi malý hráč. Spíše se podobal Borginsovi a Burkesovi: podnikavý, drzý a dost tajnůstkářský. Nebezpečná kombinace.

"Albusi, proč bych, ve jménu Merlina, měl jet do Ameriky?"

"Před několika dny jsem pozval přítele na drink do Prasečí hlavy. Byl jsi tam v poslední době, Severusi?"

"Ne."

"Nedoporučil bych to. Bora-Bora je tam tak hrozná, jako vždy byla."

"Řediteli -"

Brumbál si povzdechl a pak pokračoval: "Víte, můj přítel se vrátil z lyžování na Balkáně, což jak sem pochopil, bylo moc krásné. Nicméně na cestě do Albánie se setkal s Japoncem a Američanem. Trochu popili a dali se do řeči. Jeho společníci byli celkem nadšení tím… co očekávali, že bude velmi výnosný obchod s historickým předmětem." Brumbál složil ruce pod bradou a pohlédl na svého kolegu zpoza půlměsícových brýlí. Jeho modré oči se ve svitu svícnů nebezpečně zaleskly.

"Domníváte se, že ten medailon…?"

Albus zavrtěl hlavou, ale lišácky se pousmál. "Ne, myslím, že diadém je mnohem pravděpodobnější."

Severus se zamračil, když přemýšlel o možnostech. "Albusi, předpokládejme, že by byl diadém skutečně v Albánii, co vás vede k závěru, že ho může nalézt právě ředitel Nakatomi? Není ničím jiným než druhořadým obchodníkem. Kdyby věděl, že patří Pánovi zla, jistě by k tomu byl mnohem víc… opatrnější."

Albus si povzdechl a opřel se o opěrku své židle. "Podceňuješ ho, Severusi. Ředitel Nakatomi je velmi úspěšný podnikatel a významný umělecký sběratel. Navíc si vytvořil některé velmi nechutné, ale bohužel chytré kontakty, když pracoval u Borgina a Burkese.

"Věříte, že on již diadém má," došlo Snapeovi.

"Ano," přitakal jeho nadřízený, vstal a začal přecházet po místnosti. "Je to možné… a v tom případě si to někdo brzy může uvědomit. Nerad bych aby diadém padl do nesprávných rukou." Při tom prohlášení, jako by ředitelovi oči o něco ztmavly.

"Co ode mě očekáváte?"

Bumbálkův obličej znovu projasnil úsměv. "Ředitel Nakatomi se vrátil z Albánie. Za několik dní se nákladní lodě plné pašovaných historických předmětů z Evropy se podaří dostat přes mudlovské celní kontroly do Kalifornie a odtamtud do trezoru Nakatomi Towers, nové hlavní sídlo té mudlovské společnosti." Brumbál si povzdechl. "Ředitel Nagatomi je velmi důvtipný. Někdo musí proniknout do té budovy a zjistit, zda existuje diadém nebo jiný artefakt, které jsou pošpiněny Voldemotovou černou magií. Pokud se naše obavy potvrdí, bude třeba ho zničit."

"Co tedy navrhujete, abych udělal?"

"No -"

"No, Hansi? Nebo Evane, či jaké je to tvé zatracené jméno," pravil kousavě McClane a vytrhl tak Prince z vzpomínek. Poté pohlédl k baru. Před Lucy McClaneovou byla již jen jedna zákaznice. Musí to být rychlé vysvětlení.

"Prosím? Promiňte, pane McClane," zareagoval na něj Princ.

"Tvrdíš mi, že nejsi terorista, ale že jsem byl jen na nesprávném místě v nesprávný čas," shrnul to celé John a z jeho hlasu jasně zazníval sarkasmus. "Jo, no, tvé nesprávné místo a čas z mých dvou dětí udělalo málem sirotky," zasyčel.

"Jak jsem řekl. To nikdy nebyl můj záměr. Jakékoliv nebezpečí pro vás bylo jen otázkou náhody. Nicméně pokud vážně chcete řešit vinu, tak ji nesete více vy než já," pravil Princ.

"Co to kurva… Ty jsi, do hajzlu, ten, kdo -" vypěnil detektiv. Prince to ovšem nevyvedlo z míry.

"Poslouchejte mě, McClane," pravil nakonec kouzelník, naklonil se dopředu a věnoval mu jeden ze svých pronikavých pohledů. "Nazval jsi mě teroristou, ale ve své podstatě mám mnohem víc společného s vámi než s teroristy."

<< předešlý díl

>> další díl