Prokletý - Svaté peklo

Svaté peklo

Krev, kosti, fotka a další přísady. Místnost se projasnila zelenkavým světlem z kouzelného ohně, který dodal nástěnným malbám a točitému schodišti starého domu postaveného na keltském pohřebišti ještě přízračnější atmosféru. Miska s ohněm ležela na zemi uprostřed nakresleného prastarého symbolu a v magickém kouři se nad onou nádobou zjevil démon.

Měl nakrátko ostřihané černé vlasy a bradku, oděv čistý a padnoucí, bez děr, ovšem stylem odpovídající dobám minulým, přesněji 16. století. Zjev tak trochu tuláka a tak trochu váženého bohatého muže, obojí zároveň, nechávaje tak si ostatní vybrat.

Křižovatkový démon upřel své rudé oči na muže před ním. Ten člověk měl krátké hnědé vlasy, vysoké čelo a již za pár let bude mít jistě "chlapskou pleš", ale to mu neubere nijak na eleganci či kráse. Jen vzhled bude více ladit s tím, co se zračilo v jeho hnědých, laskavých, ale starých očích. Tomu muži možná bylo mezi dvaceti a třiceti, ale už toho hodně zažil. Zlé časy, nezapomenutelné věci, takové, které člověka poznamenají, po kterých si nese v srdci hořkost a smutek. Jasný zápach, který démon cítí na sto honů.

"Ach drahý příteli, dlouho jsme se neviděli. Už jsem se bál, že se ti něco stalo," pravil démon s úsměvem a předstíranou starostí.

"Nejsme přátelé," odsekl na to druhý muž bez jediného pozdravu.

"Jasně že jsme. Pomáháme si navzájem," pravil sluha Pekla stále s úsměvem.

"Tohle jsi říkal i Mladotovi, nebo Georgu Faustovi?!" nadzvedl druhý muž jedno ze svých obočí.

"Ach, teď jsi ranil moje city," položil si démon ruku na hruď v komediálním gestu.

"To je mi zcela upřímně jedno. Svoji část dohody jsem splnil, teď je řada na tobě," pokrčil člověk rameny a pekelník si povzdechl.

"Dobře, dobře, dobře…" kýval hlavou. "Novinky ze zákulisí Pekla! V Americe, tvé zemi studií, to řve, ale nic za co bys ty nesl zodpovědnost. Na paškál se tam dostalo daleko svatější a starší písmo. Apokalypsa v židovsko-křesťanském pojetí byla na spadnutí, ale dvěma lovcům, jednomu padlému andělovi a démonovi jménem Crowley se jí povedlo zastavit. Michael s Luciferem spadli společně do klece a onen Crowley se stal novým vládcem tam dole. Nebe ovšem takové štěstí nemělo. Nastala tam občanská válka, a kdo ví, jestli z popela vyjde nový řád. Nebo bych spíš měl říct, z peří těch, co budou pozabíjeni ve jménu řádu a vyššího dobra?" zašklebil se démon.

"A co ještě?" naléhal muž.

"Mladý pán je netrpělivý," rozchechtal se démon.

"Zatraceně, neušetřil jsem Mamon z nějakého tvého rozmaru!" zavrčel člověk.

"Ale ano, ušetřil jsi ji z mého rozmaru. Můj rozmar je, aby byla teď na tomto světě, protože…" démon se na chvíli dramaticky odmlčel. "No, protože mám v sobě kousku sentimentu. Ale to je fuk, za svůj rozmar jsem ochoten spojit se s tebou a zaplatit informacemi."

"Tak mluv a přestaň tajtrdlíkovat!"

"No, dál toho není nic moc co dodat. Ti dva lovci a jejich anděl se snaží ukončit ty neustálé boje, nastolit mír, ale moc se jim to nedaří. Na druhou stranu mám i dobré zprávy. Hledal jsem a za velkou louží a i když je to tam hodně drsné… víš, andělé, spousta lovců, apokalypsa a tak. Není tam žádná zmínka o deníku, natož pak, že by se jeden ze svazku tam dostal, co by byl pro nás problém," informoval pekelník svého lidského parťáka.

"Jo to by byl," pokýval souhlasně hlavou muž.

"Budu hlídat hranice, aby se žádný ze svazků nedostal z Evropy, a zjistím více o tom našem novém králi. Zatím to vypadá na sympaťáka, bývalého křižovatkového démona a našeho Evropského krajana. Někoho kdo by mohl aspoň trochu přemýšlet na rozdíl od Lilith, Abaddon a jiných pekelných štětek. Zatím to vypadá na kontrolované a dobře organizované zlo, ale stejně bych si dal pozor. O co méně chaotické, propagující méně zlo pro zlo, ale dobro za účelem zla, o to více může být záludnější," varoval démon s příslibem pomoci.

"Chceš se mnou dále spolupracovat, co si za to budeš účtovat tentokrát?" zeptal se obezřetně člověk.

"Nic. Řekněme, že momentálně máme stejné zájmy. Deník je nebezpečný, stejně jako každé jiné svaté písmo, a bude mnohem lepší, když shoří na popel," usmál se tajemně démon a pak jeho oči sklouzli k nakreslené démonské pasti. "Přátelé?"

Muž neodpověděl, místo toho z opasku vyndal zálesácký nůž a proškrábl znamení na podlaze.

"Správná volba Svatej, bylo mi ctí," řekl démon na rozloučenou.

"Doufám, že toho nebudu litovat, Mefistofelesi," dodal lovec drobnou výhružku, než mu démon stihl zmizet.

Na to se Mefistofeles opět rozesmál, tentokrát to ovšem nebyl nijak uštěpačný sarkastický smích, ale velmi upřímný. "Neboj, svaté peklo je vždy správná věc, protože to… to je zem, kterou tak milujeme," pravil ještě předtím, než zmizel v černém kouři. Na to se Svatý Joe také rozesmál. Pravit těsně předtím, než si zmizí, nějakou velkou závažnou pravdu jako nějaký všemocný záporák ze špatného filmu, nepatřilo dříve k Mefistofelovým zvykům. Vypadalo to, že jeho druhá špatná polovička Mamon má přeci na něj nějaký vliv.

<< předešlý díl

>> další díl