Proč bych mohla být lovec a proč zase ne...

Proč bych mohla být lovec a proč zase ne...

5 důvodů proč mohu být lovcem

1. Nemám velikou rodinu, takže máme k sobě docela blízko… a ano, mám práchu, kterej je úplně skvělej, (ale to mu neříkejte).

2. Jsem skautka, takže takový základní výcvik v šifrách, přežití v divočině a bloudění potmě bez baterky jsem dostala.

3. Už alespoň jednou jsem držela skutečnou zbraň a také z ní střílela. Bylo to na střelnici v rámci školy, moc mi to nešlo, ale někde se začít musí, že…

4. Tohle zrovna není něco, čím by disponovali naši kluci, ale myslím, že umět různé sporty, jako je plavání, kanoistika, cyklistika, snowboardování a podobně, se hodí.

5. Spoustu malých drobností, jako je to, že miluji košile, mám slabost pro muže v oblecích, zvláště když mají havraní vlasy a modré oči (no co, uznejte, že je to pěkná kombinace), jsem věčně sarkastická, u nás doma se pije pivo, poslouchá rok s metalem a taťka má partu kámošů, kteří jsou tak trochu ujetí do military. (A pak se mi nemá líbit SPN… ne, to prostě nejde.)

5 důvodů proč bych lovec být nemohla

1. Neumím krást.

2. Neumím ani lhát.

3. Ač jinak sporty mám ráda, běhání mezi nimi není, ani nemůžu říci, že by mi nějak šlo. No jo, rozpohybovat ty špeky není jen tak. Mě by každé nadpřirozené stvoření doběhlo a zakouslo…

4. Jsem obyčejná holka, která se nebojí v noci jít sama domů, nebo nějaké té bojovky, ale vědomě lovit monstra, to tedy nevím, nevím… to by si každý dvakrát rozmyslel.

5. Zaplať pánbůh, nemám žádné takové trauma, které by mě hodilo na takovou životní dráhu a jsem za to šťastná.