Minulost vždy přijde

Minulost vždy přijde

Steve byl skvělý člověk, možná tak trochu prosťáček, nebo to co dělal, ho skutečně bavilo a viděl v tom naplnění. Vždy byl tak ochotný se vším pomoct, slušný a pracovitý člověk, možná až moc. Připadala jsem si hodně provinile, když jsem ho požádala o to, aby pohlídal malého. Steve ovšem souhlasil, no jistě, že souhlasil… Jeho dobrotivé srdce by snad nedokázalo odmítnout.

Pak se však věci trochu zkomplikovaly a do obchodu náhle vkráčel jakýsi muž. Měl zelenou bundu, flanelovou košili, džíny a trekovky. Vyhlížel dost nebezpečným dojmem a na chudáka Steva se díval hořkosladkým úsměvem. Rentgenoval ho tím pohledem, jako by nic jiného než on neexistovalo, a já věděla, že ten muž si nepřišel nic koupit. Přišel za Stevem.

Chvíli spolu ti dva mluvili, z toho co říkali, jsem zaslechla jen pár slov: zklamal jsem… vše skončilo špatně… lidská důstojnost… další zabití, jdeš taky… dobře. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o minulosti toho laskavého člověka, co jsem znala. Nikdy mě nenapadlo, že ne vždy takový Steve mohl být. Ten cizinec evidentně byl jeho bývalý přítel a parťák, ti dva se bavili o nedalekých úmrtích, protože co jiného se mohlo vztahovat na "další zabití"? Podle toho, co jsem vyslechla, dříve spolu asi pracovali. Zřejmě byli policisté, nebo tak podobně, ale něco se pokazilo a Steve změnil profesi. Nenapadlo mě, že Stevova dobrota a soucit s ostatními může vycházet z velké bolesti.

Tak trochu jsem se bála, když jsem ho odpoledne viděla se svým přítelem odcházet, že nakonec v sedm nepřijde. Že odejde s tímto mužem a už ho nikdy neuvidím, ale to se nestalo, protože Steve vždy drží své slovo. I když rande moc dobře nevyšlo a malý dostal horečku, byla jsem ráda, protože nezáleželo na tom, kým Steve býval a čím si prošel. Důležité bylo jen to, že teď je andělem.

<< předešlý díl