A bude to pro něj požehnání

Autor: AngelOfTheMoor

Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/813611

Fandom: Supernatural (Lovci duchů)

Na pár: Castiel/Dean Winchester

Mohlo by vadit: Slash, Polibek

*****************************************************************************

A bude to pro něj požehnání

Škoda byla provedena, démon uprchl. Castiel věděl, že by měl jít za ním, ale Dean ležel na zemi, pramínek krve proudil z jeho spánku a měl zavřené oči. Castiel ho sebral a odnesl je do motelu, kde Deana položil na sedadlo u okna. Oknem do místnosti pronikal tenký paprsek slunečního světla přímo na Deanovi víčka. Castiel umístěny dva prsty na čelo Deana a Dean zalapal po dechu.

Dean měl prasklinu v duši.

Dean otevřel oči, celý zmatený. "Co se stalo?" zaskřehotal.

"Neboj se. Jsme v bezpečí," ujistil ho Castiel.

Dean vstal, ale rukou se ihned chopil parapetu, aby se uklidnil po náhlém pohybu. "Kde je ten démon?" zeptal se.

Castiel odvrátil oči. "Je... Dostal se pryč."

"Nechal jsi ho jít?!"

Castiel si ho prohlížel. "Ty jsi… byl jsi zraněn."

"Přesto jsi ho nechal jít?!"

Castiel se na něj vyzývavě pohlédl. "Budeme ho dostat, až ti bude lépe." Tělo Deana zachvátila křeč a Castielovi sebralo všechny síly zakřičet. "Víš, co to bylo?" Zeptal se Castiel a doufal, že jeho hlas zněl neutrálně.

Dean se slabě usmál. "Nic," odpověděl stroze. "Jsem v pořádku."

"Nejsi v pořádku. Tvoje duše je zlomená."

"Jo, díky, Cas."

"Myslím to vážně."

"Řekni mi něco, co nevím."

"Teď není čas na žerty."

"Já si nedělám srandu."

Najednou to Castielovi došlo-no, jistě. Dean nerozuměl; myslel si, že Castiel myslel neustálou bolesti v jeho srdci. "Démon otevřel trhlinu ve tvé duši."

"Co?"

"Tvá duše se bude trhat na kusy, pokud tě neuzdravím."

"Tak do toho, zatraceně!" Dean přimhouřil oči. "Můžete, že jo?"

Castiel poklekl vedle Deana a jedním rychlým pohybem ho popadl za ramena a políbil ho. Celá věc skončila ve vteřině. "Je mi líto, Dean. To muselo být nepříjemné pro vás, ale to je jediný způsob, co já vím, jak opravit duši." Dean hleděl na něj s vytřeštěnýma očima a Castiel se bál, že se za chvíli rozzuří. "Deane?" naléhal tiše.

"Udělej to ještě jednou," vydechl Dean.

Castiel byl zmaten. "Dean. Už jsi uzdravený," podotkl.

"Já vím," odpověděl Dean předtím, než si přitáhl Castiela k sobě a prsty zaryl do klopy kabátu.

Pak se Deanovi rty ocitly na Castielových, tvrdě ale mnohem déle než jednu sekundu. Když se Dean odtáhl, usmál se. "Jen jsem tě chtěl políbit."

Castiel nechápal, jak se cítil o tom, co se právě stalo. Teplo mu bublalo v hrudi. Co to bylo? Nemiluje… to bylo něco jiného; miluje celé lidstvo, miloval své bratry a sestry, ale tuhle lásku necítil takto.

Ne, tohle pálilo mnohem silněji.

Možná to byl jiný druh lásky.

To musí být ono.

"Deane, myslím, že tě miluju," prohlásil Castiel. Dean však jen dál na něj zíral. Možná, tohle neměl říkat.

A konečně, Dean reagovat s jedním z jeho úsměvů. "Myslíš si, že mě miluješ, co?" Nyní Castiel se přistihl, že zná ten tón. Věděl, co bude následovat, jeden z vtipů, který nikdy nechápe.

Ale místo toho, Dean se sklonil a políbil na čelo. Pak se usmál, skutečný úsměv, vzácný klenot. "Myslím, že tě taky miluju, CAS," zašeptal.

Záře uvnitř Castiel sílila, a jeho obavy rostly s přímou úměrou. "Měl by sis odpočinout," řekl Deanovi.

"Zatím. Hmm, ne." Natáhl ruku a začal hladit po vlasech. Pouze tehdy, když Dean zase začal mluvit, uvědomil si, že se musí hloupě usmívat. "Líbí se ti to, že jo?"

"Je to pěkné," souhlasil Castiel.

"Mě taky."

Castiel zavřel oči a jen si užíval ten pocit. Po chvíli ucítil, jak se Deanova ruka zastavila. Otevřel oči a zjistil, že Dean usnul.

Ale Castiel nechtěl pohnout.

Nechtěl rušit Deana.

A líbila se mu váhu Deanové ruky na jeho hlavě.