Mí drazí sousedé
Mí drazí sousedé Bylo mi 18, když jsme se tam nastěhovali. Do obyčejného řadového domku, jakých je na okraji Londýna tisícovka, do nudné ulice mezi nudné lidi, nebo ne? No, možná ne všichni byli nudní. Přímo vedle nás žil mladý pár. Amelie a Rory Williamsovi, nebo Pondovi, jak si občas říkali podle přímení Amelie, když byla ještě svobodná. Nemyslete si nic špatného. Ti dva, byly šťastní. Nehádali se, žádné domácí násilí, nic takového. Nepřitahovali moc pozornosti, rozhodně to nebyli žádné kriminální živly. Naopak byli ochotni vždy ostatním pomoci, bez chtivosti nějaké, jakékoli odměny. Byli to moc milí lidé. Rory Williams pracoval jako zdravotní sestra a Amelie psala nějaké články či co. Nic moc zajímavého. Avšak přesto všechno byli jiní… Napůl blázni, rádi ztřeštěné věci. Přesto všechno štěstí však skrývali i smutek. V jejich očích bylo něco, něco zvláštního. Oba překvapivě hodně věděli o historii. Rory uměl dobře zacházet s mečem. Jeden čas s nimi i žil takový podivný muž, který nosi...