Clara Oswin Oswold

Clara Oswin Oswold

"Člověk umírá tolikrát, kolikrát ztratil přítele." - Roger Bacon

Rossi

Zadíval jsem se na ženu, která našemu mladému geniovi zachránila život. Neznámý byl cvičený ostřelovač, od jeho smrti nás dělilo jen krátké zaváhání a cesta prstu ke spoušti. Tedy až do chvilky než se objevila. Z ničeho nic se prostě zvedla z davu přesně v onen osudný okamžik. Neznámý vystřelil, ale nezasáhl Reida, ale ji. Spadla na zem, hruď se jí zalila krví. Reid se k ní okamžitě bez uvážení vrhnul a chytl ji do náruče. Lidé v hale začali panikařit, křičet, a bezhlavě utíkali pryč do bezpečí. Ozvaly se další dva výstřely, ale tentokrát bez zásahu, a pak to neznámý vzdal. Evidentně se rozhodl, že je v hale příliš velká panika a nebezpečí, že ho odhalí jeho místo úkrytu. Rozhodl se, že si počká na jinou, lepší příležitost.

Dívka, byla to ještě dívka. Měla krásné hnědé vlasy, svázané do drdolu, velké čokoládové oči, malý pršáček a provokativní úsměv s ďolíčky. Na sobě měla kostkované šaty pod kolena, černé punčocháče a stejně černé boty. Byla krásná a měla celý život ještě před sebou. Slabě se na Reida usmála. Natáhla ruku a odhrnula mu za ucho pramen vlasů, jenž mu spadl do bolestí zkřivené tváře.

"Jsi v bezpečí," odmlčela se. "Bezpečí, zachránila jsem tě, zase," zašeptala.

Co to u všech svatých mělo znamenat? Ona to věděla? To nebyla náhoda, že se v té chvíli postavila mezi Reida a kulku. Ale jak to? Zná neznámého, zná Reida? Pokud vím, tak Reid se nezmínil, že zná někoho tak půvabného, tak jak to…

Někdo volal sanitku, ale než se sem dostanou, bude už jistě pozdě. Reid se snažil zastavit krvácení, ale dívka ho zadržela. Zahleděla se na něho, jako by mu říkala, co už oba věděli.

"Utíkej, můj chytrý chlapče, a nezapomeň," dívka ještě jednou pohladila Reida po tváři a pak vydechla naposled.

"Kdo to je, byl?" slyšel jsem za sebou váhavý hlas Emily. Porozhlédl jsem se po jejím stole.

"Oswin Oswald," přečetl jsem z jednoho papíru.

"Clara!" zaúpěl Reid.

"Ano, Clara Oswin Oswald," kývl jsem.

"Vždy je to Clara, vždy. Nemožná dívka," šeptal mezi vzlyky Reid a choval ji v náručí. Byl jsem zmatený, stejně jako mí kolegové. Co to mělo znamenat? Vždy, jak vždy? "Žena, která se narodila, která žila, jen aby mě zachránila." To bylo nesmyslné, vadné a psychopatické prohlášení. "Clara, Clara, můj anděl, žena, která mě zachraňuje v každém prostoru a čase. Má nemožná Clara."

Reid byl evidentně mimo. Ztratil někoho blízkého, teď nemělo cenu ho vyslýchat, ani nevěděl, co pořádně mluví. Teď potřeboval oporu, klid a ochranu. Jemně jsem mu stiskl rameno a začal ho táhnout někam daleko pryč od toho všeho.

"Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu." - Immanuel Kant

>> předešlý díl

>> další díl