Blog neznámé umělkyně

Artuš Vlajka, vlajka Kamelotu! Vlajka pro vaši informaci je symbolem moci království. Ta Kamelotu má zlatého draka na rudém pozadí, což je i královský erb. Jako mladý jsem se často ptával, proč? Proč na pozadí je červená? Proč je tam drak, magické stvoření, když můj otec je proti veškeré magii a skoro každého draka kromě jednoho nechal pozabíjet? Vždyť magie je špatná, špatná zlá, proč máme něco takového na vlajce? Proč má drak zlatou barvu? Takovou barvu draci nemívají, nebo ano? I když co já vím? Do doby, než velký drak zaútočil na Kamelot, jsem žádného draka nikdy neviděl. Na mé otázky se mi však dostalo jen neuspokojivých odpovědí. Červená prý znamená krev a oheň, symbol bolesti, z něhož tato země byla ukována a která ji stále tíží. Drak pak je symbol síly a moci a zlato je znakem pro bohatství. To mi bylo řečeno, ale já již tenkrát věděl, že v tom je něco víc, mnohem víc. Myslím, že teď už jsem to alespoň z části pochopil. Červená barva je možná symbolem, krve a bolesti, ale také ...

Persival (sestavěno z mnoha kladených otázek) Jak jsem se cítil těsně před bitvou? Nevím. Asi hmmm… Překvapeně a unaveně z nedostatku spánku. Proč? No, to je jasné. Morgana zaútočila v noci, co však bylo s podivem byl fakt, že Artuš o tom věděl a i to kudy hodlá zaútočit. Přitom však vyběhl ze svého stanu, ještě v rychlosti se při tom oblékal, když na nás s Gweainem zakřičel rozkazy. Jestli jsem někdy přemýšlel, jak to a přišlo mi to zvláštní? Ne, proč? Kolem krále se děly pořád zvláštní a podivuhodné věci a já mu věřil. Artuš byl moudrý a dobrý muž. Skvělý král, který věděl, co dělá. Ano to je celé. Nemám, co více k tomu říct. Poznámka autora: Já: Ach ano děkuji ti Persivale za tvůj příspěvek, vlastně ani jsem nečekala, že bys tak dlouho mluvil a tolik toho řekl. Persival: Bylo mi potěšením, má paní. Gwain: Who, tolik slov, brácho ty ses fakt překonal! >> předešlý díl >> další díl

Leon Camlann. Neměl jsem z toho dobrý pocit. Ta mrcha byla schopná všeho a přidal se k ní Mordred. Měla na své straně armádu, kouzlo, všechny magické uživatele a co měli my? Ano, krále a taky armádu, několik statečných mužů odhodlaných zemřít za svou vlast a krále, dobro, právo a měli jsme za co bojovat, ale tak proč jsem uvnitř cítil takovou tíseň? Něco bylo špatně? Zavrtěl jsem hlavou a pokusil se tyto myšlenky zahnat na co nejvíce opuštěné místo ve své mysli, ale to šlo dost špatně. Vlastně to nešlo vůbec, nešlo to, když tu nebyl. Jistě, neměl povinnost s nimi jet. Nebyl to rytíř, bojovník a jeho lékařské schopnosti ještě ani vzdáleně se neblížily těm Gaiusovým. Byl to sluha a částečně dvorní šašek, ale přesto tu vždycky byl. Vždycky nás doprovázel, a to i když to král nechtěl. S rošťáckým úsměvem, a dětinskými vtípky dokázal rozptýlit náš strach a obavy, zachránit nás před nočními strašidly, abychom pak mohli zachránit zem. Tak to bylo a tak to fungovalo. Nemohu říci, že bych měl k...

Gwain Již jsme se prodírali skalisky v Údolí padlých králů. Sluníčko svítilo, přes koruny stromů házelo zelený nádech a já pozoroval zamračený obličej mého nejlepšího přítele. "Děkuji za všechno, co jsi udělal pro Eiru," řekl jsem náhle při vzpomínce, jak pomohl můj přítel mé milence. "Není důvod mi děkovat, to bylo to nejmenší," odpověděl mi Merlin automaticky jako vždy. Vždy toho dělá pro ostatní, zejména pro Artuše tolik, bez nároků na poctu, uznání nebo jakoukoli odměnu. Dovolil jsem si s ním v duchu nesouhlasit. Kdyby ji neošetřil, možná by se ta rána zanítila. "Máš o ni zájem," pokračoval dál v rozhovoru, který jsem nakousl. "Jen těžko jsem ji mohl nechat v rukou Sasů, nemyslíš?" zabručel jsem. Jasně, byla pohledná, vyspal jsem se s ní. To jsem však už udělal mnohokrát, ale nebyla to ta láska. Myslím, že to nebyla ani žádná láska, možná jen chtíč. "Takže jsi ji zachránil jen kvůli tomu?" dobíral si mě dál přítel s uličnickým úsměv...

Merlin "Myslím, že je to vše, sire," oznámil jsem s trochou veselí, z dobře odvedené práce. "Působivé, velmi působivé. Nikdy jsem takovou práci neviděl. No, vlastně od tebe," pochválil mě Artuš se svým typicky spratkovským způsobem a tím mi ještě trochu pozvedl náladu a odvahu, pro to, co jsem musel říci. Stejně však vyhlídka na to samotné nebyla vůbec růžová. "Děkuji, sire," usmál jsem se, ale Artuš mé nadšení z tak dobré práce nesdílel. Tušil, že je za tím něco, co se mu nebude líbit. "Tak, co chceš?" zeptal se, pochodujíc na druhý konec komnaty ke svému pracovnímu stolu. "Chci?" zopakoval jsem překvapeně. Pravda blokoval jsem naše spojení od doby, kdy jsem byl nucen to kouzlo použít, abych ho vyléčil a jemu se pak zdál ten děsný sen o naší lásce, mém čarodějnictví a svlékání, víte, co myslím… nemohl číst mé myšlenky nebo pocity, ale skutečně tomu tak bylo? Bylo to přeci jenom kouzlo, které jsem po tom incidentu, kdy jsem spletl naše ...

Recenze na Once upon time Obecně o seriálu: Tak co teď, už máte rádi pohádky? Once upon time je americký dramatický televizní seriál vytvořený scénáristy Edwardem Kitsisem a Adamem Horowitzem, kteří taky mimo jiné "spáchali" seriál Ztraceni. Naštěstí pro nás diváky tento seriál vypadá, že by třeba mohl mít někdy konec, i když uvidíme. Seriál má zatím pouze dvě série, takže těžko v tomto směru soudit. A proč jsem se na začátku ptala, jestli máte rádi pohádky? No, celý seriál se totiž točí kolem pohádek. Život Emmy Swanové (Jennifer Morrison, kterou můžeme znát třeba ze seriálu "Dr. House" jako Dr. Allison Cameron, nebo ze seriálu "Jak jsem poznal vaši matku" jako Zoey) byl vším, jen ne pohádkou. Ve svých dvaceti osmi letech pracuje jako poskytovatelka půjček ke splacení kaucí, navíc je celý život zvyklá starat se sama o sebe od doby, kdy ji jakou malou nalezli pohozenou u silnice. Když však do jejího života vstoupí desetiletý Henry (Jared S. Gilmore), které...

Anotace: Tak po dlouhodobém naléhání, kdy mi bylo "vytýkáno", že píši samé horory, drama, fantazy, sci-fi, fanfiction a filozofické povídky, kde často alespoň jedna postava umře, nebo se stane jiná tragédie, popřípadě je hlavní hrdina nějak psychicky narušený, jsem se nakonec uvolila k psaní pohádky. Abych avšak byla upřímná, jak vidno, pohádky nejsou mým šálkem kávy. Ne, že by mě nebavily, čím jsem starší, začínám je mít čím dál raději. Nicméně to nemění nic na faktu, že mám tendence z tohoto žánru dělat buďto komedii (parodii na sebe sama), nebo to přehoupnout až do hororu (do formy v jaké byly dříve), a na tom, že sice pohádky jsou tu pro jakéhokoli čtenáře, ale jen málo spisovatelů dokáže skutečně psát tento žánr, aby z toho vyšlo kvalitní dílo. Autor by měl vymyslet takovou zápletku, aby se z ní čtenář poučil, ve které budou potrestáni ti špatní, dobro zvítězí, se šťastným koncem a možná s nějakými magickými věcmi, tvory nebo čaroději a postavami relati...