Génius vs. génius 05

Dobrou chuť

Sledoval jsem zářivou tabuli monitoru, na které se rýsovala Yagamiho tvář. Yagami ležel na posteli a díval kamsi do stropu, poté otočil hlavu a otráveně se zahleděl kamsi na jedno z prázdných míst v pokoji. Odvrátil svůj pohled zpět na strop, po chvíli však zase otráveně sklouznul pohledem na to místo a poté se obrátil na strop. To udělal ještě několikrát. Dokonce, ne byl jsem si jistý, že i předchvýlí jemně pokrčil rameny. Jako by byl v místnosti ještě někdo a on s ním tímto způsobem mluvil.

Jestliže však tomu tak bylo, byl to někdo neviditelný, někdo se štítem, folií… někdo z národa… Ne, mé kamery jsou natolik dobré, že kdyby tomu, tak bylo, viděl bych ho/jí stejně jako Myrtu. Jasně byla tu malá šance, že jeho štít je lepší než ten Klusákův, kdo by ho však dokázal vytvořit? Opal? To je hloupost, ta byla již dávno pryč ze hry a i kdyby nebyla, neměla by prostředky, ani důvod něco takového dělat. Jasně chtěla by se mně a Myrtě pomstít, ale rozhodně by neměla důvod zabíjet zločince, kromě toho někdo jako Light Yagami by se nepodrobil jejím rozkazům a ona by se nepodrobila jemu. Ano, mohl to být ještě jiný skřítek, zapšklý vůči lidem, ale byl jsem si jistý, že kdyby existoval ještě někdo jiný ze skřítků, který by mohl Klusákovi jako vynálezce konkurovat, jistě bych se to od něho dozvěděl. Navíc již předtím než Yagami přijel, zakázal jsem Myrtě a všem z národa přístup do mého domu, takže to mohl být leda tak někdo bez kouzla.

Lovi záznam, které jsem získal z Klusákového počítače, hovořili, že Kira zanechala po sobě již několik vzkazů, ve kterých se výslovně zmiňuje o Shinigami, takzvaných bozích smrti. Většina lidí dokonce i já jsem si myslel, že je to jakýsi kód, že tak nazývá svoji zbraň, či něco podobného, ale proč by to nakonec nemohla být skutečná pravda? Proč by nemohli existovat bozi smrti, když existuje Národ?

Vypadalo to, že náš neviditelný host se někam vytratil a Light Yagami usnul.

Ležela jsem stulená do klubíčka pod oknem. V hlavě a v srdci jsem měla prázdno. Ano, opak štěstí, radosti a lásky není nenávist, zlost, ale prázdnota… To tedy začala má dovolená opravdu slibně! Darvit, Darvit, zanadávala jsem si v duchu, moc mi to však nepomohlo. Dovolená v trapu, přátelství,… tedy pokud se to dalo nazvat přátelstvím, v trapu. Co ještě? Helma… Počkat má helma?! Ale né, jak tohle u všech rohatých vysvětlím na centrále?! Že jsem čirou náhodou letěla o své dovolené na povrch s policejní technikou, protože Klusák nechce, aby se mi něco již stalo, že jsem čirou náhodou navštívila Artemise Fowla, což je již další přestupek, že jsem ho navštívila, abych mu předala od Klusáka jisté informace a dopomohla tak k dalším přestupkům, a že poté jsem od Artemise byla vyhozena, Artemis nám zapověděl přístup do jeho domu a ještě díky mému jednání získal další novou skřítkovskou policejní technologii?! To se skutečně již nemusím vracet z dovolené, protože budu na minutu vyhozena!

Čert však ať vezme práci a celé vedení. Vraždy blátivých v Japonsku a vlastně po celém světě, moc, jenž narušuje rovnováhu a je opakem té skřítčí, člověk či stvoření, které dokáže zabít na dálku, pouze pokud zná jméno a tvář, popřípadě jen tvář, to vše je přeci důležitější než nějaký vyhazov z práce, nebo Artemisova… Co? Zrada?

A bylo to skutečně tak, jak se to tvářilo? Artemis přeci často manipuluje s ostatními podle toho, čeho chce dosáhnout. Více méně tohle dělá každý, ale on by neváhal obětovat ani své nejbližší. Možná to celé byla jen nějaká manipulace, abych něco udělala? Něco udělala, ale co? Co když i tyto mé úvahy patří pouze k jeho propočtům? Darvit! Proč však? Proč se mnou takhle manipuluje, jaké jsou zase jeho cíle?

Než jsem se však stihla zabývat touto otázkou, jako na odpověď jsem uslyšela zvuk přijíždějícího auta. Zapnula jsem štít a letěla jsem se podívat, kdo že to přijel, než úplně zmizím navěky z Fowlova života. To jsem si myslela, jak jsem se mýlila!

K hlavnímu vchodu zastavila Fowlova limuzína a z ní vystoupil Butler. Ostražitým pohledem se rozhlédl kolem. Strnul a větřil. Ten člověk skutečně nebyl normální, nemohl mě vidět ani cítit, přesto nějak tušil, že něco není v pořádku. Už jsem skoro zapomněla, jak otřesné bylo nemít ho na vlastní straně.

"Uklidni se, Butlere. To jsem já Myrta. Nevím, co jsem tak strašlivého Artemisovi provedla, že mě již nechce vidět, ale odcházím, jak si přeje. Chtěla jsem ti jen říct sbohem," pravila jsem Butlerovi.

"Neříkej sbohem, jako by to bylo to poslední. Alespoň do doby než zjistíš, kdo je Artemisova návštěva," řekl Butler nezaujatě a dál si mě již mě nevšímal. Překvapeně jsem na něho hleděla. Bylo mi jasné, že toto neřekl jen tak. Bylo to pozvání, abych ještě počkala, přinejlepším do doby než skutečně pochopím, oč tu jde. Potvrzovalo to mojí teorii o manipulaci. Tohle by boler z přátelství nikdy bez Artemisova rozkazu neučinil. Takže ten, kdo chce, abych věděla je Artemis sám, ale proč?

Butler přešel k zadním dveřím, otevřel je a já zatajila dech. Z limusiny vystoupil hnědovlasý japonský bělostný chlapec. Poznala jsem ho z toho, co mi Klusák ráno poslal. Light Yagami, člověk který byl největším podezřelým ohledně těch vražd s blátivými. To je ten člověk, kterého jsem měla dnes vidět, abych pochopila. Toto je Artemisova návštěva! Rázem mi vše došlo, vraždy Blátivých, nabourání se do Klusákova počítače, můj výlet k němu i jeho příkaz ať mu zmizím z očí. To vše mělo souvislost. Artemis studoval a zabýval se těma vraždami. Naboural se do Klusákova počítače, aby měl lepší informace, věděl, že kontakt s ním je již přestupkem. Rozhodl se tohoto podezřelého člověka pozvat sem a tady ho podrobit zkouškám, jestli je skutečně Kira, ale k některým jeho zkouškám asi potřebuje mě. Proto kontaktoval nakonec Klusáka a chtěl po něm informace, které stejně již měl, věděl, že Klusák stejně ho i navzdory spáchání přestupku vyslyší a pokud to bude jen krátké, bude umět to před komisí skrýt, ne však pokud po něm bude chtít víc dat, a tak si o ně požádal, aby nakonec mě nějak přiměl, abych za ním letěla. Přiletěla jsem však moc pozdě, nebo prosté požádání o výpomoc se mu nehodilo do jeho plánů. Zkrátka mě zmanipuloval, abych se setkala s tímto Blátivím a pomohla mu, ale jak mu mám pomoc a chci mu vůbec pomoc potom všem?

Rychle jsem z kapsy u uniformy vylovila papír a tužku, rychle jsem na malý papírek naškrábala vzkaz a strčila jsem ho nenápadně do jedné z tašek tomu Bláteníčkovi. Zdálo se, že si ničeho nevšiml, spokojeně jsem kývla na Butlera, ten to však nemohl vědět. Věděl, že někde tu jsem, kde a co dělám však ne. To mohl vědět pouze Artemis, díky svým kamerám, čekala jsem však, že mi plně důvěřuje. Usmála jsem se a poté jsem si to již namířila do města, pro nějakou tu zmrzlinu a užít si trochu zábavy a relaxu.

"Pane, pane, nerad vás budím, ale jste očekáván na večeři." Jaký pane a na jakou večeři? Nechte mě spát! "Matsudo, řekni Ryuzakimu, Mise, tátovi a všem, že mi není dobře," zahuhlal jsem do polštáře.

"Pane, já nejsem Matsuda, tím však nepopírám, že bych neměl kontakt na vašeho otce, dost však pochybuji, že by tato informace jim zrovna nyní k něčemu byla. Můžu to však oznámit panu Artemisi Fowlovi."

Panu Fowlovi? Ano, ano oznamte mu to. Ne, co panu Fowlovi?! Ano, tomu bledému sarkastickému irskému geniovi. Zaspal jsem se na výměnný pobyt v Irsku a dnes ráno jsem také přijel do své místní rodiny, rodiny Fowl, a jako na uvítanou mi Artemis Fowl nabídl pomoc s vraždou L. Odmítl jsem a on se to rozhodl respektovat, přesto očekává, že ještě o tom budu přemýšlet během svého pobytu. Seznámil jsem se s jeho komorným Butlerem a jeho sestrou Julií, která mi položila zajímavou otázku. Jestliže naše cíle jsou čisté, ale mi k nim jdeme špatnou cestou, můžeme je tím pošpinit a nakonec je proměnit v něco špatného? Můj mozek konečně nastartoval. "Ne, to nebude nutné. Moc se omlouvám, to víte, když je člověk rozespalý…"

"Ne, nemusíte se omlouvat. Měl byste vědět, co všechno dokážu říct já za nesmysly, když jsem v takovém stavu," usmál se na mě Butler s laskavostí, kterou bych od člověka jeho druhu nečekal. "Vězte, že jsme vás nechtěli budit. Nicméně prospal jste skoro celý den. Na oběd jsme vás raději nebudili, ale teď se již domníváme, že byste měl něco pojíst."

"Prospal jsem celý den! Jo, to udělá s člověkem dlouhá cesta a časový posun," povzdechl jsem si a vstal. Skutečně jsem tak dlouho spal. Venku se již setmělo a Ryuke byl zpět. Šklebil se na mě a na prstech ukazoval dvojku. Nevěděl jsem, co přesně to znamená, ale nepochyboval jsem, že mi to za chvíli řekne.

Butler znovu chápavě přikývl. "Prosím, pojďte za mnou," řekl a rozešel se směrem do kuchyně. Se zívnutím jsem se trochu protáhl, ještě jsem se shýbl pro drobný lístek, válecí se na zemi, který mi pravděpodobně odněkud musel vypadnout, a poté jsem ho již následoval.

Cestou jsem v rychlosti ten drobný kus papíru ještě rozbalil, rukou jsem ho zakryl před kamerami a za pochodu ho přečetl. Udiveně jsem zamrkal. Naskytl se mi pohled na drobné, ale neúhledné písmo. Celý text byl napsán v mé mateřštině. Stálo tam:

Pokud se o Artemisovi Fowlovi chceš dozvědět víc, než co si někde oficiálně přečteš, nebo co ti sám o sobě řekne. Dostav se v pondělí v pravé poledne na střechu školy.

Osoba, která byla Artemisovi blíž,

než on sám si byl kdy schopný přiznat

Složil jsem ten kus papíru a uložil si ho do kapsy u kalhot. Osoba, která byla Artemisovi blíž, než on sám si byl kdy schopný přiznat? Byla, takže teď již není? Teď je tato osoba na mé straně? Ne, ona nemusí být na mé straně a kdo vlastně vůbec je?! Julie, Butler, kdo jiný? Nikdo jiný než oni Artemis a jeho sourozenci tu není, ne?

Došel jsem do jídelny. U velkého kulatého stolu seděl Artemis Fowl, jeho bratři a Julie.

"Vítej. Doufám, že ses již dobře vyspal. Prosím, posaď se a tam ti představuji mé bratry Becketta a Mylese," představil mi je Fowl a pokynul mi k posledním prázdným dvěma viktoriánským židlím.

"Těší mě, já jsem Light Yagami," posadil jsem se a musel jsem se sarkasticky usmát. Kulatý stůl pro rodinu Fowl. Jak rytíři kulatého stolu, nebo snad to mělo značit, že pouze Fowlové si jsou navzájem rovni?

"Heee… To je ale divný jméno," prohlásil Beckett.

"Jo to je," souhlasil s ním Mylese.

"Tvé jméno znamená světlo nebo lehký?" ptal se dál zvědavě Beckett.

"Co takhle světelná lehkost," navrhl Myslese.

"To se hodí pro takového podivína, jako jsi ty," řekla jednohlasně obě dvojčata a začala se smát.

"A to mi říkají lidé, kteří příjmení může znamenat bídný (narážka na výslovnost), nebo drůbež," oplatil jsem jim to chladně.

Julie se zasmála. "Zdá se, že si s dvojčaty budete dobře rozumět."

Butler, který před chvílí zmizel, se teď již objevil ve dveřích s vozíkem s talíři a šálky čaje. Slavnostně je před nás postavil a já již ucítil tu úchvatnou vůni.

"Dnes jsem vám připravil Shepherd´s pie s černým čajem Earl grey," seznámil nás Butler se svým kuchařským uměním, než jsme si popřáli dobrou chuť a pustili se do toho. Musím uznat, že ač to neodpovídalo ani v nejmenším kuchyni, na kterou jsem byl zvyklý, bylo to znamenité. Butler tedy opravdu není pouhým bodygardem, ale komorníkem se vším všudy, se správnou etikou, slovníkem a schopnostmi domácích prací na úrovni.

"Takže pověz nám z jakého důvodu jsi sem z takové dálky přiletěl?" zeptal se mě Artemis Fowl konverzačním tónem. Šlo o normální hovor, aby nebylo ticho, nebo to jen tak mělo vypadat. Pevně jsem stiskl příbor. Tato konverzace byla směšná. Čeho se zase chtěl dopídit? Měl to být zase obyčejný rozhovor, ale atmosféra zhoustla natolik, že jsem ji společně i s jídlem nabodával na vidličku.

"Vlastně jako všichni studenti, abych se zlepšil ve své angličtině, i když osobně myslím, že naše škola, měla vyjednat výměnný pobyt s Velkou Británií. Ve Velké Británii je angličtina daleko čistější, bez urážky," odpověděl jsem

"Ne, máš naprostou pravdu. Nicméně vaše škola neměla na výměnný pobyt s jednou z prestižních škol ve Velké Británii," podotkl stále nezaujatě Fowl.

"Ale měla peníze, aby udělala výměnný pobyt s jednou z prestižních škol v Irsku?!" zaútočil jsem.

"No řekněme, že měla svého sponzora," přiznal jsem neochotně, ale zajímala mě jeho odpověď.

"To jsi tolik toužil se se mnou setkat?! No páni, to snad ani nevím, co na to říct," opáčil jsem jízlivě.

"Nemusíš říkat vůbec nic drahoušku," opáčil jsem a sarkasmus ze mne přímo čišel.

"Aha," zahučel jsem a tím jsem tento směšný rozhovor chtěl ukončit.

Dvojčata na sebe nechápavě hleděla a poté se naráz rozesmála. "To, že tohle Světlo je divný, to nám bylo jasný hned od začátku, ale že jsi divnej i ty bráško!..."

Julie se také hlasitě smála, ale Butler to celé pozoroval se zachmuřenou tváří. Věděl, o co se tady jedná.

Na smích dvojčat a Julie jsem nereagoval, přesto jsem se musel pousmát. Začal jsem se docela bavit. Ještě jsem nepotkal člověka, se kterým bych si mohl zahrát takovýto slovní tenis.

"Takže očekáváš, že Kira bude mluvit anglicky?!"

"Co když očekávám, že bude mluvit irsky?" (myšleno v souvislosti s irským přízvukem)

"Takže proto ses zapsal na ten výměnný pobyt, proto jsi sháněl informace o mně, kde se dá, dokonce jsi ses pokusil nabourat do mého počítače?!" Julii ztuhl úsměv na tváři a Butler se při té zmínce ještě více zachmuřil. Věděli, co by nutně vyšlo najevo, kdyby se mu to podařilo.

Sakra! Takže všechno, co jsem se dozvěděl o něm, tak bylo to, co jsem od něho měl povolené! A co Julie a Butler zrovna teď se tváří dost vyděšeně. Žeby bylo skutečně něco velkého, co Fowl tají a má v počítači?

"Ne, o případ Kiry se moc nezajímám. Můj kamarád Ryuzaki neboli L a můj otec na tom případu pracují, takže já se svou inteligencí nejsem zapojení do pátrání ušetřen, ale abych kvůli tomu někam jezdil a pátral, nastavoval svůj krk?... Ne, jsem tu z daleko vágnějších důvodů. Řekněme, že jsem po několika informacích o vás začal mít stejný zájem jako L."

"No, výborně brácha, ty máš už dva nápadníky, kdo by to byl řek!" prohlásila dvojčata, tentokrát se však už kromě nich nesmál nikdo.

"To mi lichotí. Avšak to, že se nezajímáš o případ Kiry, není to způsobeno spíše tím, že ty sám jsi Kira? Nebo alespoň s ním sympatizuješ?" pravil jsem a s nadzdvihnutým obočím jsem ho pozoroval.

"Ano, já s Kirou ve své podstatě souhlasím, tím jsem se však nikdy netajil," odpověděl mi sebevědomě.

"Ale Kira nezabíjí jen zločince, ale také všechny, kteří mu stojí v cestě. Může zabít i tvého otce. Co uděláš, až se to stane?"

"Vyhrožuješ mi!?" obvinil mě.

"Ne jen říkám prostá fakta, co se může stát."

"Pokud ublíží někomu z mých blízkých, půjdu po něm a dostanu ho, zabiji ho," pravil, ale znělo to chladně.

"Přesto tedy takto neuděláš nic jiného, než dělá Kira," opáčil mi na to Fowl. S chladnou jistotou. "To co bys udělal, by byla pouze chladnokrevná pomsta. Oko za oko, zub za zub. Myslíš, že tím se to vše spraví?!" Co je to za stupidní otázku?!

"Oko za oko, zub za zub, to byl jeden z prvních zákoníků. Proč myslíte, že vznikl? Lidé nejsou schopni pochopit něčí bolest, jen pouze tehdy, když se jich sama dotkne."

"Pak by však trest smrti pozbyl naprosto svého významu. Pokud člověk má pocítit stejnou bolest, co pociťovala jeho oběť, aby se mohl napravit, trest smrti je vyloučen. Protože pachatel pozná sice stejnou bolest, ale již k té nápravě a pochopení nedojde," oponoval mi Fowl.

"To je směšné. Řekl jsem, že jsou pak schopni pochopit, nikoli, že se napraví. Většina lidí se nikdy nezmění, zvláště když jsou od přírody špatní. Když samu špatnost mají v genech," neodpustil jsem si ostrou narážku na jeho samého, zdálo se však, že ho to pouze pobavilo.

"Hmmm, takže si myslíš, že sama špatnost je dědičná. To je skutečně legrační," nemohl jsem se udržet. Byla to tak zřejmá narážka a navíc samotný ten fakt absurdity, tohoto tvrzení, které bylo směšné a dokazatelné a fakt, že důkazem jsem vlastně byl já sám… nešlo se tomu nezasmát. A nebyl jsem jediný, koho to pobavilo, Julie se málem udávila a na Butlerově tváři jsem mohl vyčíst, že neví, jestli se tomu má smát, nebo se zamračit.

"Myslel jsem to geneticky, prostě jakožto geny. Někdo má víc sklonů k trestným činům než někdo jiný. Nenapravitelní lidé by měli zmizet z tohoto světa. Kira se snaží zničit starý svět a vytvořit nový, lepší. Bez špatných lidí. No, ale vidím, že vás tento názor pobavil. Jsem rád, že se tu uvolnila atmosféra. Nějak mi připadalo, že ta atmosféra tak hmotná a tíživá skoro jako další chod. Nic proti tady Butlerovi. Musím uznat, že i když nejsem na takovéto jídlo zvyklý, bylo to skutečně znamenité, nicméně se obávám, že bych již další chod nezvládl," usmál jsem se na Butlera.

"Děkuji."

"Pobavil?! Myslíš si, že s Kirou stejně jako s L nesouhlasím? Předpokládáš už od začátku, že nejsme na stejné straně. Je to tím, že jsme si až příliš podobní a ty se tomuto srovnání podvědomě bráníš, nebo je to z toho důvodu, že tvůj zájem o mě je stejný jako Lův? Podezíráš mě z ilegálních aktivit, a buďto jsi sem přijel mě proklepnout pro La, nebo jakožto Kira mě rovnou zabiješ?" Sakra, co si myslí. Takto to říct bez obalu?! To skutečně o mě ví vše nebo jen zase tak tipuje a zkouší, jestli se chytnu?! "My dva nemusíme být nepřátelé. Nevím, jestli se lidé dají nebo nedají změnit Lighte. Nevím, co si mám o tom myslet. Protože jsem tím, kým jsem," pokračoval dál, snad abych byl ještě zmatenější. Protože jsem tím, kým jsem. Co to zase řekl? Sakra hraje si se mnou jako kočka s myší a drží všechny trumfy! "Chtěl jsem si ještě dnes s tebou zahrát šachy, bohužel nějak mě již dnešek vysílil. Předpokládám však, že ty teď ještě nebudeš si chtít odpočinout, když jsi zrovna vstal. Časové posuny jsou strašné, ale neboj se, za několik dní to přejde. Butler, Julie a mí bratři ti, když tak mohou dělat společnost," řekl Fowl, zvedl se a odešel.

>> další díl

>> předešlý díl