Génius vs. génius 04

Léčka, nebo šance?

Do velké uvítací haly vstoupila vysoká krásná blondýnka. Mohlo být sotva o pět let starší jak Artemis sám. Přes modře nabarvené třpytivé řasy se na mě dlouze zadívala a pohodila hlavou. Poté však jako by si uvědomila, kde je její místo, ladně se uklonila, její letní šaty se přitom pohybu zavlnily a já mohl tušit její štíhlé, vypracované křivky. Byla skutečně jako ta nejkrásnější růže, ale byla to podivná a tvrdá krása. Dýchalo z ní jakési sebevědomí, jistota a chlad. Tvář a především velké oči měla krásné, ale byly tvrdé a říkaly, že tato osoba je sice krásná, milá a velice šťastná, ale neměli byste si ji znepřátelit. Vzpomněl jsem si, co jsem si o ni našel. Julie Butlerová, mladší sestra Butlera, jediná z Butlerů za celou známou jejich existenci, která se neoddala osobní ochraně, ale stala se slavnou sportovkyní v oblasti bojových sporů.

"Ach, Julie mohla bys prosím odnést našemu hostovi jeho věci do pokoje. Děkuji," rozkázal ji Artemis a ona bez sebemenšího slova přikývla. Přišla až ke mně, sebrala všechny věci, jako kdyby to byla jen pírka, a zmizela kamsi do jedné z chodeb.

"Takže, rád si poslechnu vaši nabídku," pravil jsem a Artemis Fowl přikývl. Urovnal si svoji modrou kravatu a poté mě zavedl do dlouhé konferenční místnosti. U velkého kulatého stolu byla připravená dvě křesla, poznámkové blogy a džbány s vodou. Fowl se usadil na křesle, které se nacházelo naproti oknům, a Butler si stoupl vedle něj se zkoumaným pohledem z okna, jako by čekal, že někdo zrovna teď Fowla bude chtít ze zahrady zastřelit. Posadil jsem se na to druhé, křeslo a čekal, co bude dál.

"Vím, kdo jsi. Jsi Kira. Myslím, že bychom si mohli být navzájem užiteční. Momentálně totiž máme podobný zájem a to zbavit se L," pravil bez obalu a já jsem se celý zachvěl. Zbavit se L? To znamená, že on je skutečně tím zločincem, jak jsem si myslel, a čeká ode mne spolupráci na společném nepříteli? Ne, to přece musí vědět, že by toto Kira nikdy neudělal. Přeci musí vědět, že Kira má v plánu očistit tento svět od zločinců, takže musí počítat s tím, že by se s ním nikdy nespojil, anebo spojil, ale jen by ho využil a pak zabil. Je snad Fowl tak arogantní, že si myslí, že u něho snad udělám výjimku? Ano, mohl bych ho skutečně využít a poté napsat do deníku jeho jméno…. A jak si vůbec může být tak jistý, že jsem Kira? Ne, počkat! Tohle je test! Klid! Snaží se mě jen vyprovokovat.

"Co ode mě očekáváš, že odpovím?"

Takže ví, kam tento můj malý výpad směřoval? Vypadá to, že tento souboj nakonec bude velmi zajímavý. Tento člověk není jako Opal, nebo jiní hlupáci, s kterými jsem měl tu čest. Nedá se porazit jen bojem, pěstmi a drobnou lstí. Je jak mé staré já. Chladné, jdoucí si za svým cílem, neohlížeje se po pustině, co nechává za sebou. Tento souboj nebude soubojem pěstí, nevyhraji pouhou drobnou lstí. Budu to souboj splétaní intrik, manipulací s lidmi a zbraněmi budou argumenty. On je skutečně nebezpečný, možná bych se měl začít bát o Myrtu. Ne, raději na ní nemyslet. Ona je hlavním článkem mého planu.

Pokrčil jsem rameny.

"Já nejsem Kira!"

"Pochopitelně, jsi Light Yagami. Nezáleží, jestli jsi Kira, nebo ne. I kdybys byl, odpovíš mi nakonec stejně," řekl, chladně a vypočítavě se sarkastickým upířím úsměvem. Takže očekává co? Víš tedy, že já jakožto Light Yagami jsem byl obžalován, jako Kira a byl na mě dělán pokus, ale i když jsem ukázal, že nejsem Kira L mi stále nevěří. Ano, i jako Light Yagami máš dostatečný důvod La nesnášet.

"Vidím, že ses velmi dobře informoval…"

"Ano, snažím se, zjisti o svých budoucích obchodních partnerech a nepřátelích, co nejvíce," přiznal.

"…avšak jen pouhé informace mnohdy nestačí," dokončil jsem svoji větu. Fowl tázavě nadzvedl své pravé obočí. "Mám právo na něho být naštvaný, ale vše jsem mu odpustil," Tedy všechno, co se týkalo mě jako Lighta Yagamiho a jeho jako Ryuzakiho. Jediné, co jsem mu neodpustil, bylo to, že já jsem Kira a on L.

"Proč?" zeptal se Fowl, jako kdybych to neřekl dostatečně jasně.

"To je jednoduché, jsme přátelé," pokrčil jsem rameny. Tak přátelé, chápu. Myrta mi také odpustila, i když nikdy nezapomněla. Neodpustila mi jen jednou, ale kolikrát? Kolikrát mi pomohla? Arty, Artemisi, okamžitě otevři a povol mi vstup! Fowle máme spolu nevyřízené účty, to se dělá, takhle z ničeho nic! Nemyslíš, že mi něco dlužíš?! A já po tobě chci jen tak málo! Fowle, Fowle, Fowle! Ty… ty…ty zatracenej, arogantní, namyšlenej Blátivej! Ty, ty hajzle! Znovu se mi vybavil její nářek a ten pocit. Musel jsem ho však zase nemilosrdně potlačit.

"Ty asi nemáš moc zkušeností s něčím jako je přátelství. Slovo přítel je od slov přát a dobro. Proto moje odpověď zní ne," řekl jsem a zvedl jsem se ze židle. Takzvané obchodní jednání skončilo. Čekal jsem, že Fowl bude ještě nějak protestovat a předá mi několik důvodů, proč to co říkám, jsou nesmysly, ale on však jen přikývl.

Myslím, že již vím, co znamená toto slovo. "Chápou, nebudu tě tedy již přemlouvat. Přesto pokud by sis to rozmyslel, vždy si o tom mužem promluvit. Času podle mého názoru asi budeš mít dost," řekl a z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. "Julie Butlerová ti ukáže tvůj pokoj," dodal ještě a již jednal, jako bych v místnosti ani nebyl a zahleděl se kamsi nepřítomně z okna. Načež Julie Butlerová vstoupila do místnosti a postavila se těsně ke dveřím.

Rozešel jsem se za ní, ale pak jsem se však zarazil a ještě se ohlédl po tom bledém Irovi.

"Vy a L… Jste nepřátelé?" to byla uhozená otázka, samozřejmě že ano, já však chtěl vědět víc. Jak se tito dna seznámili, jak to, že ho L nezatknul. To není skutečně Fowl zločinec, jestli ne, tak proč, jde proti Lovi?

"Již dlouho, ale nepřátelstvím bych to nenazval. Řekněme, že se navzájem o sebe zajímáme a mě v poslední době jeho zájem vadí. Řekněme, že jsem stejně jako ty u něho v podezření," pravil zamyšleně, ale na mě se již nepodíval. Takže takto měl Fowl informace o mě, on spolupracuje s L? Možná je to celé jen další Lova zkouška? Ne, tohle se Lovím zkouškám nepodobá. L by se možná vystavil takovému nebezpečí, ale kam vlastně tento Ir chce dojít, tím co mi říká a nabízí? Skutečně je jeho cílem Kira, nebo to, co mi řekl právě je pravda a on chce jen se zbavit otravné mouchy, aby se mohl věnovat svým plánům, obchodům? Co jsou vlastně ty jeho obchody? Z čeho ho vlastně L podezírá? Z toho že je zločinec jako já, nebo… Co Fowl nechce, aby L věděl o něm?

"Podezírá tě, že jsi Kira?"

"Ne, podezírá mě z daleko banálnějších věcí," problémem však je, že to, z čeho mě podezírá, není můj hlavní problém, ale to, čeho by se díky tomu mohl dopátrat. Pravil a s provokativním úšklebkem se na mě zadíval. Čekal snad, že se chytnu stébla a ukážu mu svoji moc? Že to bude pro mě jasným signálem, pro to, že je zločinec, když mi řekl něco takového? Ne, možná mi těď skutečně potvrdil moji domněnku, ale nemohu ho zabít. Jestli se zná s L a L přijde na to, že jsme se setkali, bude to pro něho jasný signál. V tom případě jeho jménu budu muset zapsat do zápisníku až poté, co L zemře. Kromě toho, to co řekl a nabídl mi, je skutečně zajímavé, bude lepší, když zjistím víc.

"Butlere…" pravil jsem hodnou dobou po té, co Yagami odešel.

"Děje se něco, Pane?... přítely," zeptal se starostlivě.

"Já, já nevím, nejsem si jist, jestli to co dělám, je správné. Nikdy jsem…" nikdy až teď poté, co jsem potkal Myrtu, jsem nic takového neřešil. Teď však je to svědomí nebo co? Přepadl mě náhlý neidentifikovatelný pocit a já se zachvěl.

"Děláte úchvatné a skvělé věci s dobrým úmysly. Jen občas volíte nemoc čestné, správné prostředky."

"No právě! Může výsledek vůbec takového dobra za něco stát, když jsem se k němu dostal tak odpornou metodou? Ano, bude mít svoji váhu, ale co hrozného ještě učiním, kvůli svým cílům," pravil jsem, až mě sama má slova překvapila.

"Ze začátku to tak nevypadalo, ale stal jste se jedním z těch nejlepších lidí, které jsem měl čest poznat. Vím, co vás trápí. Nejste, však jediný kdo nese zodpovědnost," ujistil mě Butler a přátelsky mi položil svoji mohutnou ruku na rameno.

"Děkuju."

Řekl jsem ne, ale bylo to správné? Vlastně by se mi hodila jeho pomoc, kdyby to však myslel skutečně vážně, o tom se však dalo s úspěchem pochybovat. Tak tohle bylo to setkání, které mělo rozhodnout o jeho vině, nevině a o celém mém novém projektu? Vždyť jsem se nechal lapit a teď si se mnou hraje jako kočka s myší. Kousl jsem se do rtu.

"Pane, je vám něco?" zeptala se Julie, když mi ukazovala, kde je můj pokoj.

"Nic mi není, jen jsem nad něčím přemýšlel," odpověděl jsem ledabyle.

"Víte, že se Artemisovi hodně podobáte," zasmála se a já ucítil svoji šanci. Fowl možná nikdy chybu neudělá a neprozradí se. Na to je až moc chytrý, ale tato žena není jako on. Ač nechtěně, mohla by mi prozradit to, co potřebuji.

"Skutečně? Ani bych neřekl, copak mám tak bledou pleť, že vypadám jako upír. Nebo působím a zatím jsem jednal tak protivně?"

"Ne to ne. Jen hodně asi přemýšlíte a pak de z vás taková podivná atmosféra," objasnila mi Julie se zářivým úsměvem.

"Podivná atmosféra?" vybídl jsem ji, aby svoji myšlenku rozvedla.

"Ano, no nevím, jak to popsat snad atmosféra génia. Který jde za svým cílem a k jeho dosažení se nezříká žádných prostředků," objasnila mi Julie a já se zamračil. Ano, docela mě vystihla a to mě potkala teprve před hodinou. Ne, ona neznala mě, ona tady mluvila o Fowlovi.

"Takový je Fowl?" ujistil jsem se.

"Ano, více méně. Pro své cíle je ochoten zradit své přítele a blízké. To však nic neříká o tom, jak čisté tyto cíle jsou," pravila Julie.

Čistota cíle? Můžeme ji svou cestou k tomuto cíli pošpinit? Můj cíl zbavit svět špatných lidí je určitě čistý. Také kvůli němu jsem zaprodal svou duši a obětoval bych a vlastníma rukama bych odstranil i svoji rodinu, pokud by mi stála v cestě. Takový je Kira - já, a tokový je i zřejmě Artemis Fowl II. Je to však správně? "Skutečně naše skutky… neposkvrní a dokonce neobrátí náš cíl na ruby?"

"To nevím, asi záleží jak u čeho a kolik jsme zlého na cestě za dobrým učinili, ale to ještě neznamená, že přestanu následovat Artemise Fowl," řekla Julie a já až teď si uvědomil, že poslední větu jsem řekl na hlas. Za její odpověď a moudrá slova, které bych u takové osoby nečekal, jsem ji byl vděčný, ale příště si budu muset dát větší pozor.

"Proč?! Proč jste ochotná za ním jít, i když víte, že pro své cíle vás může podrazit?"

"Protože Artemis je velmi dobrý člověk, který dokáže zázraky, a já mu věřím," odpověděla mi prostě Julie.

Došli jsme do mého pokoje a já překvapeně zamrkal. Byl bohatě zařízen, jako i ostatní prostory. Velká postel s nebesy, pracovní dřevěný stůl z masivu a u něho počítač, ručně vyšívaní zlato zelený koberec, hedvábné smetanové zavěsí, skleněný třpytivý lustr, několik polic a skříní též z masivu a na stěnách několik obrazů, za které by jiní sběratelé utratili celý majlant. Tento dům byl skutečně jako nějaké panství.

"Já vím, není to moc útulné ani nijak zvlášť zařízené, tento pokoj vznikl teprve před pěti lety a to ještě jako vězení. Jako pokoj pro hosty začal sloužit teprve nedávno," povzdychla si Julie.

"Ne, dobré tento pokoj je úchvatný, ale co jste to říkala o tom vězení?"

"Ale to nic, kdybych vám to řekla, stejně byste mi neuvěřil a Artemis by se na mě ještě k tomu zlobil," Neuvěřil bych? Kdybych ti řekl, že zrovna vedle tebe stojí shinigami, také bys mi neuvěřila. Přesto je to pravda? Co mi nesmíš říci? Co je neuvěřitelné? Artemis, že je prý dobrý člověk? Proč tedy měl dobrý člověk v domě vězení a pro koho?

"Když bych neuvěřil, tak proč bys mi to nemohla říct? Není to potom jedno? Co takto to zkusit!" mrknul jsem na Julii koketně.

"Je mi líto, to nemůžu. "Teď již musím jít, pěkný den přeji," rázně mě umlčela.

"No, ale já nehodlám tady v domě být celý den. Nemohl bych se jít projít?"

"Ano samozřejmě zavolám bratra," přikývla.

"Ne já myslel jako sám. Potřebuji si trochu provětrat hlavu sám na čerstvém vzduchu." Potřebuji si promluvit s Ryukem a koupit mu také jablko. To však nemohu, dokud mě tady všichni pozorují.

"Ano, jistě můžete jít se projít po zahradě, avšak musím vás poprosit byste se zdržovou pouze na pozemkách rodiny Fowl. Tato rodina má spoustu nepřátel a Artemis za vás teď zodpovídá."

"To znamená, že ve skutečnosti jsem tu ve vězení?!"

"Můžete to nazývat, jak chcete. Artemis prostě má za vás momentálně zodpovědnost a musí zajistit vaše bezpečí," zahučela Julie chladně a poté odkráčela.

Vybalil jsem si své věci a svalil jsem se na postel.

"Hej, Light, dík, že jsi na mě myslel," zařechtal se Ryuk. Věnoval jsem mu krátký, ale otrávený pohled. "Co teď chceš ale dělat, jsme tu všude sledováni. Nemůžeš jít tady na výzvědy po domě, aby se ujistil, že opravdu Fowl L zná, nemůžeš mi dát žádné jablko a ani semnou mluvit."

Na odpověď jsem pokrčil rameny.

"Nechceš tedy dělat vůbec nic?! Ne, chceš tedy, abych se podíval po všech kamerách, které má Fowl v domě i na pozemcích a pak to přišel oznámit," přišel konečně na to, co jsem mu potřeboval zadat Ruyk sám a já se pousmál. Ryuk si povzdechl a odešel.

>> další díl

>> předešlý díl