Blog neznámé umělkyně

Vyrosť! Jsem mladý chlapec, který nemá zlata měšec. Chlapec žijící s rodiči, na kterého všichni zlostně křičí. "Vyrosť!" říká žirafa na stěně, ať všude dosáhneš sám a zdárně. "Vyrosť!" povídá pan učitel, škola a vědění bude tvůj přítel. "Vyrosť!" praví má rodina, poupata nebudou navěky živena. Byl jsem hodný hoch a poslechl jsem, byl bych však více spokojen, být stále dítětem. >> předešlý díl >> další díl

Darkness comes and I'm dying again! I wish just like the soul, into which I fell in love, I died and didn't remember anything. I always loved the same, but I wouldn't be so burdened mind all the time. You will die and born again without memories of what it was. But I will not die, I am condemned always to meet you and know that you will not have the slightest idea who I am. I meet you and know that I bring you the bad times. Perhaps one day I break free and find the courage to at least one life, say how much you mean to me. If not, let me die. Dean put down his father's diary and barely the boards touched table, he felt peculiar feeling a shiver air. He always knew that Castiel appeared, thus always not. It took a while before I got used to Castiel, who man also just managed to get used to it, that has plumed friends from Heaven, who will come anytime and anywhere? In addition to that, add the fact that Castiel had no idea about things like personal space, or needs of m...

Bezvýznamná Copak chodím ve tmě, Copak chodím ve stínu? Nikdo mě nezná, nikdo mě nevidí. Tak zoufale bych si přála, tak zoufale bych chtěla vědět, proč jsem tak malá, proč jsem tak neviditelná. V každém hloupém okamžiku, v každičkém hloupém čase, jsem asi jen pouhým odleskem, jsem asi jen pouhým člověkem. Za spousty z přezdívek, za spousty jmen, schovává se má maličkost, schovává se jen prázdnota. Chtěla bych být víc než to, Chtěla bych víc chválu. Odprosit se od pochyb, odprosit se od sebe nenávisti… Lásku pořádně zachytit. >> předešlý díl >> další díl

Lidé jsou psi, nebo vlci Myslel jsem, že když si vezmu nějakou ženu kvůli politice, bude to tlusté prase, tak jako byla moje macecha, ale ono ejhle NE. Lady Sansa Stark byla štíhlá, krásná a rozkošná zrzka, přesně to, co se vám jako první vybaví, když se řekne "dáma". Když jsem ji poprvé uviděl, nemohl jsem se dočkat, až ji budu moct ojet. Bylo to jako dostat novou hračku, dárek k narozeninám, u kterého nedočkavě rozvážete mašli, a rázem pro vás veškerý svět přestane existovat. Miloval jsem její jemnou bělostnou kůži, na které se tolik vyjímali modřiny. Miloval jsem její přidušené sténání, nebo lapání po dechu, když jsem ji šukal, nebo způsoboval jí bolest. Lidé jsou zvířata, jako psi. Ukažte jim jasnou nadvládu, ukažte jim, kdo je pánem a oni vás budou slepě následovat. To jsem si myslel, ale asi jsem se splet. Protože i tak mi zdrhla a následně přitáhla zpět, ovšem tentokrát i se svým bratrem a tou směsnou armádou. Připadalo mi to celé absurdní. Nechápal jsem toho bastarda...

Dean and Nick "Five dead and two seriously injured," said the policeman Nick Burkhardt as he walked into the interview room and threw on desk file with the case. He sat on a chair against the accused and he began read the file. He pulled out of the folder photos of crime scene and laid them on the desk. The other man in the room obediently, but without much interest, looked at it. What the offender committed on the innocents, it was horrible and shocking, but on accused's face, however, did not move a single muscle, he was without a single regret, or amazement. He already had seen this photos and he even seen worse. Nick cleared his throat and then he still looked squarely at the man ahead of him. "You have an impressive folder, Dean Winchester, and these murders will belong to it beautifully." Dean Winchester blithely shrugged his shoulders, as if it was about stolen lollipop and not about ripped the human bodies. "It is possible. In my life I've made...

Ve stínu tvé slávy Loki se napil teplé medoviny, když zpovzdálí sledoval Sif a svého staršího bratra. Ve velkém sále zrovna byla bujará oslava končící zimy a nadcházející Thórové korunovace. "Jsi smutný mladý princi?" zeptala se Lokiho žena v tmavě modrých šatech, která se tajně přikradla za ním do stínu jednoho ze sloupů. "Ne, proč bych měl být? Kdo jsi?" zeptal se bůh lsti. "Mé jméno je Angrboda. A měl bys být, protože Thór dostane vše to, co chceš, a jen pro to, že nikdo nevěří, že by mohl být dobrý král někdo takový, jako jsi ty," odpověděla mu záhadná žena. "Donesl jsem Asgardskému lidu Gungnir, loď Skídbladni a Sifiny vlasy a to jsem byl ještě chlapec. Možná nejsem tak silný a odvážný jako můj starší bratr, ale zato mám rozvahu a trpělivost. Thór je prvorozený a trůn si rozhodně zaslouží, bude dobrým králem, avšak lid ví, že i já bych byl, kdyby se mu něco stalo," urazil se Loki. Nezdálo se však, že by jí nějak moc přesvědčil. "Byl bys...

V baru 66 Sladký medový čajíček, dám si ho pěkný doušek, a pak půjdu zase na hodinu o malířích, jak kreslí krajinu. Dnes je škola až do večera, to je pěkná otrava. Teď si však krátím dlouhou chvíli a předstírám vzornou píli. Ale jinak vůbec netuším, proč tuto báseň vlastně tvořím, možná tím někoho aspoň potěším. >> předešlý díl >> další díl