Drobná nesrovnalost

 

Drobná nesrovnalost

  

James Bond v kanceláři M sledoval, jak za oknem dešťové kapky bubnují do parapetu. Jeho šéfová položila složku s jeho zprávou na stůl a významně na něj pohlédla.

„Potřebovala bych abyste vysvětlil ještě několik nesrovnalostí,“ pravila klidně.

„Nesrovnalostí? Nejsem si vědom, že bych byl v tom textu nějak nekonkrétní,“ zamračil se na ni nechápavě agent 007. Naopak přišlo mu, že oproti jiným zprávám byl tentokrát velmi přesný, měla snad M nějaký anonymní typ, že v agentů jsou zas zběhlé krysy a tohle byl její způsob, jak si proklepnout i jeho? Pokud však ano, proč by to dělala tak očividně? Navíc pocítil, že ho to tak trochu urazilo, po tom všem by mu snad mohla věřit. Avšak navzdory tomu, co se mu honilo hlavou, rozhodl se mlčet.

„Uvedl jste, že rukojmí a kódy byly na odlišných místech. Rukojmí drželi v Kuzněcovově vile na pobřeží, zatímco důležité informace měl Ivan přímo u sebe,“ začala M vysvětlovat, kde vidí problém. James stále nechápal, co jí na tom zaráží.

„Ano, Kuzněcov většinu času strávil na své základně u jezera Lago di Ogliastro. Odkud chtěl spustit svůj útok. Od samého začátku plánoval dát povel zabít všechny rukojmí ve stejnou chvíli, kdy také zadá kódy pro spuštění raket. Věděl, že sám nezvládnu zastavit obojí,“ povzdechl si agent. Tohle přeci všechno již popsal! Zavrtěl se na židli. I když venku byla průtrž mračen, přišlo mu, že v místnosti je nesnesitelné dusno. Rameno ho od úderu, jenž schytal od Jassana, stále dost bolelo.

„Přesto rakety neodstartovaly, a i rukojmí jsou naživu,“ konstatovala M a nadzvedla obočí.

„Ano, to jen díky tomu klukovi, se kterým mě Gregorovič vsadil do cely v Rammaccu. Pomohl mi utéct a pak řekl ať jdu zachránit rukojmí, že on půjde sebrat ty kódy. Popravdě jsem ho nejdříve nechtěl poslechnout. Byl to jen kluk a já ho sotva poznal, ale zachránil mi život a evidentně se uměl prát. Také jsem neměl moc na výběr. Chtěl jsem ho přesvědčit, že to uděláme naopak. Já půjdu za Kuzněcovem a on zachrání ty lidi, ale nesouhlasil. Prý moc svědků. Tak jsem přistoupil na jeho návrh, rozhodl se mu věřit a učinil jsem správně. Nevím, jak to udělal, ale zvládl to. Zastavil toho šíleného Rusa. Chtěl jsem mu poděkovat, ale už jsme se nesešli,“ řekl Bond.

M si po agentově vyčerpávajícím líčení protřela oči a vytáhla ze stolu další složku. „Neptám se proto, že bych vás podezírala ze zrady, ale opravdu výpověď nechcete změnit? Třeba tak, že vám z ničeho nic pomohl Gregorovič?“ zeptala se opatrně šéfka MI6.

„Proč bych to chtěl měnit?  Toto je skutečně to, jak se to stalo. Proč by mi zrovna měl pomoci nájemný vrah. Ten se spíše staral o to, abych vše měl mnohem těžší,“ zavrtěl hlavou špión.

„Protože pan Gregorovič nejedná vždy loajálně vůči svým klientům a s šestkou má svoji historii, a i kdybychom se drželi vaší verze, stejně pravděpodobně sehrál důležitou roli,“ M otevřela složku a podala Bondovi malou ošumělou fotku chlapce. „Je toto ten chlapec, který vám pomohl s misí?“

James přikývl. „Ano, to je on. Špinavé blond vlasy, volná mikina a ty vážné oči bych, navzdory krátkému času, co jsem s ním strávil, poznal kdekoliv.“

M jen stiskla pevně rty do úzké čárky. „Alex Rider byl náš bývalý agent. Můj předchůdce měl velmi špatný nápad ho občas posílat na mise kategorizované pro dvojité nuly. A také Rider měl velmi specifický vztah s Gregorovičem,“ přiznala M.

Bond netušil, jak se k té informaci postavit. Šestka měla v arzenálu dětského špióna, to bylo morálně odpudivé, ale vše to vysvětlovalo. Proto ten hoch vše tak lehce dokázal, jednalo se o dobře vycvičeného a zkušeného agenta, který navíc měl vazbu na Jassana, takže se nad ním vrah mohl smilovat. „Dobře, sice mě šokuje, že využíváte děti, ale záhada vyřešena,“ pokrčil 007 rameny.

Jeho šéfka ovšem zavrtěla hlavou. „Ne tak docela. Agent Rider zemřel na misi v Saudské Arábii a to před pěti lety.“

James na ní vytřeštil oči. Alex tedy nemohl být ten samý hoch, jenž potkal. Sice mohl přežít svoji misi, mohl předstírat svoji smrt, ale i kdyby to tak bylo, biologii neobelstíš. Zestárl by, nevypadal by na patnáct. Přesto, když mu M podala tu fotku, přísahal by, že ho bezpečně poznal.

„Nejste jediný, komu se tohle stalo. Už několik agentů nahlásilo, že Alexe potkalo. Vždy v tento roční čas, pokaždé když byli v nesnázích.“