Blog neznámé umělkyně

  Piškotová roláda Seznam ingrediencí: 5 lžic cukru 5 lžic polohrubé mouky 5 vajíček marmeláda čokoláda tuk, sůl   Postup přípravy receptu: Z bílků a špetkou soli vyšleháme sníh. Do sněhu pak postupně přidáváme cukr, mouku a žloutky. Výslednou hmotu vlijeme na pekáč s pečícím papírem a ještě pro jistotu pomazaným tukem. Pečeme na 180 °C přibližně 15 minut, prostě až je piškot dozlatova. Placku pomažeme pikantní marmeládou a srolujeme od jednoho konce k druhému. V horké lázni roztavíme čokoládu na vaření s máslem a tím potřeme povrch rolády.

   Itálie (Val di Fiemme Obereggen) 2025 Letos na začátku února jsme navštívili italské lyžařské středisko Val di Fiemme Obereggen. Což je komplex několika areálů: Latemar Dolomites, Obereggen, Alpe Cermis, Alpe Lusia a několik dalších menších. Bydleli jsme ve městečku Predazzo. Bohužel jsme měli tentokrát smůlu na počasí. Jakmile jsme přijeli, hory zavalila mlha a celý týden se nerozptýlila. Na druhou stranu, alespoň na svazích tak bylo méně lidí.   Jako obvykle mám pro vás pár fotografií a můžete také mrknout na  na  Shutterstock ,  Adobe Stock  a  Deviantart , kde je toho ještě mnohem více.

  Heiya Zdálo se, že Ryohei je zcela odhodlaný dodržet své předsevzetí. Jakmile ho propustili z nemocnice, začal pročítat pracovní inzeráty a webové stránky škol, jejich studijní programy a podmínky pro přijetí. Výsledek byl, že našel ne moc prestižní školu, která nebude v životopise znít tak dobře jako třeba Tokijská univerzita nebo Waseda, ale pravděpodobně bude o to jednodušší tu školu dokončit. Takže hádám, dobrá volba. To, co mi přišlo zvláštní, byl výběr oboru. „Psychologie, seš si jistý? Vždy jsem tě spíš měl za logický typ, zdálo se mi, že máš talent pro přírodní vědy,“ vyjádřil jsem své překvapení. Brácha se hořce usmál. „To jsem si sám o sobě také vždy myslel, avšak ukázalo se, že jsem nakonec spíše hráč srdcí nežli kár.“ „Hráč čeho že? Jak to souvisí s tvým výběrem oboru?“ nechápal jsem. Ryohei se nervózně podrbal ve vlasech a upřel pohled kamsi z okna pokoje. „Chtěl jsem tím říci, že naposledy jsem si vybral architekturu, protože jsem věděl, že táta s tím bude...

  Usagi Prvním s kým jsem se setkal, byla krásná, ale poměrně nenápadnou dívka s krátkými černými vlasy a atletickou postavou. Dobelhala se k bratrovu pokoji, ale pak když mě zahlédla, zůstala stát na prahu. „Ahoj, poď dál,“ pozval ji Ryohei. Ona na to přikývla a dokulhala k druhé zbývající židli. „Usagi, toto je můj brácha Hajime. Hajime, kamarádka Usagi. Setkali jsme se tady u automatu na vodu, má lůžko jen pár místností dál. Také se stala součástí té nehody,“ představil nás, tak že to vyznívalo, jako by se oba seznámili až teď v nemocnici, já jsem si ovšem pamatoval, že se jednalo o stejné jméno, na které se ptal před těma několika dny těsně po probuzení. Avšak nekomentoval jsem to a jen jsem se usmál. „Těší mě,“ pronesla s drobnou úklonou na pozdrav. Položila svoje berle vedle židle a pak se posadila. Ryohei na ní mohl oči nechat. „Tak co, jak se vede?“ zeptal se jí nadšeně. „Jo, jde to. Stále nemohu tak trochu uvěřit, že jsme to přežili. Trápí mě noční můry, za posle...