Pro dobro Národa

 

              Tonymu Starkovi se to od začátku nelíbilo. Už když mu na hodinkách zabliklo upozornění na email, který přišel z počítače z nedohledatelné IP adresy. Nicméně neměl moc na vybranou. Buď se dostaví na schůzku konající se v kavárně Kobrick dne 20. března, nebo bude veškerá jeho elektronika vyřazena z provozu, včetně obleku Iron Mana. Na důkaz této výhružky se mu hodinky, hned po přečtení zprávy, zkratovaly. Za jiných okolností by z něčeho takového podezíral Shield, nebo Bannera, sotva znal někoho jiného, kdo by měl dostatek prostředků, nebo byl tak chytrý, že by mohl vymyslet, jak se mu nabourat do systémů. Avšak tentokrát nikoho podezírat ani nemusel, což bylo dobře, protože by se evidentně mýlil. Viník a vyděrač se ke svému činu rovnou přihlásil ve svém netradičním pozvání na schůzku. Jednalo se o jistého Artemise Fowla.

Tony to jméno již slyšel, ještě aby ne, byl to hoch, který měl na svém kontě řadu vynálezů, včetně trysek, které mu posloužily jako výchozí inspirace a první prototyp, pro ty, které teď poháněly jeho zbroj. Jeden čas se dokonce mluvilo o tom, že by ho tento Irčan mohl jednou i předstihnout, což by nebylo nic dobrého. To, že Fowlovi se zabývali ilegálními obchody, bylo prakticky veřejným tajemstvím, i když jim nikdo nemohl nic dokázat. Ať to však bylo jakkoliv, Artemis nikdy Starka nepředstihl, protože před osmi lety záhadně zmizel. Tonyho tedy docela překvapilo a vyděsilo, když se mu nezvěstný geniální zločinec ozval a vynutil si společnou schůzku. Zároveň však byl neskutečně zvědavý. Jak se tomu klukovi podařilo nabourat do Jarvise? Kde ten Irčan celé ty roky byl, že si všichni mysleli, že je mrtvý? Superhrdina se tedy rozhodl, že se do kavárny dostaví, nicméně nehodlal tak učinit bez toho, aby mu ostatní Avengers kryli záda.

Když tedy dorazil na smluvené místo, měl s sebou čidlo na rychlé přivolání svého obleku a Nataša s Clintem nenápadně stopovali na autobusové zastávce naproti oné kavárně.

Fowl již seděl u stolu. Nebylo těžké ho poznat.

Tony si před setkáním vygooglil jeho fotku, která sice byla devět let stará a Artemis za ta léta evidentně povyrostl a zmužněl, ale stále to byl nezdravě bledý, černovlasý muž, formálně oblečený, jako by šel na funus. Kromě toho se vedle něj tyčil osobní strážce, kterého se sotva dalo přehlédnout.

„Dobrý den, pane Starku,“ pozdravil ho a podal mu ruku. „Jsem moc rád, že jste se rozhodl sem dorazit.“

„Nedal jste mi moc na vybranou,“ zabručel na to Tony, ale Fowl se tím nenechal rozladit.

„Ano, za to se omlouvám. Domníval jsem se, že byste jinak moje pozvání ignoroval, a to by bylo pro mě i pro stranu, kterou zastupuji, poměrně nemilé,“ pravil Irčan a gestem naznačil, ať se posadí.

Stark se tedy usadil na jednu z židlí, ale ta slova se mu ani v nejmenším nelíbila. „Strana, kterou zastupuji“, to znělo jako něco, co by řekl advokát pracující pro mafii.

„Koho zastupujete?“

„To není důležité. Důležité je, že události, které se děly 4. května minulého roku v New Yorku nás všechny velmi znepokojily,“ řekl Artemis.

„To určitě znepokojilo hodně lidí,“ poznamenal Tony a sarkasticky si u toho pomyslel, že se na celém světě najde sotva někdo, koho by neznepokojila mimozemská invaze. Jeho samotného to vlastně naprosto šokovalo, vyděsilo, a to byl jedním z těch, kterým se jí nakonec povedlo odvrátit.

„To máte pravdu,“ pokýval Ir hlavou. „Myslíte si, že se podobné incidenty budou opakovat?“

„Vážně doufám, že ne. Další bychom nemuseli přežít, ale co ten náhlý zájem o naši planetu, Fowle? Spočítal jste si, že mimozemšťany by se vám okrádalo hůř?“ popíchl ho Tony.

Artemis si melodramaticky povzdechl. „O naši planetu jsem se zajímal vždy,“ podotkl a narážku na své ilegální aktivity moudře přešel. „Navíc bych řekl, že ohrožení naší drahé Země, je záležitostí všech jejich obyvatel. Navíc ti, které zastupuji, usoudili, že pokud by hrozilo další takové nebezpečí, bude moudré zasáhnout.“

Tony se zašklebil a neodpustil si další kousavou poznámku: „No jistě, protože bude prostě skvělé, když se do obrany našeho světa zapojí gangy, mafiáni a nájemní vrazi, nebo s kým se to stýkáte.“

Fowl se na to usmál svým upířím úsměvem a skeptickému superhrdinovi přitom naskočila husí kůže. „Vlastně by se jednalo o elitní policejní jednotku disponující jak magií, tak prvotřídní technikou, o které by se vám Starku mohlo jenom zdát,“ pravil a vyndal z kapsy něco, co připomínalo sponu na kravatu ve tvaru žaludu.

Tony však již z dálky viděl, že se jedná o důmyslný komunikátor. Zařízení obsahovalo mikrofon, kameru s 8K rozlišením, ale i telefon, připojení na internet, senzory pro měření životních funkcí a mnoho dalších vychytávek. To všechno přirozeně nemohl zjistit z pouhého pohledu, ale jako jeden z těch nejlepších konstruktérů, vývojářů a vynálezců, dokázal určit, kdy je mu do rukou dán zázrak moderní technologie. Převzal sponu se zatajeným dechem. Ten předmět mu z hlavy vyhnal všechny ironické poznámky, včetně těch o magii a policistech pracujících pro Fowly.

„Ovládá se hlasem, přičemž ho můžete aktivovat pouze vy. Detekuje barvu a výšku daného hlasu,“ vysvětlil Artemis a Tony chápavě přikývl. Iron Manova zbroj fungovala na podobném principu. „Když se objeví mimozemšťané, nebo jiná podobná hrozba, na kterou by Avengers nemuseli stačit, řekněte: spustit kód REKo. A to je asi vše, co potřebujete vědět. Věřím, že zbytek ovládání a využití zjistíte sám. Jen prosím, pro dobro Národa i Země, nerozeberte to úplně na součástky, nemusel byste to umět dát znovu dohromady, a pak by se to v krizový moment mohlo stát osudovou chybou,“ upozornil ho Ir, vstal, upravil si své černé sako a už, už se chystal odejít.

Stark ho však gestem zarazil.

Fowl se zastavil a nadzvedl jedno ze svých uhlových obojí. Jeho velký bodyguard se napjal.

„Proč? Proč, mi něco takového dáváte. Proč byste, nebo lidi za které jednáte, potřebovali jakýkoliv signál volání o pomoc? Proč byste potřebovali mojí spolupráci, když se můžete do mých systémů nabourat a vlastníte technologii, která je o desetiletí před vším, co jsem kdy viděl?“

„Protože je neslušné a protiprávní vstupovat do lidských obydlí bez pozvání. Navíc, nejsem tu jako Váš filantrop, obchodník ani jako zločinec. Setkal jsem se s vámi jako diplomat. Národ je mírumilovný, berte to jako projev dobré vůle. Není zapotřebí začít konflikt invazivním činem, zvláště když tam venku je toho mnohem víc než abychom se my, obyvatelé této malé planety, navzájem handrkovali. Teď však musím jít. Má žena je policajtka, má pouta a pistoli. Zapomenout na výročí je zločin, pokud víte, co tím myslím,“ rozloučil se Fowl a podal Starkovi ruku. Ten ji váhavě stiskl.

 

***

 

Jak se dalo od vědce a vynálezce Tonyho formátu očekávat, mladého Ira neposlechl. Bylo pro něj moc veliké pokušení zjistit o komunikátoru co možná nejvíce. Ve své aroganci rozebral tu zázračnou cizí technologii na součástky a stalo se přesně to, před čím ho Artemis varoval. Nemohl to složit dohromady. V následujícího letech si tento čin několikrát vyčítal. Vinil se za většinu pohrom, které přišly. Nemohl říct, že by Fowlovi věřil, ale přeci jen při té hrůze v Sokovii, nebo problému s Thanosem, by se pomoc zatraceně hodila.