Milostné vyznání (FF Sherlock BBC)

Milostné vyznání (FF Sherlock BBC)

Ten den byl celkem klidný, což pro adresu 221B Baker Street bylo skutečně výjimečné. Že by ticho před další bouří? Dost možná!

Slavný detektiv seděl u stolu v kuchyni a byl plně zabrán do experimentu, stejně tak i jeho kmotřenka Rosamund Mary Watsonová do své kresby. Na jejím papíře se rýsovala teprve skica, ale už teď se dalo odhadnout, koho má její umělecké dílo znázorňovat. Malá Watsonová zbožňovala komiks Dr. Strange a vždy se zanícením tvrdila, že ten, kdo by se měl zhostit role tohoto hrdiny, je Sherlock. To nedávalo smysl. On přeci není doktor, věří v exaktní věci, řeší zločiny, nezachraňuje lidské životy, natožpak celý svět. Zachraňovat lidi, dělat nemožné věci, běžet za dobrodružstvím, to byla práce jejího otce. Pokud někdo v jejich okolí byl jako tento hrdina, tak spíše John Watson než Sherlock Holmes, domníval se Rosienin kmotr. Přesto však na obrázku se Dr. Strange podobal jemu a nikoliv Johnovi.

Blondýnka najednou přestala kreslit. Položila tužku na stůl a upřela svůj zrak na muže naproti ní. "Sherly," oslovila ho. "Můžu se na něco zeptat?"

"Jistě," zahučel detektiv automaticky.

"Proč se s tátou nikdy nepolíbíte?" zeptala se a Sherlock překvapeně vzhlédl od svého mikroskopu.

"Proč bychom měli?" odpověděl jí otázkou.

"No, protože jsem slyšela, že to normální rodiče dělají," pokrčila ramínky mladá Watsonová.

"Normální, my nejsme normální," připomněl ji detektiv.

"Já vím, ale…" Rosieniny modré oči se začaly zalévat slzami, "… ale to není fééér, to není odpověď na všechno," začala se vztekat a nafoukla své už tak kulaté, dětské tvářičky. Její kmotr naprázdno otevřel ústa, a pak je zase zavřel, jako ryba na suchu. Neměl nejmenší ponětí, jak ten příval emocí má zastavit.

"Ano, není. Poslyš, já tvého otce miluji, jenže…" začal, ale pak si ovšem všiml stínu ve dveřích. Bože, John! On to slyšel… slyšel jeho vyznání!

<< předešlý díl

>> další díl