Sifiny zlaté vlasy

Sifiny zlaté vlasy

Přeji pěkného Valentýna

Dávno, když Thor a Loki byli ještě mladí a hráli si na širých pastvinách Asgardu, se Loki tajně zamiloval do kamarádky svého staršího bratra Sif. Na rozdíl ovšem od očekávání prostého lidu i dvora Sifiny ambice nebyly v první řadě stát se královnou a Thorovou ženou, ale tato nespoutaná a odvážná dívka chtěla být první Asgardsou válečnicí. Oba bratři se rozhodli jí v tom podpořit.

Jednoho večera Sif po tréninku s Thorem a dobré medovině byla velmi unavená a usnula ve velkém sále za bujaré oslavy Ódinova vítězství nad ledovými obry z Jötunheimu. Když se nad ránem probudila, tak zjistila, že její dloupé černé vlasy, o jejichž kráse se zpívalo až ve světě smrtelníků jménem Země, byly fuč. Zděšeně se rozkřičela, což probudilo polovinu dvora a přivolalo k ní oba prince. Prvorozený a dědic trůnu byl v šoku, zatímco výraz Lokiho se dal těžko jakkoliv interpretovat.

"Mé vlasy, mé vlasy jsou pryč!" opakovala Sif stále dokola.

"To je strašné, Sif. Nevím, kdo by něco takového mohl provést, ale slibuji ti, že až toho bídáka najdu…" hněval se Thor.

"A není to tak lepší?" zeptal se naopak tiše Loki. "Vždy-vždycky jsi chtěla být válečnicí a válečníci nenosí dlouhé vlasy," podotkl.

"Ty! To jsi byl ty!" vyhrkla dívka okamžitě obvinění bez jediného důkazu, čímž ukázala jak jednostranná Lokiho láska je. Sif ač měla ráda oba bratry, raději důvěřovala Thorovi a Lokiho považovala za milého přítele, ale také mírně manipulativního.

"Ne, jen jsem se tě snažil utěšit," zavrtěl hlavou mladší princ, ale dívka se jím nenechala obelstít.

"Nekecej!" zavrčela.

"Já, já… Já ti chtěl pomoct. Thor je silný a umí bojovat, cvičí tě… chtěl jsem taky, ale jediné co umím je magie a ty nemáš dar… co jiného ti mohu dát?" zakňučel zoufale Loki.

"Nechápeš to, bráško. Tohle není dar, ale prokletí. Sifiny vlasy jsou její životní síla, její půvab a výhoda nad všemi válečníky. Krása jejich vlasů je omamná," pokusil se Thor vysvětlit svému mladšímu sourozenci, jakého prohřešku se dopustil.

"Je mi to líto, je mi to líto," zavrtěl hlavou Loki. Tohle skutečně nechtěl, ale pak pookřál s novým spásným nápadem. "Pořídím ti jiné, krásnější!" slíbil a hned poté se změnil v malinkou mušku a odletěl pryč. Musel pospíchat, přeci jen byla sobota, jeho šťastný den.

Dlouhé tři dny a tři noci trvalo, než se mladší z princů opět objevil v zlatých sálech Odinova hradu. Otec se velmi na Thora zlobil, že svého mladšího bratra, nechal takto zmizet. Přeci krásné vlasy jedné ze šlechtičen za život Lokiho rozhodně nestojí. Frigga, která milovala svého adoptivního syna jako svoji krev, celé ty tři dny proplakala a Thor se začal cítit velmi provinile. Chtěl se za svým bratrem vydat, ale jako následníkovi trůnu mu to nebylo umožněno. Kromě toho, stejně nikdo nevěděl, kam Loki vlastně mohl jít. Naštěstí pro všechny se Loki nakonec vrátil a nejen to. Přinesl dary hodné bohů: Gungnir, který se stal Ódinovým kopím, jež nikdy nemohlo minout cíl a stalo se odznakem moci, loď Skídbladni, která mohla doplout kamkoliv a vždy chytla do svých plachet příznivý vítr, také ji bylo možné zmenšit tak, že se vešla do měšce na opasku, a pak samozřejmě ještě slíbené Sifiny nové vlasy. Ty byly zlaté a dech beroucí jako samo slunce.

Téměř všichni byli z Lokiho darů okouzleni a šťastni, že je nejmladší z královské rodiny živ a zdráv. Nicméně Sif, byla z daru krajně rozpačitá. Vážila si, co pro ni Thorův bratr udělal, ale zároveň pořád v duchu toužila mít zpět ty své. Její pravé vlasy byly noc, tma a beznaděj jejích nepřátel v prohrané bitvě. Vlasy, které ji Loki daroval, byly světlem, nadějí a laskavým teplem jeho lásky k ní. Proto ho požádala, aby nové vlasy začaroval, aby lépe odpovídaly jejímu charakteru duše.

Pro mladého prince to znamenalo konečné odmítnutí jeho citu a byl velmi raněn. Přesto však Sif v jejím přání vyhověl. Od té doby Sifiny vlasy odrážely to, co bylo v jejím srdci. Když bojovala, nebo truchlila, byly černé jako uhel a naopak, když byla šťastná, nebo milovala, mohly se tím rozžhavit do zlaté záře. Loki se od té doby do sebe velmi uzavřel, skryl svoji neopětovanou lásku k Sif do svého nitra, kde časem zhasla, jako dohořívající svíčka.