Superstargate

Superstargate

Bylo po všem. Sam byl mrtvý. Cas byl mrtvý. Z Impaly zbyl jen skroucený plech. Bunkr byl zasypaný. Deanovi nezbyl nikdo a nic, a jako kdyby to nestačilo, ještě skončil několik let v minulosti před svým vlastním narozením. Když se tak stalo a Deana zaplavila samota a beznaděj, pokusil se o sebevraždu, ale osud se s ním ještě rozloučit nechtěl, a tak muž, který několikrát zachránil budoucnost světa a přitom přišel o vše drahé, zůstal živ, avšak Dean Winchester zemřel.

Na světě se objevil Jack. Automechanik s nočními můrami a zoufale se snažící o "normální život", který se mu i přes velkou touhu o něj nedařil. Věděl, že nemůže změnit svoji minulost a vypadalo to, že ani své životní poslání. Jack nastoupil do armády, původní záměr bylo k námořnictvu po vzoru jeho otce, ale to nevyšlo, místo toho ho šoupali k letectvu. To nebylo moc šťastné, protože dříve trpěl strachem z létání. Teď ovšem nemněl nic moc co ztratit, bylo mu fuk, jestli umře, nebo ne. Jeho kariéra byla rychlá a za chvíli byl převelen ke zvláštním operacím. Stal se z něho kapitán Jack a dostal se k přísně utajovanému projektu Hvězdná brána.

Z počátku se Jackovi nechtělo věřit. Protože zatraceně vážně, mimozemšťani! Démoni, andělé, duchové, čarodějnice, upíři, vlkodlaci, jasně, ale mimozemšťané… to by mohl existovat i bigfoot, nebo lochneska! Ale tak proč na druhou stranu ne, že jo? Není to první divná věc v jeho životě. Jen proč všechny tyhle zrůdy musejí předstírat, že jsou nějaká božstva? No jo, duše, duše a věřící, to je moc! Zrůdy!

*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Já jsem tvůj Bůh! Ty mě nemůžeš zabít!" zavřeštěl ten mimozemský Egypťan.

"A já jsem lovec, zabíjení bohů je má práce," ušklíbl se Jack a pak zmáčkl tlačítko pro odpálení bomby.

*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Můžu ty lidi zachránit," křikl Jack. Opět měl ten pocit. Ten samý pocit, co měl s Casem. Pocit, který se evidentně nikdy nemýlí.

Teal'c byl jiný než jeho anděl a zároveň si ti dva byli v mnohém podobní, ale tak či tak, to byl zatraceně dobrej chlap.

*-*-*-*-*-*-*-*-*

Daniel se skláněl nad svými knihami. V šeru, v osvětlení stolní lampičky se snažil rozlousknout antickou tabulku. Jack se opřel o futro dveří a chvíli ho tiše pozoroval. Bylo to jako v bunkru. Jako by se nikdy nic nestalo a předním byl Kevin, nebo Sam. To byl možná důvod, proč teď tak moc nesnášel vědce. Moc mu připomínali ty, které ztratil, zvláště pak Daniel.

"Přišel jsi na něco zajímavého?" dovolil si Jack vyrašit svého přítele.

Daniel si povzdechl, protřel si oči a narovnal brýle. Poté stočil pohled na něj. "Ne, je to…" zavrtěl hlavou. "Nemám se čeho chytit, tento jazyk se ničemu nepodobá. Ničemu, co jsem dosud viděl."

"Uka, můžu se také mrknout?" nabídl svoji pomoc Jack a posadil se na druhou volnou židli v místnosti vedle Daniela.

"Ty mi chceš pomoct," měl z něho srandu jeho přítel, ale pak mu stejně destičku podal.

Jack překvapeně zamrkal. "Na nebe vzetí budou ti, kteří chovají lásku k Bohu, ti jenž konají v jeho jméně a kteří… nevím něco… budou milováni," přečetl první řádek jako by nic.

"Ty to dokážeš přečíst!" vytřeštil na něj jeho přítel oči.

"Ne úplně, poznávám pár znaků," přiznal Jack neochotně. Až teď si uvědomil chybu. Byl tímto okamžikem, který mu tolik připomínal jeho minulý život, tak okouzlen, že si vůbec neuvědomil, že přečtení Enochianštiny vyvolá otázky.

"Odkud je poznáváš?" okamžitě naléhal Daniel, aby si mohl vzít správnou knihu na překlad.

"Já… j-já ne- nevím," vykoktal ze sebe spěšně Jack a poté hodlal rychle někam zmizet. "Asi je to úplná blbost, zapomeň na to, promiň, musím jít." Daniel za ním ještě volal, ať se vrátí, ale zcela marně.

*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Ale ty v situaci v jaké jsi, nemáš jiné možnosti. Teď nemluvíme o tvém životě ale o tvé duši. Tak to je. To co nabízím je jediný způsob, jak z toho ven," rozkřikl se na něj jeho mrtvý přítel. Myslel to dobře. Baal ho mučil, snažil se z něj dostat informace, které neměl o hadovi, který ho podvedl. Zabije ho, oživí ho a tak to půjde dokolečka, dokud nezešílí. Přesto však musel Daniela odmítnout, i kdyby to znamenalo dalších 30 let v tomhle novém pekle.

"Spásu mé duše! Spásu mé duše!" ušklíbl se Jack a prohrábl si své již skoro celé prošedivělé vlasy, tak jak to dělával za času, kdy byl relativně mladý a popíjel whisky, aby jí utišil noční můry. "Poslední z vás povznesených okřídlených parchantů, kdo se pokusil zachránit moji duši, skončil rozcupovaný Temnotou na drobná černá pírka."

"O čem to mluvíš, Jacku," nechápal Daniel.

"Já - já," Jack si povzdechl, tohle asi neměl říkat. "Víš, že jsem vám vždy něco sem tam tajil. Nebylo to… Ty jsi mě slyšel, že jo. Slyšel jsi mé modlitby?! Proto jsi tady."

"Ano, slyšel jsem tvé volání, ačkoli jsi nevolal mě a nepředstavil ses jako Jack, ale byl jsem si jistý, že jsi to ty," přiznal Daniel. "Kdo je to Cas?"

"Přítel stejně jako ty, nebo alespoň byl. Měl jsem jeho, bratra a dělal jsem hodně podobnou práci jako dnes. Hodně sraček přišlo s tím. Poznal jsem, jaké může být povznesení a jaké je Nebe. Mám na vybranou a nebudu muset prožít dalších 30 let v Pekle," pokusil se to trochu objasnit Jack.

"Ne," zavrtěl hlavou jeho povznesený přítel, který si už v jeho duši přečetl, co po něm žádá.

"Až přijdou, Baal mě znovu zabije. Může to být naposled," snažil se ho plukovník přesvědčit.

"Nežádej to pomě, to neudělám," pořád nesouhlasil Daniel. Zatraceně, proč musí být tak tvrdohlaví jako Sam!

"To bude v pohodě… to bude dobré," Jack se smutně usmál. "To bude v poho, Smrt je mrtev," pravil a v té chvíli už si ho brali dva jaffové na další kolo trýznění. Daniel někam zmizel, ale ač byl tato povznesená bytost kdekoliv, ještě mohl slyšet svého lidského přítele: Už nemůžu dál, jsem už moc unavený… to bude dobré… Ne do Pekla, ani do Nebe… nechci nový život… jen konec. Danieli!