Andělské roucho

Andělské roucho

Sam už se chystal na kutě. Vyšel ze sprchy s ručníkem omotaným kolem pasu, ale ještě předtím než si navleče trenky a zahučí do postele, chtěl do sebe kopnout sklenici vody. Tak tedy zamířil do kuchyně a cestou do ní prošel obývákem, kde si všiml svého staršího bratra.

Dean ještě stéle seděl na křesle u okna, měsíční svit dopadal na jeho pihovatou tvář, na které se zračil nevinný úsměv. Vypadal tak spokojeně a klidně, když spal, úplně jinak než v posledních několika letech a především posledním roce.

Dean spící zachumlaný do béžového otrhaného kabátu… Castielova kabátu, kabátu svého mrtvého přítele.