Minulost vždy přijde
Minulost vždy přijde Steve byl skvělý člověk, možná tak trochu prosťáček, nebo to co dělal, ho skutečně bavilo a viděl v tom naplnění. Vždy byl tak ochotný se vším pomoct, slušný a pracovitý člověk, možná až moc. Připadala jsem si hodně provinile, když jsem ho požádala o to, aby pohlídal malého. Steve ovšem souhlasil, no jistě, že souhlasil… Jeho dobrotivé srdce by snad nedokázalo odmítnout. Pak se však věci trochu zkomplikovaly a do obchodu náhle vkráčel jakýsi muž. Měl zelenou bundu, flanelovou košili, džíny a trekovky. Vyhlížel dost nebezpečným dojmem a na chudáka Steva se díval hořkosladkým úsměvem. Rentgenoval ho tím pohledem, jako by nic jiného než on neexistovalo, a já věděla, že ten muž si nepřišel nic koupit. Přišel za Stevem. Chvíli spolu ti dva mluvili, z toho co říkali, jsem zaslechla jen pár slov: zklamal jsem… vše skončilo špatně… lidská důstojnost… další zabití, jdeš taky… dobře. Nikdy mě nenapadlo přemýšlet o minulosti toho laskavého člověka, co jsem znala. Nikdy mě ne...