Rozhovor s J.K.

Rozhovor s J.K.

Kdo je J.K.?

Přezdívka:	jajafilm
Věk:	neurčitý
Současná funkce:	1. správkyně webu "Blog neznámé umělkyně" http://jajafilm.blog.cz/ 2. jeden z organizátorů autorského čtení
Koníčci:	tvůrčí psaní a literaturu, filmy, výtvarné umění, fotografování, sporty (plavání, lyžování, snowboarding, kanoistika)

Kdy jsi napsala svou první povídku a co tě k tomu vedlo?

No, když se nepočítají uhozené školní slohy, tak poprvé o volném čase jen tak pro radost to bylo někdy v páté třídě na základní škole. Začala jsem jako spousta jiných pseudopisálků z internetu a to fanfiction na Harryho Pottera. Bylo to naprosto uhozené se špatným slohem, zoufalými klišé, s Mary Sue.

Poté jsem velmi dlouho psala do šuplíku, vlastně zcela upřímně několik let. Sice to byla "originální díla", ale jak já se často potichu směji, není originální dílo jako originální dílo. Jako autoři čerpáme ze svého života, ale i z tvorby jiných, a když autor je ovlivněn jiným dílem na tolik, že ho defakto "vykrade", proč rovnou tuto naši inspiraci nepřiznat a nenapsat spíš FF? To je vlastně jeden z důvodů proč píši tolik FF a celkem se jich zastávám, není to tak špatné, jak se zdá. Ale zpět k věci, v té době jsem psala tedy originální příběhy, o jejichž originalitě by se dalo diskutovat, psala jsem ručně do notýsků, často jsem si to po sobě nepřečetla, sloh tedy za nic moc nestál, úprava také ne a příběhy byly dlouhé, zamotané a často jsem to ani nedopsala, protože už během psaní toho či onoho díla jsem si většinou uvědomila, že je to opravdu děs.

A pak přišla fanfiction na Naruta "Byla jsi mi sestrou, prosím, postarej se o mé dva bratry." Byla to má první dopsaná a na internetu publikovaná povídka, kvality podle mě také pochybné, ale abych této povídce zas tak nekřivila, tak ve srovnání s jinými povídkami FF na Naruta, tak asi docela v průměru, nebo mírně v nadprůměru, toho co se dá najít. Začalo mi daleko víc vyhovovat psát na počítači, kvůli lehké úpravě textu. A tak se to rozjelo, začala jsem psát pro fanoušky a pro sebe, abych zlepšila sloh a pobavila se.

Takže první byla FF na Harryho Pottra, ale první publikovaná byla o několik let později FF na Naruta.

Proč vůbec píšeš?

To je dobrá otázka. Proč malíř kreslí, tanečník tancuje, herec hraje, a tvoří tak věci, které nikdo z nás k hmotnému přežití nepotřebuje?

Začala jsem psát, protože jsem zjistila, že i když jako dyslektické dítě nejsem dobrá ve slovech, slovních obratech, vyjádřeních, pletou se mi písmenka, a když čtu, tak se zadrhávám a je to otřesné, ale i tak jsem zjistila, že i přes to všechno a ošklivé známky, mě sloh baví. Baví mě si vymýšlet příběhy, nebo spíš je vyprávět. Ráda čtu, i když mi to moc nešlo… miluji příběhy. Nejdříve tedy jsem zjistila, že mě to baví, protože mě prostě baví vymýšlet příběhy, a chtěla jsem se zlepšit ve slohu, navíc mě začalo povznášet, když jsem stvořila něco, co se líbilo i ostatním.

To bylo tenkrát. Dnes, dnes to samozřejmě platí také, ale řekla bych, že je v tom něco víc. Jak jsem postupně psala, začala jsem si i víc uvědomovat všechny ty ostatní věci. Za příběhem jsem začala hledat myšlenku, poselství, za textem formu, která to celé dotváří, formu jako důležitou barvu k vyznění toho celého. Ale proč mě to pořád baví, proč mám pořád nějaké nápady a to cosi v sobě, co mě k takovéto tvorbě pohání? Nevím jistě. Je to taková nějaká potřeba spojená s chutí a absolutností.

Máš nějaký oblíbený stylistický útvar?

Obvykle píši povídky, ale nevím, jestli je to tím, že bych tento stylistický útvar měla nejraději, nebo prostě čistě jen z pohodlnosti. Žijeme v uspěchané době, kdy se neustále za něčím ženeme. Vše musí být hned a teď, nejen v práci, ale i v soukromí, a to i když se bavíme… rychle honem za zážitkem. Ruku na srdce, kdy naposledy jsme měli čas se zastavit a třeba přečíst si něco delšího? Já sama zjišťuji, že toho mám čím dál tím víc a víc, a tak si raději přečtu jednou za čas nejednou jednu krátkou povídku, než číst knihu nepokračování po dobu čtyř let, kdy si člověk vždy přečte kousek, pak to na chvíli musí odložit, a když si na ni zase najde čas, tak už onen kousek, co přečetl, zapomněl a musí začít od znova. Ne, to samozřejmě trošku přeháním, ale chci tím poukázat, že "psaní" stejně jako čtení, vyžaduje čas, vlastně o hodně více času. Člověk potřebuje danou atmosféru a každé dílo má svoji charakteristickou vůni, barvu, nebo jak tomu chcete říkat. Jsou dvě tedy věci, se kterými se u delšího díla člověk musí vypořádat oproti dílu kratšímu. Musí na ono dílo obětovat daleko více času a udržet si "tuto charakteristickou vůni". Nejedná se jen o udržení dějové linky, původního záměru a žánru, ale i formy, a teď to nemyslím ve smyslu, že by autor do románu nemohl vložit jakoby článek z novin, ale mluvím o stylu. Povídka díky své délce má také jiné rychlejší plynutí děje, které mi asi daleko více vyhovuje. Z těchto důvodů se mi asi lépe píší drabbly, nebo povídky, než novely, či romány. Samozřejmě je toho ještě daleko více, ale to už by zase byla přednáška.

Dále pak dost píši básně. Což je vlastně taky takový paradox. Nikdy moc jsem poezii nepsala a musím říct, že i dnes to, co píši nevím, jestli se dá za poezii považovat. Nemám totiž nijak velký cit pro rýmy, rytmus, melodii a skladbu vůbec. Dříve jsem básně psala spíše jakožto drobnou součást nějaké povídky, ale pak přišel onen nápad napsat pár šílených a naprosto úmyslně špatně napsaných básní sbírku pod názvem "Poezie Pauly Nancy Millstone", která má překvapivý ohlas a dnes je již něčím jiným než pouhým triviálním vtipem odkazující se na známé literární dílo "Stopařův průvodce po galaxii" od autora Douglase Adamse.

Také sem tam napíši nějakou tu recenzi, úvahu a pseudo-odborný článek třeba o tvůrčím psaní, ale toho už není tolik jako právě povídek, nebo básní. Koneckonců, člověk musí na toto něco nastudovat.

Bereš inspiraci z knih/filmů/seriálů a pokud ano jaký je tvůj oblíbený autor/oblíbená kniha?

Ano, ostatně jako asi všichni. Čerpáme, inspirujeme se z děl jiných vědomě i podvědomě, a to i když píšeme takzvaná "originální díla". Jak jsem se již zmínila, já kromě toho píši i v hojné míře fanfiction.

Filmů, seriálů a knih, které mě ovlivnily a které mám ráda, je celá řada. Tolik, že kdybych měla všechny vyjmenovat, tak bych si asi stejně na úplně všechny nevzpomněla a neustále se do té hromady přidávají další a další tituly.

Jako hodně lidí mé generace, a nebojím se to přiznat, jsem byla odchována na Harrym Potterovi, kterého jsem měla ráda, ale už tenkrát jsem ho nepovažovala za nijak vysokou literaturu, dále pak na Hobbitovi a Pánu prstenů, Artemisu Fowlovi od autora Eoin Colfera, Alexovi Riderovi od autora Anthonyho Horowitze, a nesmím samozřejmě zapomenout na sérii Sabriel, Lirael a Abhorsenka od autora Gartha Nixe. To byly top knihy mého dětství. Pak na mě určitě mělo velký vliv moje období anime a mang z kterého bych jmenovala asi anime Fullmetal Alchemist, Bleach, Death Note, Hellsing. Teď mám v oblibě hrané americké a britské seriály například Doctor Who, Dexter, Supernatural, Sherlock, Merlin, White Collar, Dead like me a tak dále. Je toho skutečně hodně, filmy raději jmenovat ani nebudu.

Obrovskou inspirací jsou pro mě také mýty, legendy, pohádky a dokonce i Bible.

Co tě přivedlo k tomu napsat scénář k filmu?

Ach ano, náš film. Pro ty co nevědí, v roce 2012 po vystudování gymnázia jsem se podílela na natáčení soukromého filmu několika studentů a absolventů GJM "Jen na půl cesty ze tmy". S nápadem, že natočíme film, přišla moje kamarádka Petra Havlíková o Helloweenu 2011, a abych byla upřímná, nejdříve jsem tomu nedávala moc šancí, ale tak nějak se to rozjelo a já najednou po večerech, když už jsem učení na maturu nemohla ani vidět, psala scénář. Námět jsme tak nějak s Peťou splácaly společně a společně jsme měly psát i scénář, ale protože já někdy začínám psát od prostředka a stavím puzzle, tak to dopadlo spíše tak, že já psala scénář a posílala ho Petě k opravě a souhlasu, jestli to tak je fajn. Do maturity jsem pak scénář dopsala a s Peťou projednaly organizační věci a po matuře jsme o prázdninách natáčely a já to pak sestříhla. To jsem však netušila, že za necelé tři roky přijdu k podobnému projektu.