Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z září, 2014

Skutečná FBI - 02

Matějská pouť Dále vše probíhalo tak jako vždycky. O další oběti vraha informovali místní policii, nasedli do letadla, kde ještě projednávali případ a onoho záhadného informátora, a poté odpočívali. Na letišti, když vystoupili, Hotch rozdal své pokyny. Emily s Reidem měli zajít do márnice ohledat tělo. Rossi se měl podívat na ono nové místo činu a Hotch s JJ měli jet na místní centrálu policie. Morgan žádný úkol nedostal, a to bylo pro našeho snědého agenta takovým rudým poplašným znamením. Nemýlil se, velký šéf pro něho měl přichystáno úplně něco jiného. "Morgane, můžu s tebou na chvíli mluvit?" vzal si ho Hotch stranou. "Jistě. Nedostal jsem žádný úkol," kývl hlavou. "To protože tě potřebuji někde jinde," přiznal Hotch. "Chceš mě poslat za tím, co nám volal," došlo najednou Morganovi. "Ano. Ten člověk by mohl být náš neznámý, nebo alespoň důležitý svědek. Chci, abys zjistil, jestli skutečně jel na tu pouť, pokusil se ho najít, vyslechnout ...

Nečekaný host

Nečekaný host Bylo to již týden, co John Winchester se vrátil mezi živé a byl tuze překvapen a celkem i vystrašen, když slyšel, čím vším si jeho synové museli projít, a to neslyšel zdaleka všechno, vzhledem k tomu že se Sam s Deanem docela báli, co by nastalo, když by se dozvěděl některé věci, na které zrovna nebyli bratři třikrát hrdí. Opomněli mu tedy říci o Samové vyléčené závislosti na démonské krvi, Deanovém pobyt v pekle a očistci, nezmínili se ani o apokalypse, nebo o leviatanech, či o jejich ne tak lidském příteli z nebe, v domnění, že by to jejich otec nepochopil. Osudová chyba! Ten den, jako každý den, John vstal brzy ráno, tak jak to měl ještě naučené od vojny. Kluci po včerejším lovu ještě vyspávali, on zamířil bunkrem do kuchyňky, aby si udělal snídani. Když však přišel do hlavní haly, zjistil, že není tak dočista sám vzhůru, jak si zpočátku myslel. Na jedné židli u stolu seděl muž odhadem o pár let starší než jeho synové s rozcuchanými vlasy, bledou kůží, v obleku s modro...

Stiles Stilinski | Víte jak to bolí

Obrázek
Stiles Stilinski | Víte jak to bolí No, nevím, nevím, čím jste si to zasloužili, že po tak krátké době jsem stvořila další video... Tentokrát se jedná o americký seriál Teen wolf (Vlčí mládě) a hlavním hrdinou tohoto videa se stala má nejoblíbenější postava z tohoto seriálu Stiles Stilinski a jeho partnerkou ve zločinu Lydia Maris. Já vím, většina fanynek má raději Stereka (Stiles/Derek), bohužel pro vás tentokrát spíš fandím Stydii (Stiles/Lydia). Takže slasherky máte smůlu a Stiles s Lydií nám povědí, jak to bolí baseballovou holí.

„Přál bych si, abych se nyní mohl vrátit.“

"Přál bych si, abych se nyní mohl vrátit." Přijel jsem, jakmile to šlo, hned druhý den večer 28. července 1890, ale už i tak bylo pozdě. Vešel jsem do jeho pokoje, který osvětlovala jen malá lampa na jeho stole, takže v pokoji panovalo přítmí, tlumící tak všechny barvy. V hlavě se mi objevila nepříjemná, ale pravdivá myšlenka, že s odchodem mého bratra ze světa se vytratí i ony barvy, vnímání a cit, který měl, že svět se nenávratně změní, zešedne, zchudne a osamní. Zahnal jsem jí však tu myšlenku v bláhové naději, která jediná mi zbyla. On ležel na posteli, stále v těch oněch zakrvácených šatech a hleděl na strop, když jsem však vešel, otočil ke mně svoji hrubě tesaný obličej. Vypadal ještě unaveněji a zuboženěji než tenkrát v Paříži. Bolest křivila jeho tvář, ale byla to bohužel ta daleko horší, než ta co mu způsobovala kulka v těle. "Opět jsem se netrefil," byla jeho první slova. Po zádech mi přeběhl mráz. Ta slova vydala za tisíc dalších. Vyjadřovala to, co si o ...

A bude to pro něj požehnání

Autor: AngelOfTheMoor Povídku v originále můžete nalézt zde: http://archiveofourown.org/works/813611 Fandom: Supernatural (Lovci duchů) Na pár: Castiel/Dean Winchester Mohlo by vadit: Slash, Polibek ***************************************************************************** A bude to pro něj požehnání Škoda byla provedena, démon uprchl. Castiel věděl, že by měl jít za ním, ale Dean ležel na zemi, pramínek krve proudil z jeho spánku a měl zavřené oči. Castiel ho sebral a odnesl je do motelu, kde Deana položil na sedadlo u okna. Oknem do místnosti pronikal tenký paprsek slunečního světla přímo na Deanovi víčka. Castiel umístěny dva prsty na čelo Deana a Dean zalapal po dechu. Dean měl prasklinu v duši. Dean otevřel oči, celý zmatený. "Co se stalo?" zaskřehotal. "Neboj se. Jsme v bezpečí," ujistil ho Castiel. Dean vstal, ale rukou se ihned chopil parapetu, aby se uklidnil po náhlém pohybu. "Kde je ten démon?" zeptal se. Castiel odvrátil oči. "Je... Dos...

Prsten

Prsten Všiml jsem si toho okamžitě, jakmile jsem ji znovu uviděl a ona si sundala své růžové pletené rukavice. Na jejím prstě se vyjímal drobný, ale elegantní stříbrný prstýnek s diamanty. Byla zasnoubená! Moje Molly se zasnoubila. Mohl jsem na to přijít ještě dřív, už když jsem ji chtěl pozvat na večeři a ona místo toho řekla, že chce řešit zločiny, navíc trochu zase přibrala na váze, vždycky trochu přibere, když se jí daří. To byly jasné důkazy, ale jak, proč a s kým? Kromě prstenu nebyla žádná jiná nápověda, kdo by mohl být ten muž a jak dlouho jsou spolu. Byl jsem rád za ní. Byla velmi krásná a chytrá, jen s malou vadou a to byla její sociální nešikovnost. Byla do mě blázen, ale já její city neopětoval, přesto jsem ji vždy přál štěstí, a tak jsem doufal, že její známost není jen další sociopat. Ignoroval jsem tak základní fakta, že to, co mi o něm řeka, včetně jména, je lež, i její tichou odpověď na mé povzbuzení: "Třeba mám pro takové slabost." V dobré víře jsem to necha...

Poezie Pauly Nancy Millstone - Dlouhé čekání o rozhodnutí

Dlouhé čekání o rozhodnutí V hrudi srdce pomalu buší, břicho mi přitom hlady kručí. Sníží se asi tlak nebo co, a to možná právě bylo to zlo. Jsem unaven, piji horkou kávu. Ležím a poslouchám růst trávu. Jsem unaven, spal bych tak hodně, postel není však v tomto domě. Čekám, čekám, čekám na Godota, sleduji jak jí chlebíčky naše porota. Zírám, sleduji je v očích prázdno. Vše mi je s konečnou platností jedno. >> předešlý díl >> další díl

Třeboň 2014

Obrázek
Tak jsem se nakonec nechala "ukecat" a řekla jsem si, že trocha provětrání si hlavy na sedle kola mi tak akorát prospěje. Takže jsem jela s rodiči na další povedenou dovolenou tentokrát do Třeboně, za tři dny jsme ujeli 150 km, ještě že tam nejsou v okolí skoro žádné kopce. Ashtray and cigarette Nurse with bone Shoes and swim in the lake Ice cream sundae Three swine celebrates victory 150 km

Zloděj kávy

Zloděj kávy No, když jsem slíbila, že napíši ještě jednu povídku o kávě, aby z toho byla pěkná "trilogie", ani náhodou mě v té chvíli nenapadlo, že to nakonec dopadne takto a já si v té povídce zahraji hlavní roli, ale co, nevadí. Snad přeci jen se zas tolik nestalo… Jo, jak již někteří z vás, kteří mě znají osobně, vědí, že jsem teď dva týdny měla praxe na Pražském hradě. Jo, byla jsem paní vysoko postavená omývačka střepů. Moje práce spočívala v tom, že jsem dostala krabici plnou pytlíčků se skleněnými střepy, vyndala jsem střep z pytlíku, omyla ve vlažné vodě od hlíny a jiných nečistot, dala do přepravky na noviny, aby oschl, a přiložila k němu i pytlíček. Když uschnul, část střepu jsem natřela lakem, a po zaschnutí jsem perem namočeným do bílé nebo černé tuše ho popsala. Dále jsem opsala informace z pytlíčku na papír, ten dala do igelitového sáčku, který jsem vložila zpět do pytlíku, informace z pytlíčku jsem také opsala na zvláštní papír, takový seznam všech pytlíků. Po ...