Blog neznámé umělkyně

Óda na… Och, potěcho lidského oka! Ty světlo v temnotách! Ty lásko má jediná upřímná! Ty dobroto slaďoulinká! Ty prozáříš můj černý den, jediným tvým tónem v mých ústech. Ty dodáš mi sílu k boji, a to každým kouskem sebe sama. Ty potěšíš mé ztrápené srdce, jen co se ve mne rozplyneš. Ty pohladíš mě a uklidníš, když klidnou chvilku pro nás vytvoříš. Ty mě nikdy neklameš, necháš mě tě celého pozřít. Ty otevřeš náruč dobroty se svojí nádhernou vůní i chutí. Ty dobře víš, jak mě uspokojit, jak žaludek můj naplnit. Ty dobře víš, že tě miluji, v pekařství vždy zamáváš, ať tě koupím a sním… Dean Winchester dojedl poslední kousek jablečného koláče s posvátnou úctou, jako by prováděl nějaký svatý rituál a pohlédl na svého mladšího bratra, který se snažil celou tu dobu neúspěšně předstírat, že toho člověka, sedícího naproti něj u stolu v bistru, nezná.

"Svět se zbláznil," opakuji Svět se točí a já sním. Svět je pomeranč a já ho sním. Svět se točí, už se vám motá hlava? Chápete něco, jo, tak to je sláva. Svět se zbláznil, je šílený. On však ovšem není jediný. Svět mluvíme o něm stále dokolečka Opakuji to a je to stále větší sračka. Svět však není jediný, je jich víc a já všem těm bláznivým vyjdu vstříc. Zdá se vám to dobré zatím? Nebojte, já se brzy ztratím. Svět se zbláznil, stále opakuji, o svůj vlastní rozum se strachuji. Jedna báseň stejná jako druhá. Múza odtud zděšeně prchá. Lidé pospíchají, nečtou nic, a já chci odsud také pryč. Lidé pospíchají, nečtou nic, "Svět se zbláznil," křičím z plných plic. >> předešlý díl >> další díl

Voda Voda dobrotivý dárce života. Nezměrná je její dobrota. V těle našem podstatné procento podílu. Propůjčuje svoji obrovskou sílu. Vždy byla mojí přítelkyní, vždy to moje potěšení. Pokaždé mě svým dotykem utěší, odlehčí od mých velkých zátěží. Po obrovském vedru letním, ve kterém dehydratací se hroutím, pročistí hutný teplý vzduch, jen co pocítí kůže a tvůj sluch. Měla bych toho o ní napsat mnohem víc, jenže teď náhle z múzy nezbylo nic. >> předešlý díl >> další díl

PA: No jo, další FF na téma Alex Rider, tentokrát na téma military, hrdina a rytířství. Kdo je pro Alexe hrdinou? Jak vnímá náš špion hrdinství? Co si myslí o rytířství a lidech, kteří zabili? Tato povídka je psána ve formě Alexova školního slohu. Reprezentuje to, jak si myslím, že by viděl tuto problematiku on, nikoli jak ji vidím já. 30. května 2009 Alex Rider Hrdina Dle definice z Wikipedie otevřené encyklopedie: "Hrdina či hrdinka pocházejí z řeckého ἣρως. V mytologii a folklóru je to archetyp důležitých postav, které ztělesňují klíčové rysy dané kultury. Hrdina má obvykle nadlidské schopnosti nebo idealizované charakterové vlastnosti, které mu umožňují chovat se neobyčejně a konat významné skutky ("hrdinské skutky"), díky kterým se stane slavným." Když se však řekne hrdina, většina lidí si představí hodného člověka, jenž něco nebo někoho zachránil a pomohl. Představíme si někoho s ušlechtilým srdcem, způsoby a chováním pravého džentlmena, který nezná lži a pod...

Boží bytost Původně měl v povídce "Kolega z FBI, nebo ne?" vystoupit i Castiel, ale pak kvůli délce povídky, ne dostatečnému vykreslení postav a námětu, který si podle mého nezasloužil tolik pozornosti, bylo od toho upuštěno. Ovšem nakonec se mi tohoto obrazu zželelo, a tak aspoň v koši, můžete najít tento bonus. Castiel přistoupil k tomu neznámému muži, kterého mu Dean se Samem představili jako "Doktora" jednoho z jejich přátel z oboru, a důkladně si ho od hlavy k patám prohlédl svým andělským zrakem, mocí díky, které mohl vidět až k samotným duším. Pro Castiela to byla rutinní záležitost, dělal takto u všech bytostí, které trávily čas s jeho milovanými přáteli, činil tak automaticky pro jistotu, takže to co uviděl, vůbec nečekal. Na druhou stranu, to co spatřil, by ho asi dostalo i v jakékoliv jiné situaci. Vytřeštil oči, ještě jednou se ubezpečil, že to, co vidí je skutečně pravda, a pak bázlivě couvl zpátky. Dean se zamračil. Tohle byl zvláštní okamžik, potom vš...

(Ne)komunikace Mluvíš, neposlouchám. Mluvím, neslyšíš mě. Mluvíš, nechci to slyšet. Mluvím, zacpal sis uši. Řekl jsi, nepochopil jsem. Řekla jsem, neporozuměl jsi. Řekl jsi mi, nedávala jsem pozor. Řekla jsem ti, byl jsi někde jinde. Pravil jsi, nevěřila jsem. Pravila jsem, to však nebyla tvá pravda. Pravil jsi mi, já si to nemyslela. Pravila jsem ti, nesouhlasně jsi vrtěl hlavou. Poslouchal jsi, já však mlčela. Poslouchala jsem, nic jsi neřekl. Poslouchal jsi, já neměla co říct. Poslouchala jsem, bylo však ticho. >> předešlý díl >> další díl

Bolest hlavy Ráno raníčko v široširé noci, já probudím se ke své zlosti. Hlava mě tuze bolí, snad Ibalgin to spraví. Vstanu, vypotácím se z postele, mrknu na hodinky sklesle. 3:06, prášek zapiji pivem. snad se díky tomu nepotáži se zlem. Pak jsem do 3:45 pochodovala po bytě, Frfňala o svém velikém spánkovém deficitě. Nakonec jsem však usnula unavená do mrtě. >> předešlý díl >> další díl

Šachová figurka Cesta domů nočním autobusem trvala 4x déle než za dne, zato jsem měl zaručené místo k sezení a společnost mi dělala jedna prostitutka, čtyři opilci, bezdomovec, feťák a jeden pár s velkými baťohy, co buďto takhle se vracel z výletu, nebo mířil na jeden z těch nočních vlaků, nebo autobusů, které v tuto nekřesťanskou hodinu odváží lidi do zahraničí, aby třeba ráno druhého dne mohli být například někde v horách. Nevadí, hlavně že jsem konečně bezúhonně dorazil domů a tam mě neuvítala ještě žádná červenobílá páska, ani nepatřičný nepořádek po policejní prohlídce, jen ten binčus, co jsme tam s Davidem včera nechali. Dopotácel jsem se do obýváku a tam jsem se svalil na gauč. Chvíli jsem tam jen tak ležel na břichu, nohama nahoře a hlavou zabořenou do Davidova polštáře vdechujíc tu vůni. Och, Kriste pane na nebesích, proč? Takovéto noční můry, to mám za to, že se nemodlím… No, počkat já se modlím, tak nevím za co. Vskutku, tohle jsem si nepředstavoval, když jsem nastoupil do B...

PA: Ahoj, tak po delší době jsem neměla moc náladu na to psát, ale spíš kreslit, a tak vzniklo těchto pár hloupých, anatomicky úplně neodpovídajících legračních obrázků. Takové ilustrace k mé sérii Lháři po vzoru těch legračních a sladkých obrázků, kterých jsou po internetu a hlavně po deviantARTU přímo tuny, avšak bohužel nejsem v kreslení ani v počítačové grafice tak zdatná jako oni, ale snad i tak se vám to alespoň trochu bude líbit. :-) Liars - touch Liars - solitude Liars - astray Liars - true Liars