Doktor a profesorka

Doktor a profesorka

"Ano, zní to skutečně absurdně, ale jak jste teď zjistili, nemůžeme jen tak ignorovat očividně jasné, jen pro nějaké naše předsudky," dokončil svoji přednášku doktor Daniel Jackson a těch několik lidí, co do sálu přišlo, začalo s mírným zklamáním balit své věci do tašek.

Daniel se zamračil. Když s přednáškami začínal, sál byl plný, ale jak vidět, lidé ještě nebyli připraveni na historii v měřítku celého širého vesmíru. Povzdechl si a začal se stejnou činností jako jeho posluchači.

"Ohromně zajímavá přednáška. Je skutečně neuvěřitelné, co nám může nabídnout archeologie, jaké důkazy a pravdy nejen o naší minulosti, ale i o naší nynější realitě," přišla za ním jedna z toho mála z posluchačů, co přišli a vydrželi až dokonce. Daniel se však na ni ani nepodíval. Moc věděl, že jeho teorie jsou všem odborníkům akorát pro smích a na jeho přednášky chodí již jen podivíni, fanoušci sci-fi a okultních věd.

"To je od vás moc laskavé, bohužel světoví vědci nesdílí váš názor. Toto byla má poslední přednáška, další mi již nedovolí," pravil na to Daniel hořce. "A abych řekl pravdu, tak ani nevím, jestli bych na to měl náladu," přiznal.

"Nevzdávejte to, doktore Danieli Jacksone. Světoví vědci je banda tupců v pěkných kvádrech, o vesmíru i čase vědí úplnou čočku," chlácholila ho žena, nebo to nebylo chlácholení? Oslovila ho jménem, jistě znala jeho jménu, vždy se představí, když má přednášku, i když teď když o tom tak přemýšlel, tak si uvědomil, že tentokrát na to zřejmě zapomněl, tak jak mohla… Mluvila s lehkým zvláštním přízvukem, který byl těžko identifikovatelný i pro něj, ale kdyby měl hádat, nejvíce se to podobalo tomu britskému. Kriste, kdo by se sem kodrcal takovou dálku, jen kvůli hloupé přednášce?

Daniel konečně vzhlédl k ženě, se kterou mluvil. Byla vysoká, se sportovní postavou a o málo starší než on sám, s obrovskou kudrnatou světlou blond hřívou vlasů a se zrádným širokým úsměvem, které tvořily plné rty zvýrazněné agresivní rtěnkou.

"Nevzdávejte to," zopakovala. "Jednou přijde čas, kdy dostanete šanci, a když ji chytíte správně za pačesy, stanete se největším známým odborníkem na vesmír a archeologii mezi lidmi." To byla zvláštní formulace slov. "Mezi lidmi" neřekl by člověk spíš "odborníkem na vesmír a archeologii jakého lidstvo má?" Navíc ta představa byla skutečně absurdní. Daniel zavrtěl hlavou.

"Promiňte, ale kdo jste?" začal se víc zajímat o jeho zvláštní posluchačku.

"Profesorka River Song," představila se a podala mu ruku. Profesorka, profesorka, vzdělaná žena a nemyslí si, že je cvok?!

"Těší mě," odpověděl zmateně.

"Ne, mně je potěšením," zasmála se a pak odešla.

To bylo velmi zvláštní setkání a divné, ale také to bylo poprvé, kdy mu někdo z jeho kolegů vyslovil důvěru a věřil v jeho teorii. O necelého půl roku poté uslyšel poprvé o hvězdné bráně. Za těch několik let se toho hodně změnilo, ale Daniel Jackson na onu ženu nikdy nezapomněl, i když později, jak si kolikrát přehrával onen okamžik, došel k názoru, že ona žena nemusela být tak docela člověk.