Blog neznámé umělkyně

Zločinec Artemis Fowl Byl nádherný slunný den. Na obloze ani mráček. Užívala jsem si letu. Vzduchu, který mě ovíval a nádherného pohledu z ptačí perspektivy na krásy Irska. Toto byl můj první den z mé zasloužené dovolené. Možná, že jsem přeci jen trávila poslední dobou o dost víc času na povrch, než kdokoli jiný, ale to bylo pouze služební! "Já přeci mám právo mít volno, tolik jsem se za poslední dobu nadřela! A když už ho mám, je jen logické, že ho chci strávit s NÍM…" zastavila jsem se uprostřed věty a dokonce i uprostřed letu. Stoupla jsem se na vrchol The Spire of Dublin. "Co, co jsem to, pane bože, zase řekla! Kdo by s tím arogantním mladým Bláteníčkem chtěl trávit dobrovolně svůj volný čas, svou dovolenou?!" zakřičela jsem a byla šťastná, že se vznáším tak vysoko nad O'Connell's Street, že mě lidé dole pode mnou nemohou slyšet. "Huuu, arogantní mladý Bláteníček! Nemluvíš čirou náhodou o Fowlovi?" zazněl mi Klusákův hlas u ucha a na spuštěném ...

Kolik již bylo napsáno románů a natočeno filmů, seriálů na téma mimozemských civilizací? Kolik z nás věřilo v další inteligentní život a kolik z nás představu mimozemského života odmítalo? Ať jsme věřili, nebo nikoli, asi pro každého to byl šok, když v lednu tohoto roku zaznamenaly satelity v Americe již slavný vzkaz: "Hrovrnof Grol co Nari vás všechny zdraví a rozhodli jsme se s vámi navázat meziplanetární obchodní a partnerské vztahy. Přicházíme v míru a věříme, že si navzájem můžeme být užiteční. Pro další a lepší komunikaci k vám vysíláme několik našich vyslanců." Po tomto sdělení se rozhořela vášnivá debata, jací oni mimozemšťané, přesněji Hrovrnof Grol co Nari, jsou a jestli skutečně "přicházejí v míru". Kde, jak a kdy se zde objeví a jak bychom měli odpovědět? Nakonec jsme se dozvěděli, že přiletí ve velkém létajícím talíři právě do naší země. Většina z nás zatím neměla šanci se s někým z Hrovrnof Grol co Nari setkat, ale včera odpoledne mělo proběhnout diplo...

Psychofizický problém je problém, který nastolil Descartes, když tento svět rozdělil na substanci duchovní a hmotnou, které jsou podle něj na sobě nezávislé, a problém potom vzniká u člověka, kde se tyto substance přeci jen prolínají. Když si například pomyslíme, že chceme zvednout ruku (tedy jedná naše substance duchovní), naše tělo zvedne ruku (tedy jedná naše substance hmotná). Descartes tento problém vyřeší tak, že člověk je vyjímka. V mozku je duchovní substance tak veliká a hmotná tak malá, že dochází k částečnému mísení. Toto vysvětlení však není zcela důsledné. Jak bychom mohli tedy jinak objasnit tento problém? Tento problém by se také dal vyřešit occasionalismem. Podle tohoto názoru je nad těmito dvěma substancemi ještě jedna neomezená, která je řídí, a to je Bůh. Řekne duchovní substanci, aby chtěla zvednout ruku, a hmotné, aby ruku zvedla. Tím pádem substance jednají každá nezávisle na druhé a zároveň to vypadá, že tomu tak není. Tato teorie však může popírat další Descart...

Než tě nakopne múza… aneb dodatky, nápady a múzy Článek, který jsem napsala pro jeden web. Jak moc jsem již tenkrát tušila? Jak málo jsem toho tenkrát věděla? …. Toto je spíše takový soubor rad, návrhů, jak ozvláštnit tvorbu, a inspirace, určené pro začínající, ale především již pro pokročilejší spisovatele, kteří chtějí nějak učinit zajímavější svoji tvorbu nebo experimentovat. Na tohle mi někteří asi chtějí říci, že experimentuje ten člověk, co se ještě nenašel. Na toto mám jednoduchou odpověď. Spisovatel, umělec by měl experimentovat a vyvíjet se pořád, nezakrnět. Pokud totiž odmítne obměňovat svoji tvorbu, jeho tvorba se stane nezajímavou, okoukanou a nedokáže nás vytrhnout z každodenní šedi. Pokud vás tento argument nepřesvědčil, mám ještě jeden. Netvrdím o sobě, že jsem nějak dobrá, dělám chyby. (A to hlavně gramatické, což jsou dost velké chyby, aby čtenáře vyrušily při čtení.) Radím, ale sama bych možná potřebovala poradit a to i přesto, že píši již hodně, hodně dlouho. Za tu d...

Seriál Death Note je o geniálním japonským mladíkovy Lightu Yagamim, který nalezne zápisník shinigamiho Ryuka a rozhodne se s ním změnit svět k lepšímu. Ten člověk, jehož jméno je do zápisníku zapsáno a přitom ho zapisující si ho vybaví nebo vidí, zemře. Light Yagami se rozhodne do něho zapisovat všechny zločince světa a stvořit tak nový svět, bez zlých, špatných lidí. Za jakou však cenu? Sám se stává masovým vrahem Kirou a špatným člověkem. V cestě mu nestojí pouze celosvětově známí detektiv L neboli Ryuzaki, ale i jeho vlastní otec, které se neštítí Light odstranit z cesty. Celé anime je postavené na otázce: Je dobrý rozsudek smrti? Knižní série Artemis Fowl je o stejnojmenném geniálním Irském zločinci, který v touze po zlatě vymyslí dokonalí plán. Přijde na existenci skřítků a únosem jedné skřítčí poddůstojnice kapitánky Myrty Krátké uloupí skřítkům jejich zlato a to i navzdory kouzelným schopnostem a pokročilé skřítčí technice. Myrta Krátká ze srdce Artemise Fowla nenávidí, sejde...

Sedm, osm, devět," počítal Alex muže, o kterých se domníval, že zřejmě patří k Triádám. Stál na střeše školy, odkud měl výborný výhled na veškeré školní pozemky. Alex pevně stiskl rty. Devět jen v blízkosti školy a dalších patnáct ve škole, dohromady dvacet čtyři na jednoho. Vypadalo to, že Tridady ho už nehodlaly podcenit, jako to udělal Škorpion a tak raději si vzaly za rukojmí celou školu a na tuto misi vyslaly tolik lidí, jako má skoro celá jedna elitní jednotka. Alex se sesul na zem s unaveným povzdechem a protřel si oči. Už to tu bylo zas. Ta únava, co ho trápila při poslední misi, se vrátila. Tentokrát s většími grády než kdykoli předtím. "Hej co tu děláš," ozvalo se najednou nad Alexem. Alex vzhlédl. Nad ním se tyčil velmi svalnatý muž středního věku. Alex mu věnoval jen krátký pohled. Oči mu okamžitě ulpěly na jeho pase, kde měl pověšený revolver. To Alexovi stačilo a rozmáchl se aby muže odzbrojil, ten však byl daleko pohotovější než ten muž, kterého předtím Al...

"Nu, což," pokrčil rameny Felix. "Mám hlad, půjdu se ještě před hodinou najíst do bufíku. Nepůjdeš také?" zeptal se Jane, ta však nepřítomně zavrtěla hlavou. "Ne, je mi líto. Někdy příště jo," zašeptala. Felix očekával, že jako vždy se alespoň otočí a usměje. Jenže se tak nestlalo. Jane se stále dívala dolu na dav prváků s tím stále zachmuřeným obličejem. Nechápavě zavrtěl hlavou. Nejdřív se začne divně chovat Alex a teď se do toho vmísí ještě Jane. Tenhle den byl skutečně postavený na hlavu. "No, jak chceš, tvrdni si tu klidně dál, já se jdu najíst. Uvidíme se na hodině," řekl, otočil se na patě a mávl ruku na rozloučenou. To však Jene neviděla. Přešla až k okraji terasy a naklonila se přes zábradlí, aby měla lepší výhled. Sledovala Alexe, jak se dere davem, jak pronásleduje toho muže, který ho předtím zaujal, i jak drze, ale zručně, ukradl jednomu z prváků brýle. Pozorovala ho se zachmuřeným obličejem, až do doby než jí zmizel. Její rty se pohn...