Blog neznámé umělkyně

  A je to tady… … Vánoce. Ahoj, ach ano, už jsou zase tady... a i já se svojí obvyklou básní. Letos přeji všem hlavně hodně zdraví a lásky. Protože to je ve skutečnosti to nejcennější, co člověk má. Nešťastné Vánoce Pokaždé je nějaký ten problém, jenž brání užít si svátky v dobrém.   Většinou není čas a pohoda, což popravdě není náhoda. Stěží se můžeme divit tomu stresu, když seznam úkolů se plní do notesu. Jindy není surovina na cukroví, nebo na dárky máte na účtu kulový.   Nejsmutnější ovšem bývá, když se stane nehoda ošklivá, nebo už neslouží tolik zdraví, to spolehlivě oslavu pokazí. A proč že to vlastně píši? Proč depresí má báseň čiší?   Letos nám babička upadla, když převlíkala prostěradla. Zlomila si nohu v krčku, a to během jednoho okamžiku. Doufáme v její brzké uzdravení, na Vánoce máme stěží pomyšlení.   A tak poučena touto příhodou, přeji, ať jste zahrnuti láskou, drží se od vás z...

  Staroanglické cukroví     Seznam ingrediencí: *(většinou se dělá dvojitá dávka) 200 g hladké mouky 140 g másla 140 g cukr moučka 140 g mletých ořechů 1 vejce na špičku nože skořice na špičku nože hřebíček 1 lžíce kakaa špetka soli pomerančová marmeláda   Postup přípravy receptu: V jedné misce smícháme mouku, máslo, cukr, ořechy, vejce a špetku soli. Vypracujeme těsto a rozdělíme ho na polovic. Do jedné půlky přidáme skořici a v hmoždíři rozemletý hřebíček, do druhé půlky dáme kakao. Těsta rozválíme na placky přibližně na stéblo vysoké a vykrájíme z něj požadovaný tvar. Vykrájené kousky dáme na plech s pečícím papírem a dáme do trouby na 180 °C. Pečeme zhruba 10 minut. Po upečení a vychladnutí slepíme vždy jeden tmavý a jeden světlý tvar marmeládou.

  Tajná oslava svátků   Artuš se probudil do pryskyřicí provoněného rána. V krbu plálo veliké dřevěné poleno, u okna a na stole stálo několik zapálených svíček, dveře a stěny zdobily stále zelené rostliny a za oknem zuřila sněhová vánice. Při tom pohledu se mu o to více nechtělo z vyhřátých peřin, nicméně byl princ a to znamenalo, že si nemůže dovolit žádnou lenivost a povinnosti mají vždy přednost před pohodlím a zábavou. Takže se přiměl k tomu, aby vstal a začal se převlékat. Rychle si navlékl červenou tuniku a hnědé kalhoty, když však tak chtěl učinit s punčochami, zjistil, že v jedné něco má. Obrátil ji vzhůru nohama, začal klepat, až na zem dopadl náhrdelník. Jednalo se o skromný kožený řemínek, na němž visela malá zlatá soška draka. Artuš se zamračil, nepamatoval si, že by takovýto šperk vlastnil, ale pak pokrčil rameny a položil ho na stůl s tím, že se později zeptá Morgany, Merlina a Gwen, jestli to nepatří jim, nebo jestli o někom neví, kdo to postrádá. Jako na ...